Že by přece jen láska?(17)

Anotace: ....

Za čtyři hodiny konečně autobusy zastaví na místě, před velkou tabulí Letní dětský tábor. Zatím co všechny naše děti vyskakují z autobusů plný nadšení, že jsou tu, plní elánu a čekají na dobrodružství, které je tu čeká, na kufrech kousek od nás, sedí tlupa dětí, pro které už prázdninové dobrodružství skončilo a které jedou domů. Zatím co Erikovi rodiče se hned začnou zdravit s vedoucími předchozího táboru, my s Erikem, Tomem a Ivanou všechny děti i s jejich kufry zaženeme na hřiště před chatky, aby se náhodou nepomíchali a neodjeli domů taky.
„Ahoj Saši“pozdraví mě Markéta, když se ocitneme sami před autobusy.
„Ahoj Marky“odpovím ji na pozdrav nervózně. „ty mě znáš?“
„A ty mě?“zeptá skoro stejnou otázkou, čímž se vyhne odpovědi.
„Myslím, že bychom si měli promluvit, ale až potom, co obě zjistíme jak to bude“navrhnu a mé dvojče k mému překvapení souhlasí!!
„Hej ségra, dělej! Pojď sem!“zakřičí na mě Tomáš a já se s omluvným výrazem k němu rozběhnu a jen co doběhnu, šeptem mu poděkuju, že mi pomohl od mé sestry..asi to zní dost blbě, že mi brácha pomohl od sestry, ale je to tak..co si vlastně mám s Markétou říct? Ví pravdu? Neví?
„Takže milé dětičky“chytí se slova Erikův taťka, který je vedoucí celého tábora, jako jeho maminka. Oba dva provozují tábory už několik let, takže i letos a doufám, že pokud mě to chytne, tak i příště to bude stejné!!
„Takže teď půjdeme na oběd a pak se sem vrátíme a rozdělíme vás do oddílů k vašim vedoucím a instruktorům.“usměje se na všechny. „teď mazejte do jídelny na oběd!“do dětí jako když střelí, se rozběhnou směr jídelna samozřejmě i s křikem, což mi na tváři vykouzlí jen úsměv. Zatím co nejmladší děti tam utíkají, jako by se bály, že když doběhnou pozdě, nic na ně nezbyde, je tu i spoustu starších dětí, které se jen otráveně vydají k jídelně a mezi nimi je i moje sestra.
Rozhlídnu se kolem sebe. Stojím uprostřed celého tábora, na hřišti. Chaty jsou kolem cesty rozmístěné jedna za druhou, kousek ode mě je trochu větší chata, která je jídelna, pak jsou tu sprchy, záchody a já jsem ráda, že tu nenajdu kadibudky...ale musím uznat, že je tu krásně. Krásná příroda, čerstvý vzduch, který mi tak ve městě chybí, les, hned za táborem. Nechybí tu ani ohniště a lavičky, potok hned za chatkami na pravé straně, hřiště na tenis či volejbal, vybíjenou je tu taky, minigolf, kuželky všechno se tu najde a já už se strašně těším, jak něco z toho vyzkouším.
Kousek od chatek, je již zmiňovaná větší chatka, která slouží jako jídelna, kde právě stojí děti, které čekají na oběd, pak další větší chata slouží pro našeho doktora i se sestřičkami, které jsou tu taky pro každou pomoct a konečně ta třetí, tak tam jsou ubytovaní všichni starší občané tábora, což jsou Erikovi rodiče a zároveň slouží, nebo bude, pro budovu, kde se budou konat všechny schůzky a domluvy na další dny, plány a akce..je tam klubovna, menší kuchyňka.
Zatím co Erikovi rodiče, doktor se sestřičkami budou spát v těch velkých baracích, my ostatní, tedy Erik, Tom, Ivana, já a další oddíláci a instruktorky, budou spát na chatkách s dětmi. Tom s Erikem jsou samozřejmě spolu a my s Ivanou to máme jasné taky.
„Co ty tu tak sama?“ozve se zamnou bráchův hlas. Dřív bych se ho lekla, ale za tu dobu jsem si už zvykla na jeho nezvyklé a tiché příchody ke mně, takže se neleknu a jsem v pohodě.
„Přemýšlím a rozhlížím se“ vysvětlím mu.
„Je to tu pěkný co?“zhodnotí to tu brácha.
„Až moc“usměju se na něj.
„Co ségra?“ hodí hlavou k jídelně, kde se asi moje milované sestřička nachází.
„Nevím, musíme si spolu promluvit o tom všem. Hele brácha, neměl by jsi být na obědě?“zajímám se.
„Měl, ale když jsem tě tu viděl samotnou“pokrčí rameny.
„Díky, ale já bych došla sama, mamka mě naučila chodit“ řeknu se smíchem a najednou se smát přestanu. Mamka mě naučila chodit..bože...co jsem to řekla?
„Nemysli na to, pojď půjdeme na oběd“řekne mi brácha. Popadne mě za ruku a dotáhne do jídelny, kde už všechny děti sedí za stolem a dlábou se obědem. Popadnu tác a hodím na něj polívku, druhé, což je rizoto a jdu směrem ke stolu, kde už sedí i Erik s Ivanou a mávají na nás.
„Hele Marky, proč je ti ta holka tak podobná?“zaslechnu hlas něčího kluka a najednou na sobě ucítím všech pohledy.
„Neřeš“slyším syknout sestru. Naše pohledy se setkají a ona po chvilce sklopí hlavu a věnuje se jídle. Přisednu si k Erikovi a Ivaně a najednou mě přejde chuť k jídlu.. bože, jak jen tenhle tábor přežiju? To se všichni budou ptát proč jsme si tak s jednou holkou podobní?! I když já je chápu..hlavně její kamarádky a kamarádky..znají Markétu několik let a teď se setkají s její sestrou, s dvojčetem, tak chtějí vědět o co tu jde..
Po obědě se všichni setkáme znovu na hřišti, kde nás čeká rozdělení. Teda nás ne, ale dětí..Všichni oddíláci si stoupnou se svými instruktory či instruktorkami stranou, aby děti viděli ke komu mají jít a pak to začne. Erikův táta začne číst jména a naopak jeho mamka dítěti prozradí ke komu se má rozběhnou, ke komu patří...
Po necelé půlhodině konečně máme všechny děti pohromadě, takže se s nimi vydáme k chatkám 8 a 9, kde budeme ubytovaní. Jak jsme zjistili, tak chatičky jsou dvoupatrové, nahoře jsou dva pokojíky, jeden menší pro dvě a druhý větší pro 4 děti. Dule je pak pokoj pro vedoucí, což znamená jedna chatka já s Ivanou a druhá Tom s Erikem. Pak je tam taky záchod, což je výhoda, protože jsem si myslela že budu muset lítat v noci po táboře, menší botník a před chatkou je menší veranda, kde můžeme strávit s dětmi čas, kdyby náhodou pršelo, což doufám, že nebude!!!
„Takže“řekne Erik mocným hlas, čímž si sjedná klid. Tváří se vážně, což mě málem rozesměje, ale já to vydržím a nezačnu se smát, ale abych pravdu řekla, daleko k tomu nemám... „já jsem Erik a tohle je Alexandra“ ukáže na mě a já ho hned probodnu pohledem „Alexandra, které všichni říkejte jen Saša, nemá moc ráda svoje jméno“šeptne dětem a je to rozesměje. „takže zlatíčka, jsou prázdniny, je krásné počasí a my si to nebudeme kazit problémy. Nejste tu ve škole, nikdo tu od vás nebude požadovat vzornost a už vůbec ne vykání, což asi bude pro některé z vás problém, ale opravdu nám nevykejte. Když budete mít nějaký problém, stížnost nebo přání, pokud se něco takové najde přijďte za námi a my se o to postaráme. Máte prázdniny a ty si máme užít a my vám v tom chceme pomoct, ovšem pokud budete dodržovat pravidla.“
„Nebojte se Erik vás jen straší to nebude tak zlí“snažím se vystrašené děti uklidnit.
„Opravdu to není,“přikývne Erik s úsměvem „tak teď si všichni půjdeme vybalit do chatek, holky půjdou se Sašou a kluci semnou a řekněme, že se tu za hodinku setkáme s půjdeme se projít po celém táboře, kdy vám ukážeme hranice tábora. Potom nás bude čekat večeře, na kterou si připravíte přezůvky a ode dneška na každou večeři, snídani, oběd, je budete nosit“řekne Erik „tak a teď se rozdělíme, holky mají 8, tak běžte se Sašou, která vám to tam ukáže a kluci semnou na 9“ rozkáže nám Erik. Holky ke mně hned přijdou i se svými taškami a kluci zase za Erikem.
„Ahoj holky, tak jdeme si vybalit ať jsme rychlejší než kluci co?“usměju se na pár holčiček co máme v oddílu a ty jen přikývnou. Hned popadnu svůj kufr na kolečkách, který jsem doma vybojovala, protože si ho chtěl vzít i brácha, ale jako starší bratr ustoupil a nechal ho své mladší sestřičce.
V našem oddíle máme 4 holčičky a 4 kluky. Holčičky spí nade mnou a Ivanou ve větším pokoji, a ve druhém, menším dvě holky s Ivanina oddílu, které jsou už starší ty moje.