Zakázaná láska? (5 část)

Anotace: ....

„Jo, je to tak“ řeknu pobaveně „ale nikdo se to nesmí dozvědět, takže i ty mlč jasný?“
„Páni, to je něco“řekne po chvilce pobaveně, ale když zahlídne můj pohled, kterým ji probodnu, hned řekne „jo, ani slovo nikomu ale i tak je to něco“ zasměje se a já jen zakroutím očima.
„No...já půjdu pomoct tvé mámě“ rozhodně se Tomáš nás opustit a se stále pobaveným pohledem zaleze zpátky do našeho bytu, kde mamka vyvádí jako šílená.
„Takže..vy jste se spolu vyspali a teď jste zjistili, že jste vlastně nevlastní sourozenci, že?“ ujasňuje si všechno Naďa ve své palici a já na všechno jen přikývnu. „co když se to někdo dozví? Nebude z toho malér?“
„Těžko, protože se to nikdo nedozví!“ ujistím ji rychle „no a jak bylo na diskotéce?“ změním rychle téma.
„Paráda!“zasní se hned. „víš ne, jak jsem spadla na toho kluka v autobuse, tak on tam byl taky a protancovali jsme spolu celou noc!“ zasní se a natáhne se pro můj hrneček kávy, kterého se plně napije, takže já mám hned po dobré ranní kávičce.
„Nemáš ještě?“ zajímá se a já jen zakroutím hlavou. Po ji stačí k tomu, aby se natáhla pro můj rohlík, který mám právě v puse a vzala mi jo.
„Hm, máš ho dobrej“ usoudí s plnou pusou a já bych ji nejradši zabila na místě! První mi vypije kávu a teď mi ještě sežere rohlík?! To snad není pravda!
„Hele, brouku sice je mi tu s tebou krásně, přežila jsem i to, že jsi mi sežrala a vypila snídani“ zhodnotím, když právě strčí poslední sousto do pusy a pobaveně se na mě zašklebí „ale já potřebuju dobalit a taky uklidit“
„No jo jasně, jen tě zdržuji, že? Hele, ale já taky budu muset valit, ještě jsem nebyla doma a mamka už bude nejspíš šílet, takže já ti pak zavolám nebo napíšu. Nebo se ozvy ty.“mrkne na mě.
„Jasně jasně. Když jsi ještě nebyla doma, tak kde jsi byla?“ zajímám se ještě.
„U něj broučku, u něj“usměje se a postaví se na nohy. Pak mi jen zamává a s tím, že si začne zpívat se rozběhne dolů po schodech. Jen se pobaveně zasměju, vezmu hrnek, který je prázdný a zalezu zpátky domů, kde se právě mamka baví s Tomem o tom, jestli tu nechat sedačku nebo co s ní provést.
„Však ji tu necháme pro ty, kdo se sem nastěhuje ne?“ vložím se do rozhovoru.
„No, ale co když se jim nebude líbit?“ strachuje se mamka.
„Tak ji vyhodí sami“ pokrčím rameny a s tímhle i odejdu do svého pokoje, kde je ještě spousta práce na balení. Ale v první případě se musím obléknou do něčeho, co by nebylo tak vyzývavé a krátké!
„Proč si to nenecháš? Tohle ti sluší“ ozve se mi za zády jeho hlas. Ztuhnu uprostřed pohybu, zrovna když jsem si chtěla vysvléct tričko. Otočím se na něj a jen se ušklíbnu. Pustím tričko, které jsem držela na spodní okraj se slovy „to víš, že jo“.
„To jsi po ránu vždycky tak příjemná?“ zajímá se a opře se o zeď.
„Jo to jsem,“ přikývnu.
„Tak to už se těším až spolu budeme bydlet“ usměje se na mě a mě přeruší mamky křik, který vychází z obýváku, jak se dožaduje Tomovi přítomnosti. Jen na něj pobaveně vypláznu jazyk a když odejde, konečně se převlíknu.
Panebože, to je neskutečnej blbec, fakt! To, že jsme spolu spali, panebože, tohle mě snad bude děsit celej život!, neznamená ještě, že může tohle dělat! Vždyť to nejde! Měl by se chovat jako můj bratr a ne jako můj přítel, kterého tajím před rodiči! Vždyť kdyby se mamka dozvěděla co se stalo, zabila by mě a to bych ji ani nestačila vysvětlit co a jak se událo. Že jsem vlastně nevěděla, kdo to je! Ale co, stejně se to nikdy nedozví, takže můžu bejt úplně klidná..