Až na dno (13 .kapitola)

Anotace: Co by to bylo za lásku, kdyby se nevyskytly potíže.

Na pokoji byla tma a hudba z baru sem doléhala jen slabě. Tak slabě, že cikády venku v zahradě ji snadno přehlušily. Nadine byly cikády ukradené stejně jako ta hudba, stejně jako celý tenhle šílený, mizerný svět. Seděla v okně a přála si, aby bylo o pět šest pater výš.
Blbost! Když jsi to přežila tehdy, tak teď už přežiješ všechno.
Vždycky myslela, že své si už odplakala. Že už ji nic a nikdo nemůže dojmout. A teď tu sedí a posmrkuje jako malá holka, roztírá si mokré šmouhy po tváři a polyká slzy ostošest. Kdyby se jí někdo v tu chvíli zeptal, proč vlastně brečí, asi by ani nedokázala odpovědět. Snad proto, že teprve dnes si uvědomila, že některé věci prostě nedokáže smazat ani čas.
Nadine se usedavě rozvzlykala. Vzpomněla si na smutek v Alexových očích, když říkal „Tak to je a vrátit se to nedá.“ Kdyby jen tušil ... sama až moc dobře věděla, o čem mluvil. I kdyby si tisíckrát přála, aby se nic z toho nebylo stalo, teď to k ní patří a ponese to v sobě až do smrti.
Slovo „smrt“ ji roztřáslo. Když dnes zůstal Alex ležet na pláži, opravdu si myslela, že ho zabila. Ani nevěděla jak se dostala zpátky k hotelu. Umývala si v koupelně krev z paží a nohou, které si poškrábala o trnité křoví, a odhodlávala se zavolat policii. Naštěstí dostala jiný nápad. Zlatý Matteo! Tak klidný a rozumný ... díkybohu, že se o Alexe postaral. Sepjala ruce a mlčky se pomodlila na znamení díků za dobrý konec. Aspoň jednou má zase něco v jejím životě dobrý konec. I když ... uměla by si představit lepší. Bylo jim všem dnes na pláži tak hezky! Tolik to připomínalo rodinu, přátele, všechno, o co přišla. A po tom, co dnes provedla Alexovi, o to přišla znova – vlastně dřív, než to měla.
Nadine se dívala na temně modré nebe s hlavou složenou na kolenou. Nad hvězdami se pomalu začínaly stahovat černé mraky. Než se ale obloha úplně zatáhla, uviděla najednou padat hvězdu. Mihla se tmou jako jiskra a Nadine napadlo, že by si měla něco přát. Unaveně hleděla ven a nenapadalo ji vůbec nic, po čem by si ještě mohla dovolit toužit.
Druhý den ráno se probudila divně otupělá. Neměla tušení, co si počne s dalším volným dnem. Vyklouzla z pokoje a přes hlavní sál zamířila nejkratší cestou k východu. Všude kolem bylo mrtvo a ona se cítila jako myš u vchodu do pasti. Smůla byla v tom, že aniž to tušila, past už dávno sklapla.
„Zdravím, krásko.“ Malcolm ležel v bílém proutěném křesle a kouřil silný doutník. Nadine věděla, že to znamená jediné: jeho noční pokerové hrátky dopadly dobře. „Kam tak časně? A sama samička ...,“ dodal významně Mel a vstal. Zeširoka se na Nadine usmíval a zdálo se, že ho odpověď skutečně zajímá. Bylo to zvláštní. S ostatními děvčaty jednal obvykle jen jako šéf, zato k Nadine se choval přátelsky. Nechápala proč. Věděla jen, že to přivádí k zuřivosti Laylu, a u ostatních to vzbuzuje nejrůznější dohady.
„Dobré ráno,“ odpověděla se vší zdvořilostí, jak se patří na zaměstnance. „Marie má po noční, tak ji nechci rušit.“
„Dáš si něco?“ zeptal se Mel a nalil si Martell. Zavrtěla hlavou a sklopila oči do země. Byl moc hezký, opálený, s neuvěřitelně oslnivým úsměvem. Evidentně se snažil být milý, a přesto jí z něj naskakovala husí kůže. Šlo o to, že se musel snažit být milý. Alex byl menší, zdaleka se nesmál tak často a o nic se nesnažil, a přitom ... dokázala by mu věřit. Možná by to jednou dokázala.
„Prý jsi byla včera sama venku?“ nadhodil Mel a Nadine se lekla, že jí vidí až do mozku. „Raději to už nedělej. Ne že by tu nebylo bezpečno, ale jeden nikdy neví. Potkala´s někoho?“
Nadine už tušila, že Mel zná na většinu svých otázek odpověď předem. Rozhodně mu nechtěla dát záminku k podezření. „Na jedné pláži jsem narazila na Mattea a Pipa. Byl tam i ten tvůj kamarád ... Alex .“
Její šéf se jen pousmál: „A co? Zase něco zkoušel, že jo?“
Nadine si vybavila dotek Alexových dlaní na svých ramenou i to, co pak následovalo. Zrudla jak pivoňka a Mel se rozesmál nahlas. Pak zvážněl a jedním douškem dopil koňak.
„Tak Alex na tebe bere ... hm,“ zabručel spíš sám k sobě. Chvíli bylo ticho a Nadine uvažovala, jestli je to konec rozhovoru a může zmizet. Podobné úvahy vzaly ovšem rychle za své.
„Mohla bys pro mě něco udělat?“ oznámil jí Mel svou otázku, na niž se stejně nedalo říct ne. Byl si toho ostatně vědomý, a tak ani nečekal na odpověď. „Jestli má pro tebe Alex slabost, nebude pro tebe až takový problém zjistit, kde přesně se teď potápí, jestli se v posledních dnech někam přesunul nebo přesune, co zatím našel a vůbec.“
„Takže ti mám dělat Matu Hari?“ opáčila Nadine s trochou jízlivosti. Nejraději by si ale rovnou jednu vrazila. Není přece v situaci, aby se nad něčím pozastavovala nebo dokonce měla na věc svůj vlastní názor. Znovu sklopila oči do země. „Samozřejmě, pokusím se,“ dostala ze sebe skrze stažené hrdlo.
Mel k ní důvěrně naklonil hlavu: „Alex je prevít a nechci riskovat, že dostane něco, co mu nepatří. Skáču kolem toho už tři roky, takže bych mu na cílové pásce nerad přenechal místo vpředu. Chápeš mě, ne?“ Nasadil upřímný výraz a přizdobil ho úsměvem. „A koneckonců, v tomhle případě znamenají body pro tvého šéfa body pro celý Paradise. Tedy i pro tebe,“ dodal významně.
Oblohu rozčísl blesk a spustil se liják. Jen o chvíli později vběhla dovnitř další postava ukrytá pod celtou. K Nadiině úžasu to byl starý Matteo.
„Tak to čerpadlo máte opravený,“ hlásil Malcolmovi, když ze sebe setřásl spršku prvních kapek. „Vyšlo mi to jen tak tak, díkybohu za to.“ Otočil se ven, kde bubnovaly těžké kapky. „Ještě, že sis nevyšla na pláž dneska, v tomhle je lepší být doma,“ řekl a usmál se krátce na Nadine.
„No, kdyby vám to nevadilo,“ protáhl Mel naoko lhostejně, „Nad dnes doma být nechce. Co kdybyste ji vzal s sebou někam na nákupy a tk?“
Matteo se poškrábal na čele. „No ... já se chci ještě stavit u Alexe, ale pak ji můžu zavézt do města, to jo,“ řekl s pochybami v hlase.
„Výborně.“ Přesně tak si to Malcolm představoval. „Aspoň tady slečna pozná nové lidi. Není zdravé být pořád na jednom místě.“
S těmi slovy přejel Nadine rukou po zádech a znovu se široce usmál.
Matteovi pořád ještě vrtalo v hlavě, co tak asi Malcolm tímhle manévrem sleduje, ale nemohl si přitom nevšimnout hned několika věcí. Jednak toho, jak to děvče při Malcolmově doteku ztuhlo hrůzou. Pak také toho, že je rudá jako spařená langusta, a taky že se Matteovu pohledu vyhýbá jak jen to jde. Tohle už nebyla jen smutná holka. Tohle byla holka v pasti.