Sloka z písně života 10

Anotace: pokračování...děkuji vám věrné čtenářky...jsem v těžké životní situaci a jestli mi něco pomáhá... tak psát.A jestli mi něco pomáhá ještě víc tak to že to někdo čte.Diky

Tak a takhle to tedy začalo.Tímto večerem nabral můj život nový směr.Ani ve snu by mě nenapadlo že to dopadne tak jak to vlastně dopadlo.Teď zpětně si říkám že to vlastně bylo všem nad slunce jasné a že to ani jinak dopadnout nemohlo.
Do všeho jsem začala pořádně pít.Pořád si pamatuji jak jsem se jen smála a všechno se točilo.

,,Tak co už je ti líp?" Optá se Káťa nad mou postelí.Já jen přimáčknu kapesník vic na čelo a po spánku mi sjede kapka vody.
,,Ty jo řeknu ti to byla jízda." Vyprskne při pohledu na mě.
,,Co?" Optám se neboť mám hlavu jako střep.Bolest pulzuje a pomalu prostupuje celou hlavu.
,,Já jen jestli si něco pamatuješ." Káťa se zaculí nad postelí a evidentně chce ze mě něco páčit.Ovšem asi ji zklamu neboť vím maximálně to co jste si přečetli.
,,Jenom toho hezkýho." Odvětím otráveně.
,,Myslíš berušku." Vyprskne smíchy a má pusu od ucha k uchu.
,,Co?" Zase svraštím obočí a poznám že si ze mě utahuje.
,,Víš co..." Protáhnu dlouze.
,,no nevim..." Ušklíbne se.
,,Maturovala jsem." Just si přikreju hlavu peřinou a pokladam to za svou omluvenku.Omluvenku kterou jak zjistím jsem si měla nalepit asi na čelo neboť jsem celej den doma pro smích.
,,Hele kačí no tak co se teda dělo?" Pokusím se nenápadně zeptat a při tom se koušu do rtu.Káťa si samozřejmně neodpustí další výbuch smíchu.
,,Vlastně nic jen než jsme přijeli si bavila celou hospodu."
,,To jako jak?" Zatvářím se tajemně a v duchu se bojím.
,,No prostě si tam vykládala kde co a hlavně velice důrazně jsi dávala berušce najevo jak se ti libi." V hlavě si snažim nějak pojit střípky mozaiky předešlého večera ale asi mi ještě pořádné střepy chybi takže mi to ne a ne jit slepit.
,,Proč mu řikáš beruška?" Optám se.
,,Zlato tak si ho celý večer oslovovala." Skoro se drží za břicho když mi to sděluje.Směje se tak že mi to trochu i rozčleňuje.
,,Nevíš proč?" Dodám tomu korunu a Kátě vytrysknou slzy.Někdy jsem na ten její cmích vážně alergická.Dokáže se smát klidně hodinu než z ní něco vypáčim.To co se dozvím mě více méně zaskočí.Navíc jsem si včera zapomněla všimnout že to jsou Slováci.
,,Kačí musim se mu omluvit." Vyhrknu.A najednou zčervenám.Dřiv jsem mluvila než myslela.Trochu se zastydím sama před sebou i před Káťou.
,,Co mu jako chceš napsat?Že by promiň beruško?" Usměje se na mě.
,,Ještě dobrej byl čáryfuk." Připojí hned větu a otírá si uslzené oči od smíchu.
,,Jakej čáryfuk?" Svraštím obočí neboť taky nevím komu jsem tak říkala.
,,No ty vole a tvoje show čáryfuk.Tahala sis podprdu z pod trička a hazela to obecenstvu." Vysvětlí mi Káťa.Cítím jak mě polévá horko červenám a lapám po dechu.
,,Teď už se červenat nemusíš." Usměje se Káťa.A já jestli jsem do teď měla barvu rajčete tak jsem teď hotový kečup.
,,Ne jako upřímně mělo to uspěch." Zvážní Kačí a já si ji prozíravě změřím pohledem.Tím mě stejně moc neuklidní.V hlavě už dopředu skládám to jak se mu omluvím a hlavně si lámu hlavu stím jak ho dostanu ven.V hlavě naplánuji dokonalý plán.Od Honzi s posledních volaných čísel vymámím to jeho.A něco mu vysmolím.Vysmolím protože omlouvat se mi moc nejde.Hnedka odpoledne poprosím Káťu a zalehneme k tomu.Když smsku odešleme mám divný pocit.Vše mi přijde takový hrozně uhozený.Kvůli jendý maturitě ja se opiju a udělám takovouhle ostudu teda děsný.Po asi deseti minutách mi přijde smska at raději neotravuji.Nebo něco v podobném smyslu.Totálně se uzavřu do sebe a zpytuji svědomí co to dá.
,,Nic si ztoho nedělej je to vůl." Klidní mě Kačí.Já mám pouze zaťaté zuby.Vlastně se ani na něj zlobit nemůžu.Vždyť jsem si to zavinila sama.Doma chodím jako tělo bez duše.
,,Napíšu mu ještě jednou že večer jestli chtěj at přijdou do hospody hm?Taky ať to vyřídí těm ostatním když on je takovej." Kačí mi cloumá s ramenem a já jsem jako malé uražené dítě.Kdyby to tak šlo nejlíp bych něco rozbila a rozmlatila na tisice kousku.Odpověd přijde záhy.
,,Budeme tam." Přečte Kačí nahlas.No jo v duchu si řikám a copak já tam po tom všem mužu jít?
,,Změníme lokál." Navrhnu ji a Káťa souhlasí.