Až na dno (19 .kapitola)

Anotace: Žárlivost a chlast jsou mrchy, pamatujte si to ...

„Přijdeš v neděli? Tak přijdeš??“ Pipo nasadil svůj nejzoufalejší výraz, takže vypadal jako nějaký malý pejsek škemrající o kus šunky.
Nadine se letmo usmála a snažila se soustředit na práci. V Paradise bylo plno. Pátek večer byl vždycky takový a dnes tady byla navíc i nějaká uzavřená společnost, takže se musela za barem pěkně obracet. Nevadilo jí to, spíš naopak, ale na povídání s Pipem čas nebyl. A přitom by se tak ráda zeptala na Alexe ... Od jejich posledního setkání utekly čtyři dny. Nezastavil se, nezavolal. Jasně, že nemusel, ale ...
„Všechno v pořádku?“ Mel se objevil po jejím boku naprosto nečekaně, jako by byl nějaký džin vypuštěný z některé z prázdných láhví, kterých už měla pod pultem seřazenou pěknou řadu. Zmohla se jen na vyplašené „jistě“ a už spěchala obsloužit dalšího hosta. Jenže Mel zůstával na místě a jí nezbývalo, než se k němu zase vrátit.
Nenuceně se opřel o stůl a pozoroval ji při práci. „Mimochodem ...,“ odkašlal si a vypadalo to, že se svou otázkou váhá. „Alexe jsi posledních pár dnů neviděla, že?“
Prozradila se jako malá školačka – převrhla sklenku, kterou právě nalévala.
„Proč?“ zeptala se už celkem zbytečně, celá rudá. Začínalo být pravidlem, že sotva se v myšlenkách zarazila u Alexe, někdo další to na ní poznal.
„Odplul. Myslel jsem, že ty o tom něco víš.“ Mel si ji zkoumavě prohlížel, když se snažila uklidit binec před sebou a zároveň obsluhovat dav na druhé straně baru.
Plná sklenice, kterou podávala kamsi před sebe, se jí nebezpečně zachvěla v prstech. „Odplul?!“ Střelila po Melovi pohledem, který mu prozradil zbytek toho, co chtěl vědět.
„Překvapená? To mě mrzí, myslel jsem, že se ti svěřil. I když, v tomhle případě možná udělal líp, když ti nic neřekl...“. Malcolm nechal nadhozenou otázku viset nenápadně ve vzduchu a čekal. Teď už věděl, že na ni Nadine zabere.
Otevřela čtyři piva a postavila je na pult, sebrala pár prázdných sklenic, vysypala popelníky, vyřídila další dvě objednávky. Teprve pak si otřela ruce vzadu do kalhot a odvážila se podívat Melovi do očí: „Proč by něco říkal? Nemusí se mi svěřovat kam jede a proč.“
„Aha,“ protáhl její šéf s jasným výsměchem v hlase. „Důvěra je krásná věc. Taky jsem slepě věřil ...“. Sáhl do kapsy a vytáhl jakýsi sáček. „Podívej se.“
Nadine zjistila, že jsou to fotky. Moře, bar, Melova loď, nějací lidi, které stejně neznala ... Probírala se obrázky a najednou zůstala jako opařená. Byl tam i Alex. Bohužel ne sám. Na celkem ostrém detailu se k němu tulila Layla a jejich našpulené rty se k sobě blížily za naprosto srozumitelným účelem. Na další fotce, brané z většího odstupu, už bylo vidět, že pusa se uskutečnila, a to někde na lodi. Další fotku už nemohla rozeznat, protože z toho zklamání se jí zakalily oči. Zlobila se na něj, protože jí dal naději. Zlobila se na sebe, protože té naději uvěřila ...
Vůbec nevnímala, že Mel kývnutím přivolal kterousi z děvčat za bar, a ji zatím za loket jemně odvedl k jednomu ze stolů na terase. Najednou jí bylo všechno jedno. Vydolovala v sobě kvůli Alexovi poslední zrníčko důvěry, a teď se ukazuje, že si chtěl prostě jen ukrátit čas nebo oč mu vlastně šlo. Když jí Mel vtiskl do dlaně skleničku, tupě se na ni zadívala. Nikdy nepila, jenže ta jantarová tekutina vypadala tak lákavě ...
Probrala se až v okamžiku, kdy jí whisky propalovala díru do žaludku. Styděla se za svou slabost a s hrůzou si uvědomovala, že začíná být opilá. Hrůza ji ale pomalu opouštěla. Všechno šlo nějak hrozně rychle a Melův hlas najednou slyšela z velké dálky..
„Ještě před lety jsme nebyli rozhodně žádní svatouškové. Měli jsme společnou postel, flašku i holky. Layla nebyla výjimka ...“. Nadine jen zalapala po dechu. „jenže pak mi na Layle začalo záležet víc než na jiných a jasně jsem to Alexovi řekl. Tehdy ustoupil, ale dnes konečně vidím, že to všechno bylo jen naoko.“ Mel rozzlobeně udeřil dlaní o stůl. „Parchant jeden! A Layla mu naletěla jako husa!!“
To já taky, řekla si Nadine a hodila do sebe další pití.
„Musím zpátky do práce,“ řekla potom a postavila se. Mel ji musel přidržet, protože ztratila rovnováhu.
„Dnes si dej už volno,“ navrhl jí a usmál se na ni s pochopením. „Když je den blbec, je lepší někam zalézt. Mrzí mě, že jsem ti takhle zkazil náladu. Asi jsem ti o tom neměl říkat...“.
„Naopak,“ zamumlala. Artikulace jí najednou dělala dost problémy. „Jsem ráda, žes mi o tom řekl. V tomhle světě může přežít jen člověk bez iluzí. Tak třebas přežiju.“ Ke svému zděšení dokonce malinko škytla.
Malcolm ji chytil kolem pasu, aby ji podepřel: „Pojď si lehnout, ovečko. Rozestelu ti a povím ti pohádku na dobrou noc, ano?“
Nadine se opile usmála a snažila se zaostřit na bar. Nepovedlo se, jen měla pocit, že odtamtud na ni někdo mává. „Ty jsi na mě tak hodný. Moc hodný. Fakt hodný.“ Pověsila se na svého zaměstnavatele a bez dalších řečí se nechala odvléct ze sálu.
Pipo za nimi nevěřícně zíral. Neslyšel nic z toho, co Mel do Nadine hustil, ale stačilo mu dívat se na ni, a svým mazaným rozumem tušil, že se děje něco, co by se dít nemělo. Matteo přece říkal, že s Nadine a Alessandro jsou spolu a teď ... jde pryč a hlavu má na Melově rameni a usmívá se na něj!
Do očí mu padl Nadiin mobil, který zůstal ležet zapomenutý na polici. Dostat se k němu byla pro Pipa otázka ani ne minuty.
Tak se stalo, že Alexovi uprostřed dusné bezesné noci zazvonil telefon a když ho zvedl, ozval se na druhém konci naléhavý Pipův šepot ztrácející se v nezaměnitelném šumu z Paradise.
„Brácho, průser, honem se vrať.“