Sloka z písně života 8

Anotace: Někdy hold nejsou věci růžové aneb jak jsem si vystřihla průšvih.

Sbírka: Sloka z písně života

Courám se po silnici domů.Ani mě nehne abych stopovala sama pomyslím si.To budou mít rodiče radost.Přidávám do kroku a už je skoro denní světlo.Oči se mi klíží ale zima mi nedovoluje je zavřít.Jdu tak rychle že skoro utíkám.Když dojdu domů přemítám co teď.Vejdu do svého pokoje kde ze sebe sundám bundu.Pomalu se plížím do bráchova pokoje a sednu si k němu na postel.
,,SSs brácha."
,,Hm." Dostane se mi odpovědi.Zachumlá se ještě více do peřin a trochu víc si překryje hlavu.Potom sním zaklepu a konečně se na mě líně otočí.
,,Mám průšvih." Celé mu to vysvětlim a zeptám se co mám dělat.
,,Normálně jdi za tátou." Odvětí a ospale se otočí ke zdi.No čehož jsem se docela bála.Tak jsem tam tak seděla a on po chvíli přišel do pokoje.Společně jsme vyšli s bráchova pokoje.
,,Oblikni se jedem pro Káťu i pro auto." Přikáže mi ospale.Poslechnu a obléknu si zpátky bundu.Přisednu do auta.Káťe zběsile cvakam smsku a modlim se aby táta před těma klukama nevyvedl nějakou scénu.Ikdyž teda asi bych mu to rozhodně nemohla mít za zlé.Celou cestu je v autě ticho.Atmosféra by se dala krájet a já se bojím i pohnout.Káťe napišu ať si ihned stoupne k hlavni silnici.Tiše ani nedutám a pevně doufám že nebudeme muset až na tu chatu.Když přijíždíme z dálky už ji vidim.V duchu ve mě všechno štěstím poskočí.Aspoň něco vyšlo v tomhle posraným ránu.Pomyslím si.Káťa tiše přisedne a pozdraví.Potom se docela netačím divit neboť se Káťa začne omlouvat a otec ji snad ty výmluvy i žere.V autě se rozjede celkem slušná konverzace stím že se dostanou až k tomu kdy byl táta mladej.V duchu se tomu absolutně nestačím divit.Poté jedeme k autu abysme zjistili že mi praskla nějaká benzinová hadička.
Nakonec mám ještě štěstí že to auto nechytlo.Tomu dorazíme všichni kolem sedmé ráno.Až do pokoje s Káťou nemluvím a dělám naštvanou.Ovšem pak mi to nedá a vybuchnu smíchy.Teď už je to k smíchu ale ještě před hodinou bych byla schopna brečet.V pohodlí si zalezu do postele a s radostí se zachumlám.Alespoň telefonní číslo na Radka mi zbylo.I přesto všechno jsem si stačila všimnout že je to celkem pěknej a šikovnej kluk.A hlavně je to hasič.Zavřu oči.Když se ve dvě odpoledne probudím Káťa už na mě kouká z postele.
,,Tak co vyspaná?" Optá se.
,,No celkem jo." Líně se protáhnu a překulim se abych na ni líp viděla.
,,Náhodou máš v pohodě tátu.Ten můj by mě za to zabil."
,,To si nemysli taky jsem docela koukala." Přiznám se.Tuhle reakci jsem čekala ze všeho nejmíň.Počítala jsem minimalně s fackou vynadáním do neschopnýho blbečka a poflakovače.Kdysi na mě byl hodně přísný a zlí.Dneska je to tak že už jsem po studiích a už mě tolik nezná.Vzdálila jsem se jim a mám svůj svět do kterýho ani on ani máma moc nevidí.
,,A dneska bysme to mohli konečně oslavit." Pronese Káťa.Načež vybuchnu smíchy.
,,Ty jsi vůl jakobysme měli těch průserů málo." Usměju se.No tak asi už opravdu začínají prázdniny.Pořád mi nějak nedochází že jsem odmaturovala.Když jsme vstali trochu jsem se bála co na to řekne mamka.Opět velice překvapivá reakce.
,,Tak co holky vyspaný?" Optá se v kuchyni.
,,No jo." Pípnu a čekám nějaké vyčítání.Kačí se na mě uculuje a evidentně se těší na večer.Zatímco já nemám na večer ani pomyšlení.Když dojdeme do pokoje řeknu.
,,A nepočítej stím že večer budu řídit."
,,Jo to nějak zařídíme." Řekne a už štrachá mobil a chce někomu psát.Vezmu si ručník a vydám se směrem ke koupelně.
Když přijde večer Kačí začne být nervozní.Já se docela těším dojedu do sousední vesnice a odtamtud bude řídit Kuba.Kuba je kamarád mého bráchy.Takový trdlo ale je snim legrace a dá se dobře využít jako třeba teďka.Večer si obleču sukýnku a kozačky a snažím se vypadat co nejlíp.Ani ne tak kvuli ostatním jako pro svůj dobrý pocit.K bílé sukýnce zvolím růžovou bundičku.Kačí si vezme černé šaty na tenká ramínka a jsme připraveny vyrazit.Ještě naložím boty do auta abych mohla řídit a pomalu vyrážíme.Když se loučím s mamkou dojde mi že mi tohle prochází snadno neboť jsem plnoletá a hlavně středoškolsky vzdělaná.Naši nemají ani jeden maturitu.Když vystoupíme v sousední vesnici jdeme ještě do hospody.Tuhle hospodu mám moc ráda mají tu obrovské akvárium plné barevných ryb a posezení venku.Potom jdeme na bar.S Káťou to rozjedeme.Panáky nestíhají ani přijíždět.Tři vodky jednoho polara a colu s rumem.Bohatě to stačí na to aby se mi začalo rozostřovat vidění.
,,Tak co mládeži.Pojedem?Je nás jako psů." Šťouchá do nás Kuba.
,,Jooo..." Zavrávorám zvesela.
,,Dočkej času mladej." Píchne ho Káťa.
,,No stejně budem muset jet autem na dvakrát."
,,Hele kup si benzin a dělej si co chceš." Máchám rukou.
,,Ale slečinko." Usměje se na mě pán opřený o bar.
,,Dej si odchod staříku." Prskne po něm Káťa jedovatě.
,,Teda ty si nějaká žahavá." Počastuje ji.
,,No to ona je..já jsem Káťa." Podám mu ruku a on mi ji vezme a políbí.V očích mu zajiskří.Může mu být tak kolem třiceti.Tmavé vlasy tmavé oči.
,,Kačí jdeme." Hučí do mě Káťa.
,,Co pijete slečno?" Optá se mě.
,,Polar?" Řeknu s otazníkem.
,,Třikrát." Houkne na číšnici.No tak tenhle večer mě začíná bavit.Pomyslím si.