Čas nezastavíš 5

Anotace: Už pátá kapitola... piště komentáře ;-)

Ondra vyšel ven z koupelny a já na něj jenom zírala. Doposud jsem ho neviděla bez košile a teď jsem toho litovala. Byl nádherný. Měl krásnou, vypracovanou hruď, svalnatá ramena a ohromné ruce. Nebylo to, jako by z něho vyzařoval strach, spíš obdiv a zájem ostatních. Měla jsem chuť poslat Lucku pryč a nechat si ho tu jenom pro sebe, ale hned jsem to potlačila. Červené trenky mu sahaly těsně nad kolena a dál pokračovaly jenom vypracované nohy. Opět jsem pochybovala, proč si vybral mě a ne kteroukoliv jinou a stoprocentně hezčí holku.
Musela jsem vypadat, jako kdyby mi ulítly včely, protože se zasmál a přišel ke mně. Objal mě kolem pasu, políbil do vlasů a stále se chechtal, až jsem toho měla dost a odstoupila od něho. Jemu se to, zdálo se, nelíbilo, ale mně to nevadilo. Ba naopak, protože jsem ho mohla zase hltat očima. Věděla jsem, že se chovám jako nějaká puberťačka, ale nemohla jsem si pomoct.
„Tak se dáme do práce, ne?“ probudil a mě až Lucčin energický hlas a já se dala do pohybu.
K natáčení jsme vybrali můj pokoj, protože byl světlý a zelená na stěnách se hodila na podklad videa. Točili jsme asi hodinu, než jsme měli všechny záběry a další hodinu jsme to potom stříhali, až jsme měli hotovou reklamu.
Nějak jsme se zapovídali, takže Lucka ode mě odcházela asi až v sedm hodin. Když odešla, zběžně jsem si připravila učení na zítřek a šla se navečeřet. Ondra mě neustále pozoroval, až jsem z toho začala být nervózní a rozklepaly se mi ruce.
„Myslím, že si dneska začnu vybírat tvůj dluh.“ nadhodil a čekal na mojí reakci. Jenom jsem odložila toust a šla si mu sednou do klína, aby viděl, že ho poslouchám. Přesvědčilo ho to, takže pokračoval: „A to bude, že dneska přespíš u mě.“ dokončil a já jenom překvapením otevřela pusu.
Toho jsem se od začátku bála, protože jsem věděla, že se budeme muset rozejít. Už z doby, kdy jsem chodila s Pavlem jsem neměla dobrý pocit z toho, když jsem se před ním svlékla. Nesnášela jsem to. Ne, že by mi vadil samotný akt, to vůbec ne, ale nesnesla jsem vědomí, že mě může vidět nahou a nakonec se mi to vymstilo... 'Víš, Ester, ty pro mě nikdy nebudeš dost dobrá. Vím to já a víš to i ty.' Jeho slova mě doprovází všude, kde se musím svléknout. Ať je to v šatně při těláku, nebo ve zkušební kabince v obchodě. V části mé mysli jsem věděla, že Ondra není Pavel a že ho nezajímá tělo ale duše, ale to psychické trauma bylo až tak velké, že jsem to nevnímala.
Ondra asi vycítil, že jsem v jeho náruči ztuhla, protože si mě přitáhl blíž k sobě a začal mě pomalu houpat.
„Neboj se, Esterko. Jestli si myslíš, že je na to moc brzy, tak to nevadí. Jenom jsem myslel, že se můžeš déle vyspat, protože to budeš mít ode mě blíž. A kdybych ti vadil, můžu se vyspat na pohovce.“ Začal mě uklidňovat a já se po dlouhé době zase nadechla.
„Nevyspíš se tam.“ bylo vše, co jsem byla schopná říct. Bylo vidět, že jsem ho asi dost vyplašila, protože nevěděl, co má dělat a kam se koukat. Já se pomalu uklidnila a rozumnější část mého já si uvědomila, že Ondra si z něčeho takového, jako jsou tělesné rozměry, hlavu nědělá.
„Dobře, tak jo. Kdy vyrazíme?“ začala jsem se sbírat a balit si věci na večer a na noc. On se potěšeně zazubil, když viděl, že to myslím vážně a doprovodil mě do pokoje, kde jsem si vzala vše potřebné a později v kuchyni načmárala vzkaz mamce.
Když jsme vstoupili do jeho bytu, šla jsem si odložit batohy, sedla si v obýváku do křesla a dívala se na televizi. Ondra si mezitím donesl večeři a koukal se se mnou na zprávy. Chvíli jsem to sledovala, ale po pár minutách se mi myšlenky rozutekly úplně jinam. Zase se ozval jeden z mých mindráků a já dostala strach, jak se dnešní večer vyvine. Známe se přece chvilku. Začala jsem to počítat a došla k příšernému zjištění, že po týdnu našeho vztahu tu sedím u něho doma a budu tu i spát. Začala jsem být nervózní, protože mi to vůbec nepřišlo. S Ondrou jsem si připadala, jako kdybychom se znali přes rok, nebo možná ještě déle a ne jenom jeden ubohý týden. Věděla jsem o něm hodně, ale zároveň ne tolik, abych s přesností mohla říct, co ode dneška očekává.
„Nechceš taky trochu?“ vytrhl mě z přemýšlení jeho hlas a nabízel mi porci špaget.
„Ne, to je dobrý. Už jsem večeřela.“ odpovídala jsem a hlas se mi trošku chvěl z toho rozrušení. On to hned poznal, odložil talíř, sedl si ke mně na opěrku křesla a objal mě rukou kolem ramen.
„Ester, jestli tu dneska nechceš být, tak tě odvezu domů.“ začal. Já tam však chtěla být, chtěla jsem být všude, kde je on.
„Ne, já tu s tebou chci být. Jenom mi budeš muset dát chvilku času.“ řekla jsem mu své myšlenky, ale jeho to, zdá se, ještě víc znepokojilo. Poznala jsem to podle toho, že se mu mezi obočím udělala malá vráska, po které jsem přejela prstem.
„A co tě trápí? Bojíš se mě? Já bych ti ale v životě neublížil, vždyť to víš. Nikdy bych toho nebyl schopen a nikdy to taky neudělám.“ Měla jsem nutkání políbit ho, ale potom jsem si to rozmyslela.
„Já se tě nebojím, vím, že bys neudělal nic, co bych nechtěla. Problém je v tom, že ze svého minulého rozchodu jsem si odnesla mindrák, který mě všude pronásleduje. S tebou to nemá nic společného, je to ve mně.“ blekotala jsem a on mě pozorně sledoval.
Musela jsem mu vyprávět o celém vztahu s Pavlem. Někdy se usmál nad tím, co jsme prováděli za blbosti, ale někdy mu z očí sršely blesky a já měla pocit, že kdybych tu nebyla s ním, našel by si ho a vyřídil si to s ním za mě.
„Když jsme se rozcházeli, řekl mi, a teď cituji: 'Víš, Ester, ty pro mě nikdy nebudeš dost dobrá. Vím to já a víš to i ty.' To je důvod toho mindráku. Jak by ses cítil ty, kdybys jednou přišel k němu domů a on tam rozvalený na posteli s mojí nejlepší kámoškou?“ zakončila jsem svoje vyprávění. Celou dobu jsem mluvila já, Ondra mě nikdy nepřerušil, za co jsem mu byla vděčná. Potřebovala jsem se s tím někomu vypovídat. Někomu, kdo mě snad pochopí. Jeho tvář se zkřivila hněvem, ale ihned ten pocit zahnal, vzal si mě do náručí a odnesl k sobě na pohovku.
„Esterko, podívej se na mě. Vždycky, ať budeš vypadat jakkoli, pro mě budeš ta nejhezčí holka pod sluncem. Ať zrovna vylezeš z postele, ať strávíš týdenní praní v pračce, budeš vždycky ta nejhezčí. To si, prosím, pamatuj, ano?“ díval se mi zhluboka do očí, takže jsem musela souhlasit. Stiskl mě pořádně v obětí a já si položila hlavu na jeho rameno. Chvíli jsme tam jenom tak seděli, ale pak se zvedl a šel do sprchy. Já se mezitím natáhla na pohovce a na chvilku zavřela oči.
„Ester, lásko, vstávej.“ budil mě a všude z něj kapala voda. „Tady se nevyspíš, jdi do ložnice.“ pobízel mě zase, protože jsem nebyla schopná udělat vůbec nic.
Vzala jsem si z batohu pyžamo a šla do koupelny, abych se rychle osprchovala. Tam jsem si mohla pořádně uspořádat své myšlenky. Ondra mě miluje a nikdy ho nenapadlo, že bych pro něj nebyla hezká. To samé jsem cítila já; taky jsem ho milovala, jak jsem jenom mohla a nikdo na světě nemohl být hezčí. Nikdy by mi neublížil a nikdy by neudělal nic, co bych nechtěla. Byl naprosto jiný, než Pavel. A taky bezkonkurenčně lepší. Zastavila jsem vodu a vylezla ze sprchy. Zrovna jsem si z vlasů vytírala vodu, když jsem došla k závěru, že Ondru miluji víc, než jsem kdy kohokoli milovala. Po tom, co řekl, jsem si byla téměř jistá, že on to cítí naprosto stejně. Ještě jsem si vyčistila zuby a šla za ním spát.
Pišla jsem k němu do ložnice a opět musela uznat, že má velice dobrý vkus. Všechen nábytek byl barevně sladěný s barvou zdí a postavený tak, že se tam vešlo i veliké letiště, tak nespočet skříní. Lampička svítila už jenom na mé straně, on byl zachumlaný v peřinách a podřimoval. Vlezla jsem za ním a nechtěla se vzdát své pusy na dobrou noc, takže jsem ho pomalu hladila po jeho obličeji. Nejdřív kontury lícních kostí, nos, rty, brada, čelo... Vypadalo to, že s ním nehnu, tak jsem ho jemně políbila na rty. A on nejspíš čekal jen na to, protože se ihned přidal. Když už jsme nestačili s dechem, tak jsme se od sebe odtrhli, popřáli si dobrou noc a šli spát.
Přitom se mi zdál krásný sen. Skončila mi škola a když jsem vyšla ven, Ondra už tam na mě čekal se svým autem a jeli jsme pryč, pryč od všech zírajících lidí, pryč od povinností a všech ostatních starostí. Byli jsme jenom my dva a nic jiného neexistovalo. S tím jsem se vzbudila a tiše vyklouzla z postele, abych ho neprobudila. Připravila jsem dvě snídaně a tu jednu hned snědla, pak se převlékla, udělala ze sebe člověka (i přes nutkání jít do školy s vrabčím hnízdem, Ondrovi se budu líbit i tak) a vyčistila si zuby. Chvilka mi ještě zbývala, tak jsem se šla kouknout, jak Ondra spí. Vypadal nádherně. Vlasy měl rozcuchané a ze snu se usmíval. Opatrně jsem ho líbla na čelo a šla do školy.
Když jsem dorazila na svoje místo, preventivně čtvrt hodinky předem, abych se vyhla tomu být po škole, Lucka se na mě okamžitě vrhla.
„Ahoj. Tak co za to chtěl?“ začala hned a já se musela pousmát.
„Ty seš strašná! Ani mi neřekneš svoje dojmy?“ peskovala jsem ji.
„No jo, promiň. Vypadá dobře. Hodně dobře. Je hezkej a Ester, ten tě má určitě hrozně rád. Neznám nikoho jiného, který by byl ochotný si to navlíct a ještě se u toho točit.“ rozhihňala se a já se musela přidat.
„Fajn, tak chtěl, abych u něj přespala.“ přiznala jsem jí.
„Cože?“ měla oči navrch hlavy.
„Prý to bylo kvůli mně, abych se mohla déle vyspat.“ pokračovala jsem.
„Tyvado.“ uteklo jí. „Takže on tě donutil, abys sním strávila noc a ještě je to kvůli tomu, abys to měla blíž do školy? Být chlap, tak je to můj bůh.“ U toho jsem se musela rozesmát.
„Luci, my spolu ale nic neměli. Přivezl mě k sobě, navečeřel se, chvíli jsme se koukali na telinu, pak si povídali, šli se vysprchovat a upozorňuji, každý sám, a pak šli spát. Nic víc.“ povídala jsem, když mi mobil oznámil, že mi přišla textovka. Otevřela jsem ji a tam stálo: Miluju te! Ted ještě vic! Lucka si to přečetla, ale nechápala to: „Ester, co to znamená? Že bys mi kecala?“ ptala se hned podezíravě.
„Ale ne. Ráno jsem mu udělala snídani a znáš to, jací jsou kluci ohledně jídla.“ vysvětlovala jsem. Právě zazvonilo, takže jsme se uklidnily a do třídy napochodoval Šláfek a v rukou nesl přenosný projektor.
„Dobré ráno. Takže na úvod, předpokládám, že tu má každá dvojice svou reklamu a dnes si to budeme prezentovat.“ spustil hned, jak přišel. Několik lidí si z batohů vytáhlo flashky nebo cédéčka. Já tu svojí držela v ruce.
Před námi šly čtyři skupinky. Ta první měla reklamu o foťácích – jak by ne, když to byli kluci. Reklama se mi líbila, měli u ní dobrou grafiku i vhodnou hudbu a celkově to působilo velice dobře. Druhá reklama byla na nějaké hudební CD, ale to mě moc neoslovilo. Nebylo v tom nic, co mě donutilo se na ní koukat. Třetí byla na čokoládu a musím přiznat, že to bylo hodně dobrý, až se mi sbíhaly sliny. Tu čtvrtou jsem moc nepochytila, protože jsme s Luckou věděly, že už půjdeme na řadu a celou dobu jsme si drtily ruce, jak jsme byly nervózní. Reklama skončila a my měly nastoupit.
Prvně jsme měly popsat, na co ta reklama je. Lucka začala povídat, za co jsem jí byla docela vděčná. Když jsme reklamu dostatečně popsaly, tak jsme ji pustily. Na úvod se objevilo několik důvodů, proč nosit trenky a ne slipy a začala hrát známá písnička Sex bomb od Toma Jonese. Pak se tam objevil můj miláček a na sobě měl ty zářivý červený spodky s medvídkama, ale já musela pozorovat jeho výraz. Zaregistrovala jsem, že několik holek ve třídě vzdychlo, když ho uviděly a já věděla, že kdybych ho neznala a nevěděla, že v tom videu je to pouze zlomek jeho přitažlivosti, když mě objímá nebo když se líbáme, určitě bych se chovala jako ony. Spot skončil a my se přesunuly kousek ke Šláfkovi, aby nás ohodnotil.
„Víte co by mě zajímalo, holky? Za co to ten kluk natočil...“ uvažoval nahlas. Já odpovědět nechtěla, ale Lucka mě předběhla: „No, Ester umí dobře přesvědčovat. Ještě k tomu, když je to její přítel.“ mlela a já měla sto chutí jí něčím plácnout, aby už byla zticha. Šláfek se na mě chvíli znechuceně koukal a pak nás propustil. V hlavě se mi honily myšlenky, že se snad nikdy nevzdá naděje a já se při tom pomyšlení otřásla hrůzou.
Když jsme si sedly, bylo na řadě ještě pár skupinek, ale my dvě byly nejlepší ze všech, jak se ostatně rozhodlo při hlasování. No, dvě... Vlastně my tři, což jsem musela napsat Ondrovi. Vytáhla jsem mobil a psala: Tak jsme první! Veril bys tomu? Ani jsem nemusela moc dlouho čekat na odpověď: A ty se divis? Kdo by odolal pohledu na muj zadek... Tomu jsem se musela smát a musela kvůli tomu jít v matice k tabuli.
Když jsem dorazila na oběd, tak už tam na mě čekal a držel mi u našeho stolku místo.