Že by přece jen láska?(19)

Anotace: ....

Ráno se vzbudím rozlámaná z postele, která je tvrdá jako dřevo a nevyspaná, protože jsem celou noc přemýšlela o své drahé sestřičce. Hned zapadnu do koupelny, abych si opláchla obličej, čímž jak doufám, že snad trochu proberu, pak se rychle převlíknu a vyběhnu vzbudit nahoru vzbudit holky, které vypadají stejně jako já.
Po chvilce už jsou holky oblečené, mají ustláno a čekají před chatkou jen na mě a kluky s Erikem, protože jim Erik slíbil takovou menší rozcvičku a podle všeho se na ni holky strašně těší!!
„No kde jste pánové?“zívnu jen co je spatřím, jak celý unavení lezou z chatky a za nimi celý čilí Erik.
„Ahoj holky, jak jste se vyspali?“zajímá se hned Erik jen co nás uvidí na verandě, kde na ně čekáme.
„Super!!“řeknou mu hned holky všechny. Erik se jen usměje a obrátí se na kluky, kteří zívnou o sto šest.
„No pánové, dívejte se na holky, ty jsou úplně čilé a vy?“zasměje se Erik.
„Až na Sašu, ta by ještě spala“ozve se Gábinka se smíchem.
„Jo to je fakt“přikývnu a opřu si hlavu o zábradlí. Erik se hned zasměje, něco pošeptá dětem, které si zavolá a já na chvilku zavřu oči. Bohužel, kdybych věděla co na mě milovaný Erik chystá, nikdy bych oči nezavřela, ale spíš bych se pokusila utéct!! všechny děti se na mě hned vrhnou a začnou mě lechtat tak moc, že za chvilku mi tečou slzy, jak se směju a mám pocit, že snad smíchem umřu!!
„Tak dost, myslím, že už jsme Sašu probrali“zasměje se Erik a děti hned přestanou. Ležím na verandě, celá vysmátá a teď už mě bolí celé tělo, jak na mě děti vlezli..
„Utíkejte k bráně a zpátky, my se k vám hned přidáme“poručí dětem Erik. Do dětí jako když praští, hned se rozběhnou k zmiňované bráně.
„Ještě jsi unavená?“zajímá se Erik a nahne se ke mně, aby mi pomohl na nohy.
„Ne, vysmátá na celý rok“ zakroutím hlavou a chytím se Erikovi nabízené ruky, díky které mě vytáhne na nohy.
„Což je dobře ne?“usměje se Erik.
„Jo až moc“ zašklebím se. Erik se jen usměje, koukne na děti, které ani nedoběhli k bráně a přitáhne mě k sobě. Pak ucítím jeho rty na svých, jeho ruce na svých zádech, jak mi jednou zajíždí do vlasů..
„Ehm“ozve se za mnou a Erik mě hned pustí. Otočím se za hlasem a vyděsím se, když zjistím, kdo za mnou stojí!! Erikův otec!!
„Ahoj tati, jak ses vyspal?“zeptá se Erik jako by se nic nedělo.
„Ahoj dobře a vy? Asi taky že?“zasměje se.
„Taky taky“souhlasí Erik za oba. Erikův tatínek se jen na nás oba usměje a odejde směr chata, kde bydlí.
„Ježiši to byl trapas!!“zašeptám zoufale.
„Nebyl prosím tě“klidní mě Erik, ale já vím, že to trapas byl. Vždyť nás právě Erikův táta, jak se líbáme, tak mi neříkejte že to není trapas!!
Po chvilce, kdy vydýchávám trapas, se rozběhneme za dětmi, které se už vrací. Zaženeme je spolu s Erikem na louku, kde si protáhneme všichni tělo. Žádné šílené rozcvičky, jako jsme měli na táboře my, prostě úplně normální..vždyť jsou prázdniny tak co...Pak se všichni posadíme do trávy a vychutnáváme si krásné ráno. Ptáci kolem nás zpívají, sluníčko svítí a vysušuje mokrou trávu..
„Kdo z vás se chce jít koupat?“napadne zničeho nic Erika.
„Vždyť je zima Eriku, nikdo nechce do vody!“zaprotestuju hned, ale podle výrazů dětí, jsem na omylu. Děti do vody chtějí!!
„Tak si běžte pro plavky a sejdeme se před chatkami ano?“usměje se Erik. Děti se hned rozběhnou směr chatky a plavky.
„Jsi blázen, do tak studené vody se jít koupat?“řeknu a nechám se vytáhnout na nohy. Erik jen pokrčí rameny a ruku v ruce se vydáme taky k chatkám, abychom se převlékly. Já si obleču plavky jen tak, abych netrhala partu, protože ani v nejmenším se mi do té studené vody nechce a tak mám v plánu jen zůstat na břehu a hlídat děti. Ještě štěstí, že jsem od bráchy vyžadonila prachy na nové plavky začátkem prázdnin, jinak bych tu teď byla v těch, které jsem si zničila díky moři..
Jen co přijdeme k rybníku, kde jsme zatím sami, Erik ze sebe stáhne triko a s rozběhem do něj skočí šipku. Přitom se hned oklepu, protože ta voda musí mít nanejvýš pár stupňů a ten blázen tam rovnou skočil!!
„Super, Eriku!!“ozve se za mnou něčí hlas. Erik se stejně jako já a děti, otočí po tom komu ten hlas patří a já si prohlídnu všechny nejstarší holky, které stojí kousek od nás v plavečkám, které stěží zakryjí co mají a jako první, spíš to vypadá jako vedoucí, stojí jedna holka, která je mi už od pohledu nesympatická.
„Nazdar Magdo“pozdraví ji Erik a vyleze z vody ven. Oni se znají?!, pomyslím si a obrátím se znovu k dětem, kteří teď s výkřikem vběhli do vody.
„Eriku, proč jsi mi neřekl, že sháníš instruktorku? Hned bych jela s tebou“zasměje se zmiňovaná Magda.
„Nesháněl jsem ji a ty jsi stejně tu tak co“pokrčí rameny Erik. Pak se za nimi objeví brácha s Ivanou a já jsem za to ráda, protože Erik znovu zapadne do vody, aby pohlídal děti, kdyby je náhodou napadlo jít hlouběji do vody a Magda i se svými dalšími kamarádkami skočí rovnou za ním!! Jen ségra, která patří k nim, zůstane na břehu a přisedne si ke mně.
„Čau sestři“pozdraví mě pobaveně.
„Ahoj Marky“odpovím ji na pozdrav a úsměvem.
„Hele, ty a Erik spolu chodíte?“
„Jo proč?“zeptám se a odtrhnu od něj oči, abych se zadívala na sestru.
„Jen, že je moc hezkej“usměje se.
„Já vím“přikývnu a znovu se na něj podívám. Zrovna se baví s klukama a holkama z našeho oddílu o něčem a ty káče naprosto ignoruje!! naštěstí!!
„Ahoj brouku, ráno jsi vystřelila z chaty jako když do tebe střelí, jak jsi letěla?“zajímá se Ivana, která se posadí vedle mě z druhé strany.
„Na rozcvičku“zasměju se a Markéta vedle mě vybuchne smíchy.
„Co je?“podivím se a zadívám se na ni, stejně jako Ivana, která si hned všimne naši podoby. Hned ukáže na ni, pak na mě, znovu na ni, na mě a nakonec se chytí za pusu a vyvalí oči.
„Ivano, tohle je moje sestra dvojče dokonce, Markéta, Marky tohle je Ivana, moje nejlepší kamarádka“představím je a stále se dívám na Erika, který teď ukazuje Gábince, jak má správně plavat.
„Dvojče? Neřekla jsi mi, že máš ještě sestru!“vyčte mi hned Ivana.
„Vím to pár týdnů. Tomášovi rodiče mě adoptovali, když mi byli 3 roky, protože moji rodiče mi umřeli.“pokrčím rameny.
„Ty jsi adoptovaná?!“vytřeští na mě oči Ivana a já jen přikývnu.
„Hele nebudeme se o tom bavit, prostě tohle je moje sestra a dál to neřeš“
„Dobře“souhlasí Ivana a začne si prohlížet Markétu.
„Je úplně stejná jako já“zasměju se, když ji nachytám, jak se podívá na ni, pak na mě a dál takhle pokračuje.
„Já...jen je to nezvyk, vědět, že máš sestru.“
„mě povídej“řekne Markéta a já na důkaz souhlasu, přikývnu. Znovu se podívám na Erika, který se teď o něčem baví s Magdou, která se směje a Erik se jen usmívá. V tu chvíli mě popadne vztek, že mám sto chutí vlézt do té vody taky, ale při představě, jak se studená...
„Děti, pojďte z vody ven! Za chvilku bude snídaně!!“zavolám dost nahlas, čímž vyruším Erika s Magdou. Erik se taky vzpamatuje a vyleze stejně jako děti ven.
„Sorry holky, ale musím jít“zvednu se a vydám se k dětem, které se teď suší a stěžují si, jaká je hrozná zima!!
„Neměli jste tam lézt“zasměju se a hned Gábinku, která se celá klepe, zabalím do osušky. Stejně jako ona se ostatní děti zabalí a rozběhnou se do chatek převléct na snídani, aby tam nešli mokří. Naštvaně popadnu svoje všechny věci, rozloučím se s Ivanou, ségrou a bráchou a vydám se za dětmi.
„Saši, počkej!“dohoní mě Erik v půlce cesty a beze slova se ke mně přidá.
„Potřebuješ něco?“zeptám se bez zájmu a jdu dál k chatkám.
„Jo něco ti vysvětlit.“přikývne „s Magdou jsem chodil minulý léto, ale je to všechno pryč jasný? Teď mám tebe a měnit to fakt nechci! Mám tě rád Saši a Magda je minulost! Tak mi to věř“ poprosí mě a chytí mě za ruku, čímž mě k sobě přitáhne.
„Jak víš, že jsem naštvaná kvůli tomu?“zajímám se.
„Mluvil jsem s Ivanou a bráchou“pokrčí rameny.
„Aha“zašeptám a všimnu si Ivany s bráchy, jak se dívají směrem k nám. „nejsem naštvaná na tebe..jen prostě..“
„Nechtěla ses znovu trápit tak jako s Adamem“ dokončí za mě větu. Překvapeně se na něj podívám..jak tohle ví?!
„S Adamem to bylo jiný a nechci o tom mluvit. Prostě si chci být jistá, že mě máš rád a nepodvedeš jako on...“zašeptám.
„Můžeš mi věřit, když ti řeknu, že ti to nikdy neudělám“slíbí mi a pohladí mě po tváři. Pak se ke mně nakloní a jemně mě políbí na rty. Polibek je krátký, ale i tak mi to jako důkaz stačí. Pak mě chytí za ruku a vydáme se k chatkám. Zatím co já vejdu do 8, Erik jde do 9, aby se převlékl a já jdu nahoru zkontrolovat holky, jak jsou na tom. Zastihnu je už skoro převlečené a suché, až na vlásky, které mají mokré, ale to jim asi nevadí.
Hned po snídani, každý oddíl si na chatce, kde sídlí vedoucí vyzvednou látku, fixi, vodové barvy, tempery a pustí se do malování vlajky a vymýšlení názvu. Protože už se udělalo horko a my nechceme tvrdnou na přímém slunci, vybereme takové místo, kde je stín a příjemně. Veranda naší chatky. Je celá ve stínu a všichni se tam vlezeme.