Zakázaná láska? (18 část)

Anotace: pokráčko...

V pondělí už je mi líp, tedy jen na těle, horečku už nemám, zle mi taky není, takže nic nebrání tomu, abych vyskočila z postele a pomohla mamce s přípravou na svatbu, ale bohužel se mi nějak nechce. Zvlášť proto, že se jedná právě o svatbu, která je taky o lásce a pak taky kvůli tomu, že se nechci potkávat s Tomášem. Ten jel vyzvednou brzo ráno šaty, ale moje mi do pokoje nedonesl, radši poslal mamku. Sice nevím jakou použil výmluvu, že nechce jít ke mně do pokoje, ale mamka tu na to nejspíš skočila, protože mi šaty donesla. Kristýnka v pondělí měla horečku, ale už ji nebylo tak zle, za což byla mamka ráda, protože se bála, že malá bude na svatbu nemocná.
V úterý už mamka moje brečení do polštáře, špatnou náladu a taky smutné písničky, které mi hrají od rána do večera, nesnese. Vrhne do mého pokoje, odtáhne žaluzie, které mám zatáhlé ve dne v noci, otevře dokořán okno, čímž pustí dovnitř čerstvý vzduch a sluníčko, které můj pokoj rozzáří a CD se smutnými písničkami mi vezme a schová bůh ví kam, jen abych ho já nenašla. Dotáhne mě do koupelny, kde mě postaví před zrcadlo a chytí tak, abych neměla jinou možnost než se na sebe podívat. Vypadám hrozně, sice jsem to tušila, ale to co uvidím, mě doslova vyděsí. Vždyť tohle, co tam vidím, tu utrápenou holku, vždyť ta se vůbec nepodobá té, která jsou byla před tím.
„Nevím proč se trápíš, jestli kvůli rozchodu s Radkem, ale přestaň! Ničíš se, trápíš se a mě to děsí a bolí!“ šeptne mi mamka do ucha a já uznám, že má pravdu. Takhle to dál nejde.
„Dobře, končím s tím“ řeknu rozhodně a mamka se nad mým rozhodnutím jen usměje. Hned mě zažene do sprchy, kde si umyju vlasy, použiju na ně snad celý kondicionér, protože se bojím, že je nerozčesám a použiju svůj oblíbený sprchový gel, díky kterému se hned začnu cítit o trochu lépe. Sice ne o moc, ale i ta trocha se počítá ne? Dám se tam díky mamka tak trochu do pořádku a pak nakonec sním celý oběd, který mi mamka přichystá.
Odpoledne se u nás staví Naďa s tím, že si musíme vyjít, protože jsme se dlouho neviděli a i když se chci vymluvit, tak jen co zahlídnu mamku pohled, kterým mě varuje, musím hned souhlasit. Naštěstí Naďa na rozdíl ode mě řidičák má, takže není vůbec žádný problém s cestováním. Asi bych si ho měla taky udělat, pomyslím si.
„Tak povídej, co nového?“zajímá se, když se ocitneme v naší oblíbené kavárničce, kde si objednáme pořádný pohár s ledovým čajem.
„Vůbec nic. Mamka je v tom, můj vztah s Tomem skončil, takže vůbec nic“ pokrčím rameny a dělám, že mě strašně zajímá jídelní lístek, i když už máme vybráno.
„Mamka je těhotná?!“ užasne a já jen přikývnu.
„Myslím, že je ve 3 měsíci“ pokrčím rameny.
„Takže budeš mít sourozence? Máš asi radost že?“ zajímá se.
„Mám už tři, takže je to celkem jedno jestli tři nebo čtyři.“
„Jak to že jsi skončila s Tomem? Parádně jste se k sobě hodili a najednou se dozvídám, že už spolu nejste? Jak to? Proč? Co se stalo?“ stará se.
„Tak nějak se u nás objevil Radek, představil se Tomovi jako můj přítel a ten si nic nenechal vysvětlit. Pohádali jsme se a v neděli přišel s tím, že bychom to stejně museli ukončit, protože budeme prý sourozenci a mám si prý najít nějakého skvělého kluka, jako bych snad chtěla jinýho!“ řeknu zoufale.
„Tohle ti fakt řekl? Jak to zvládáš? Nemám mu nadat? Dát mu po hubě?“ navrhne mi, ale já jen zakroutím hlavou.
„To je dobrý. Vždyť má pravdu. Budeme sourozenci, museli bychom to ukončit dřív nebo později, myslím, že to stejně byla chyba že jsme si spolu začali a pokračovali v tom“ vzdychnu.
„Jenže ty ho máš ráda, co?“ hádá.
„Ne, bylo to jen takové nějaké...“chci zalhat, ale slzy, které se mi z ničeho nic objeví v očích mě prozradí „strašně moc“
„Vysvětli mu to, všechno mu to řekni, musí tě pochopit, jak s Radkem, kterej je mimochodem fakt vůl, tak přece tě jen tak nemůže opustit!“
„Může. Tohle nemá žádnou budoucnost Nadi, kdyby se z nás nestali alespoň za tři dny sourozenci, tak bychom to nějak určitě vyřešili, ale takhle je to všechno v háji. Budu muset dát na jeho radu, ale..“ na konci věty se mi zlomí hlas.
„Bolí to“ dořekne za mě Naďa a já jen přikývnu.
„Poslouchej brouku“ osloví mě hezky a nakloní se ke mně, aby mi viděla přímo do očí „netrap se tím volem, poslechni ho a zapomeň na něj, když se takhle choval tak si tě nezaslouží, najdeš si lepšího, hodnějšího a hlavně“ odmlčí se zrovna v té chvíli, kdy k nám přiběhne slečna s našima poháry a když zase odběhne, Naďa dokončí svůj proslov „to nebude tvůj nevlastní bratr!“
„Tobě se to řekne“ popotáhnu „jenže já ho mám fakt ráda!“
„A právě proto na něj musíš zapomenout“ přikáže mi
„Pokusím se“ slíbím ji, ale je mi jasné, že to jen tak nepůjde. Vždyť nejde zapomenout na kluka, kterého milujete. Hlavně už proto, že jeho krásný obličej máte každý den před sebou, ať se podíváte kam koliv, všude vidíte jen jeho a pak, když se podíváte pořádně, nebo spíš rozhlédnete po domě, uvidíte ho znovu. Vidíte ho ve spaní, ve snech, vidíte ho každý den, tak jak jen se může zapomenout? Kdyby to bylo jen tak jednoduché..
„Super, takže semnou vyrazíš v sobotu na diskotéku“ rozzáří se Naďa
„Cože? To nepůjde! Mamka se v pátek vdává, odjíždí s Karlem na svatební cestu na 14 dní a já se musím starat o ty dva!“ zaprotestuju hned.
„Jeden den se snad může postarat Tomáš ne?“
„No, to bych se ho musela zeptat a...“
„Ptát se ho nebudeš. Prostě doma oznámíš, že v sobotu jdeš na diskotéku a on, že se bude muset hold jeden večer postarat o své sourozence“ skočí mi hned do řeči Naďa s jejím rozhodnutím.
„Pokusím se“ řeknu jen. Vyhnu se slibu, že na tu diskotéku půjdu a nechám ji myslet si co chce. Třeba že ano, třeba že ne. I když, jak o tom tak přemýšlím, myslím, že malá akce, změna prostředí a i jiná společnost, mi opravdu jen prospěje. Snad tedy. Nebo naopak ještě celou situaci, která je doma mezi mnou a Tomem, jen zhorší. No, ale vlastně řekl si o to sám. Vždyť sám říkal, že si mám najít někoho, kdo si mě zaslouží, takže jsem teď oficiálně volná, tak proč si jen tak prostě nevyrazit na diskotéku, kde bych teoreticky moje někoho potkat..vždyť mi to vlastně sám navrhl nebo spíš přikázal..