Střípky snů 26

Anotace: pokračujeme...

Domu se dobelhám s jistou úlevou. Ikdyž mě ta největší euforie přešla ztnovu se mi vrací. Přijde mi že bez Romana nevydržím další minutu. Když dojdu domu mamka hledá něco v lednici.
,,No kde seš takovou dobu." Sjezdí mě.
,,Ták venku." Trhnu rameny s usměvem. Mamka se zlostně podívá z lednice.
,,No nestuj a běž umejt to nádobí. Nádobí teče vanou a ty lítáš po venku." Okřikne mě a dál cosi přerovnává v lednici. Mytí nádobí nesnáším ale teď je mi to nějak fuk. Chvilkama se stejně dívám skrz nádobí nebop ve vodě vidím ty velké hnědé oči.
,,Nešlo by to rychlejc. Jseš jak začarovaná." Popíchne mě mamka s úsměvem. Potom vezme kupu prádla a odnese ji k pračce.
,,Víš mami potkala jsem úžasnýho chlapa." Řeknu tajemně v domění že bude sdílet mé nadšení. Místo toho se z koupelny ozve.
,,A vyndej maso z mrazáku budou řízky zejtra." Otřu si ruce a sáhnu do mrazáku. Potom maso hodim vztekle na stůl.
,,Já už na úžasný chlapy nevěřím." Ujistí mě mamka z koupelny. Ani se neptám proč. Stačí se jen podívat pár let zpátky jak to u nás vypadalo a kam jsme to dopracovali až do teďka.
Večer když uléhám do postele si připadám tak nějak víc sama než jindy. Jak by asi vypadalo usínání s Romanem. Mohla bych probírat jeho vlasy utápět se v té nekonečné vůni. Potom stáhnu ruku pro telefon. Nastavím budíka a napíšu mu zprávu.

Na druhý den jsem nervozní. Zatím mi neodepsal. Nevím proč ale mám takové podivné, zlé tušení. Doma tradičně nikdo není. Pobalím si batoh a vyrazím do nemocnice. Na zastávce stojím a nervozně přešlapuji. Proč sakra nepíše. Třeba má práci omlouvám ho. Když už si řeknu že se na to čekání vykašlu zvoní telefon.
,,Ahoj." Pozdravím ho vesele.
,,čau.Potřebuju stebou mluvit." Řekne nezvykle chladně. Hnedka poznám že se něco děje.
,,No tak mluv." Povzbudím ho.
,,Takhle to nejde. Jo a večer musím do Ostravy." Řekne a kamsi spěchá.
,,No jo.Tak v kolik?" Optám se.
,,Hele letim k tobě hned. Ještě něco vyzvednu v práci a počkám před barákem." Řekne najednou trochu zmateně.
,,Počkej to nejde."
,,Jaktože to nejde?" Řekne a já si hned představím jak se u toho tváří. Jak se zachmuří a trochu svraští obočí.
,,Jsem na cestě do špitálu."
,,Už zase?" Podivý se.
,,Kontrola." Řeknu laxně a trošku naštvaně.
,,Tak tam na mě počkej do pul hodiny jsem tam." Zavěsí a já nevím co si myslet.
Do nemocnice se dopajdám a nejdřív mě čeká obvodní.
Ta mě mile uvítá a je potěšena jak se mi tvář hojí.
,,Tak dneska už nemusíte přelepovat." Usměje se na mě.
,,Tady vám dám mastičku. Na noc namazat." Když vyjdu z ordinace a dopajdám na záchod zůstanu civět. O proti tomu co jsem měla na začátku na tváři už to mám skoro normální. Je vidět jen zarudlejší jizva a světlá místa jak se kůže hojí. Na začátku jsem ani nevěřila že se to vubec někdy může dostat do takové fáze.
Potom dál po nemocnici pokračuju výtahem dolů. Ještě jdu na chirurgii. Tam mi okouknou ruku a nohu a můžu jít domů. Na chirurgii je tradičně narváno. Jedna paní mě pustí na lavici sednou. Dobu civím do prázdna a sem tam kontroluji mobil. Občas přivezou nějakeho toho důchodce a hodiny se táhnou jako smrad.
,,Ale princezno." Ozve se zamnou a já s úsměvem zvednu hlavu v domění že je to Roman. Zklamání přijde záhy.
,,Co tu děláš?" Zablikám zmateně očima. On si jen poklepe na tašku. No co by tu dělal ty krávo. Řeknu si v duchu.
,,Pracuju." Usměje se až se mi to protivý.
,,Nedostanu pusu? Pro lepší ráno?" Ušklíbne se a já cítím že celou tuhle show sleduje celá čekárna.
,,Já myslim že bys spíše potřeboval víc práce abys neotravoval pacientky." Ušklíbnu se a v čekárně někdo pobaveně vyprskne.
,,ty jsi nějaká vostrá." Ušklíbne se a dělá že má na spěch.
,,Večer se stavim." Houkne na mě. Jen na to mávnu rukou.
Konečně se po dalších deseti minutách čekání dostanu do ordinace. Nohu mi zkontrolují. Z ruky něco ošťourá a můžu jít domu. Před nemocnicí počkám a rozvažuji zda napíšu Romanovi.
Čekám tu. Napíšu a záhy mi zpátky volá.
,,Jsem na cestě vydrž." Řekne naléhavě.