Zakázaná láska? (1 část)

Anotace: 1 díl nového románu. Doufám, že se někomu bude líbit tahle první část, za komentáře nebo tipy budu moc ráda. Omlouvám se za chyby či co se tam ještě najde :)

„Adélko, no tak čekej!“ozve se za mnou hlas mé spolusedící a zároveň i nejlepší kamarádky Nadi. Pobaveně se otočím zpátky a zadívám se na velkou budovu gymnázia, kam chodím už 3 rokem a pak mi pohled sjede na Naďu, která stojí na prvním schodku, tašku opřenou o nohy a vyzouvá si svoje krásné botičky na podpatku, ze kterých ji bolí nohy, alespoň podle toho, jak si stěžovala celej den. Nechápu proč je nosí, když si pak stěžuje, ale radši to neřeším..
S Naďou jsme nejlepší kamarádky snad už od školky. Seděli jsme spolu celou základku, zvolili jsme si stejnou střední školu a zase spolu seděli. Školu, kterou už za 3 dny opustíme, tedy jen na 2 měsíce, ale i tak je to skvělý. Dva měsíce prázdnin a pak nás čekají jen přijímačky na vysokou a samotná maturita.
„Dělej!“ zavolám na ni pobaveně a podívám se na nebe, které se začíná zatahovat. Celý den bylo krásně. No jasně, my jsme byli zavření ve škole, tak si sluníčko svítilo, ale jakmile škola skončí a my vyjdeme ven, hned se zatáhne. Bezva, a já nemám určitě deštník, určitě teda zmoknu. Pak se podívám zpátky na Naďu, která teď zápasí s jednou botou.
Jsme spolu nejlepší kamarádky, jak jsem řekla už od školky snad a přitom jsme každá jiná. Zatím co já jsem hnědovlasá s modrýma očima, Naďa je blondýnka s hnědýma očima. Zatím co ona si své dlouhé vlasy každý den natáčí, já nemusím, protože je mám už od přírody kudrnaté a a jejich velikost mi sahá pod zadek. Povahově jsme trochu stejně, ale i tak je mezi námi rozdíl. Naďa je pro každou špatnost, zatím co já jsem zdrženlivější..Ale i když je to takhle, já osobně si myslím, že si rozumíme a někdy se i doplňujeme, když je to potřeba. Sice jsme už pár hádek zažili, ale vždycky se udobřili a zase byli ty nerozlučné kamarádky..
„Do háje!!“ vykřikne najednou a mě po chvilce dojde proč. Začne totiž pršet, ale tak strašně moc!! Rychle se podívám do tašky, jestli náhodou neskrývá můj deštník a..mám štěstí!! rychle ho vytáhnu a roztáhnu.
„Sakra, můj účes!!“ řekne naštvaně Naďa a vytáhne z tašky deštník, který se teď pokouší rozdělat.. Já už na ni čekám se svým deštníkem, zatím co ona s ním ještě zápasí. Nakonec se ji podaří vyhrát a tak jen počkám než ke mně dojde a společně se vydáme na autobusovou zastávku, odkud ji jede bus domů.
Zbytek cesty se bavíme co budeme dělat odpoledne, protože pátek je náš jediný den, kdy končíme v půl 2 a tedy zároveň i den, kdy můžeme něco společně podniknout. Nakonec se nedohodneme na ničem, sice by Naďu lákali nákupy, jak řekla, už by nutně potřebovala nové hadříky, ale nakonec to zavrhla s tím, že se musí připravit na diskotéku, na kterou má v plánu jít.
„Uvidíme se tedy v pondělí. Pořádně si diskotéku uží, sbal tam borce a hlavně se neopí, jak minule jasný?!“ dám Nadě poslední rady do životě, když v dálce uvidím její autobus.
„Jo neboj. Zítra ti napíšu až se vzbudím a řeknu všechny detaily“ mrkne na mě a vytáhne z tašky peněženku.
„Tak to už se těším“ ujistím ji. Jen se na mě zašklebí a stoupne si do řady, za jednoho kluka, který se na ni hned usměje, ale Naďa mu úsměv jen oplatí a dál nic. Zřejmě začne jednat až v autobuse.
„Tak v pondělí a ne že zaspíš! Máme poslední den školy, takže tam musíš dorazit!!“ přikáže mi ještě před tím než nastoupí. Jen přikývnu a pak Naďa nastoupí. Jen co si koupí jízdenku, dveře se zavřou. Naďa se otočí ke mně, aby mi mohla zamávat, ale bohužel se nechytí, takže když se autobus rozjede, Naďa už padá do náruče tomu klukovi, který stál v řadě před ní! Jasně, bohužel, vždyť ona to udělala schválně!! to je jasný, protože se hned začnou bavit, Naďa nasadí ten svůj úsměv a jen mi mávne na rozloučenou. Má jinou zábavu, koza..

Domů se zrovna moc netěším, jelikož se za 3 dny stěhujeme k mamčinému příteli Karlovi, tedy snoubenci, takže po celém bytě jsou krabice, různé věci, tašky a samozřejmě spoustu ale opravdu spoustu nepořádku..jsem docela zvědavá, kdo to všechno bude uklízet, ale odpověď je mi jasná. My s mamkou.
Díky svatbě získám 3 sourozence, takže už ze mě nebude jedináček. Karel má dva sny, kdy se ten nejmladší jmenuje Roman a po prázdninách půjde do první třídy, ale už teď se nemůže dočkat. Se starším synem Tomášem jsem se ještě nesetkala. Odjel k matce do Anglie hned po maturitě, kde strávil poslední rok, ale teď by se měl vrátit, vlastně už by tu měl dávno být, ale my jsme se ještě nějak nesetkali. Viděla jsem ho jen na fotkách, zatím co ostatní dvě děti skoro každý den, takže jsme si spolu vybudovali super vztah. Prostřední Karlovo dítě je jediná holčička Kristýnka. Je jí 10 let a já si ji opravdu zamilovala. Je jako moje mladší sestřička, kterou jsem si přála.
Karlova exmanželka odjela pracovat do Anglie, odkud se už nevrátila, jen když byl potřeba vyřídit rozvod, jinak ji děti už nikdy neviděli. Jsou to myslím 4 roky, co se to stalo, možná víc možná míň. Mě a mamku taťka opustil kvůli milence, se kterou čekal dítě, ale já musím říct, že mi nechybí. Mám nového tátu, kterého mám ráda a který má rád mě. Takže mamka s Karlem jsou na tom docela podobně. Oba mají děti a jsou bez partnerů, takže když mamku Karel po 3 letech požádal o ruku, nedivím se, že souhlasila. A po nabídce, abychom se s mamkou k němu přestěhovali, tak po mé mamka vyloženě skočila..
„Jsem doma!!“zavolám do našeho bytečku, který bývá obvykle prázdný, ale teď, díky stěhování tak není. Doslova přeskáču krabice, které jsou plné všech našich věcí, abych se vůbec dostala do kuchyně, ale ještě před tím odhodím batoh do svého pokojíčku, který je teď nějak pro mě cizí.
„Jsme v kuchyni!“ozve se Karlův hlásek a já se za nimi hned vydám.
„Ahoj“ pozdraví mě hned mamka a natáhne se ke mně přes linku, aby mi mohla dát pusu.
„Ahoj ve spolek“ pozdravím všechny a nechám si od mamky dát pusu na tvář.
„Ahoj Adélko“ pozdraví mě Karel a obě děti se k němu hned přidají.
„Jak ses měla ve škole?“ zajímá se mamka a podá mi talíř na stůl, abych se mohla konečně naobědvat. Hm, kuře a rýže, super, pomyslím si a zasednu za stůl.
„Jako ve škole,“ odpovím inteligentně, ale kvůli mamce, která se na mě podívá tím svým pohledem, který ani nevím, jak nazvat se hned opravím „super“
„To jsem ráda.“ usměje se a pak dá na stůl ještě jeden talíř, akorát se trochu netrefila, protože ho dala mimo Karla.
„Mami, ale Karel sedí tady!“ opravím ji a talíř vezmu, abych ho položila na správné místo, ovšem jsem to bohužel já, kdo se plete.
„Ten talíř není pro Karla..“oznámí mi mamka a vrátí talíř zpátky.
„Tak pro koho teda?“ podívám se na ni zmateně.
„Pro Tomáše.“převeze mě Karel a já na něj zahledím jako na mumii. Dělá si srandu? Nemohli mi třeba zavolat na mobil a oznámit mi, že s námi bude obědvat Tomáš? Můj nejstarší bratr? No tedy nevlastní, ale i tak..
„Aha a kdy jako přijde?“zeptám se skoro bez zájmu a znovu se podívám na svůj plný talíř. Najednou mě nějak přešla chuť.
„Ptal se někdo po mě?“ozve se pobavený hlásek za Karlem. Nevím proč, ale v momentě ztuhnu a nejsem schopná pohnout vidličkou..ten hlas, už jsem ho slyšela, ale kde jen?
„Tome, tohle je Adéla, tvoje nová sestra“ představí mě mezitím Karel a já teprve když ucítím pohyb vedle sebe, vzhlédnu a zůstanu civět s otevřenou pusou a očima dokořán. Panebože, tohle se mi jen zdá..pomyslím si, ale když spatřím Tomášův výraz, je mi jasné, že o sen bohužel nejde.
„Kurva“ uleví si jen co mě spatří a dá si dvě a dvě dohromady, ale pak se hned vzpamatuje a natáhne ke mně ruku „Tomáš“
„Adéla“ stisknu mu ruku a tím končí celé představování. Tomáš se hned posadí za stůl, vedle mě a Karla a v momentě se dá bez dalších řečí do jídla, od kterého neodtrhne oči.
„Já...půjdu si dobalit“ zašeptám a odnesu skoro plný talíř mamce, která se nestačí divit co se děje, proč jsem nedojedla jídlo, které mám tak nejradši a za Tomova pohledu, opustím kuchyni, abych se hned zavřela u sebe v pokoji. První co udělám je to, že pustím docela dost nahlas rádio, aby nikdo neslyšel moje vzlyky, naštvaně a hlavně zoufale kopnu do krabice, ve které jsou knížky, takže to pořádně zabolí a pak klesnu podél zdi a skovám si hlavu do dlaní..