Bláznivá holka na skateboardu 5

Anotace: Pokračování...

Sbírka: Bláznivá holka na skateboardu

„To ti fakt nevadilo, když ti Linda pořád do kola opakovala, že se dali dohromady?“ vyzvídá Robin, když sedíme v obýváku po dnešním výletě a probíráme ho.
„No asi jen to, že jsem měla chvíli pocit, že jsem asi naprostý debil, když mi to pořád opakovala.“ Řeknu a na chvíli zavřu oči.
„O co těm dvěma vlastně šlo?“ zeptá se po chvíli Erik.
„O nic podstatného.“ Otevřu oči a střetnu se s Erikovým zvědavým pohledem.
„No o něco jít muselo, když se jich nemůžeš zbavit.“ Přidá se Robin.
„Já nevím, o co jim jde nebo co po nich chce Linda, prostě mě pořád otravují s tím…“
„S čím?“ je Robin zvědavý, když nedokončím větu.“
„Abych se s nimi líbala.“ Řeknu a tím způsobím to, že Robin poprská limonádou půlku stolu a Erik málem sletí z křesla.
„Zajímalo by mě co proti tobě Linda má.“ Snaží se Erik odvést pozornost jinam a rovná polštář, který málem spadl s ním.
„To je jednoduché. Místo, abys byl, sní, jsi pořád s Karinou.“
„Ale tím to není, prostě ji štve, že jí nelezu do zadku jako každý druhý.“
„Myslíš?“ řekne nesouhlasně Robin.
„Podle mě si myslí, že spolu něco máte.“ Dokončí větu a pro změnu sletím z křesla já, ale bohužel ne jen málem.
„Tak a dost. Promiň Eriku.“ Zvednu se ze země a omluvím se dopředu.
„Je nemožné, aby dva lidi, co si do teď lezli na nervy, spolu něco měli. Jediný co s ním asi tak mám, je stejná škola. A ty konečně přestaň fantazírovat. Budeš tak laskav?“ vypěním a s dodatkem, že jdu raději do pokoje, zmizím.
„Tohle dělá pokaždé, když něco řekneš?“ zeptá se překvapeně Erik, když zajdu za roh.
„No právě, že ne.“ Řekne překvapeně Robin.
„Takže se jí nelíbilo přímo to, co si řekl.“ Zapřemýšlí Erik a mě to nedá, abych je neposlouchala.
„Vypadá to tak. Že by do tebe fakt byla…“ nakousne Robin větu, ale už jí nedokončí.
„Můžeme to zkusit zjistit.“ Přitaká Erik a já mám co dělat, abych se nerozbrečela. Já toho Robina zabiju. Větší kravina ho fakt nemohla napadnout. Přemýšlím nešťastně a rozejdu se raději do pokoje.

„Ahoj.“ Objeví se zhruba po hodině Erik mezi dveřmi mého pokoje.
„Ahoj?“ řeknu nechápavě a překvapeně zároveň. A dál se krčím pod stolem, kde se snažím trochu usměrnit kabely od počítače.
„Potřebuješ něco?“ zeptám se, když vstanu a stáhnu si tričko, které mi při ohnutí pod stůl vyjelo až pod prsa. Neujede mi Erikův pohled na mé břicho, ale dělám jako by se nic nestalo.
„Nechceš s námi jít do bazénu?“ zeptá se, když zastrčím židli. Přemýšlím, co říct do bazénu bych šla, jenže když nepůjdu, budu vypadat, jako když se stydím a já nemám důvod se před ním stydět a když půjdu tak budu vypadat jak… Linda.
„Proč ne.“ rozhodnu se nakonec. Kašlu na nějaké uvažování co jak bude vypadat.
„Počkáme na tebe dole.“ Přikývne a odejde. Převléknu se do plavek, na to hodím tričko s riflemi a s batůžkem s ručníkem, prádlem a penězi se vydám dolu.
„Můžeme?“ zeptám se, když dojdu ke klukům do kuchyně.
„Jasně.“ Přikývne Robin a pomalu se vydáme do bazénu.

„Tak v bazénu.“ Houkne Robin, když s Erikem zaleze do šaten.
„Vám to teda trvá. Kde je Erik?“ řeknu, když na kluky čekám u bazénu a z šatny vyjde jenom Robin.
„Ale ještě není.“
„Aha. Tak to jo. Budeme čekat nebo jdeme do bazénu?“ zeptám se, protože se mi už docela dost chce do vody.
„Do vody.“ Zasměje se Robin a s rozběhem skočí do vody a vykřikne, jeho oblíbenou hlášku s filmu Charlieho Andílci.
„Banzaaai.“ Musím se smát, a aniž bych se ohlídla a všimla si Erika, který právě přišel, se rozběhnu a než si mě v mých dvoudílných plavkách prohlédne, skočím do vody.
Vynořím se, a pozoruju Robina, jak dělá obličeje na malou holčičku, která stojí u bazénu. Doplavu k němu a začnu ho topit. Holčička se začne smát a já jsem spokojená. Teprve teď si všimnu Erika a toho jak si mě prohlíží i když pod vodou toho asi moc vidět není.
„Počkej, ty potvoro.“ Křikne výhružně Robin a já se rychle rozplavu ke schůdkám a vylezu ven. To Erika překvapí, asi myslel, že se před ním budu stydět.
„Co je?“ zeptám se, když vidím jak si mě překvapeně a zároveň se zájmem prohlíží.
„Nic, nic.“ Řekne a kouká, jak se Robin v bazénu pomalu plíží k nám. Tím pádem mi dojde, že mě chce strhnout do vody a tak na poslední chvíli ucouvnu. Bohužel špatným směrem. Což znamená k Erikovi a ten toho využije, zvedne mě do náruče a proti mým protestům mě hodí zpátky do vody. Oplatím mu to pořádným pocákáním, a jelikož se ještě nestihnul namočit, nepotěší ho to příliš.
„No počkej.“ Řekne a bez varování skočí do vody. Tudíž mám co dělat, abych mu stihla uplavat. Bohužel mě zažene do jeskyně a k mé neradosti není Robin nikde poblíž.
„A sakra.“ Ujede mi, když mi cestu z jeskyně zahradí svým tělem.
„Ještě budeš říkat, že jsem neškodný pako?“ zeptá se a já zakroutím hlavou, abych se zachránila.
„Ale, ale. Snad se mě nebojíš.“ Provokuje a pomalu se ke mně přibližuje.
„Ne proč bych měla?“ zeptám se nechápavě.
„Bez protestů si souhlasila.“
„To ano. Ale s tím, že to nebudu říkat. Ne s tím, že si to nebudu myslet.“ Zasměju se, a když se na mě vrhne, podplavu ho ven z jeskyně.
„Já ti to jednou vrátím.“ Zaslechnu ho ještě za sebou a pak se vydám za Robinem na tobogán.

„Ááá!“ vykřiknu zděšeně po tom co v bufetu, kde se s Erikem a Robinem cpu, zahlédnu Lindu a bez váhání se schovám pod stůl.
„Co je?“ sehne se za mnou pod stůl Robin.
„Linda.“ Zakvílím nešťastně.
„Vylez.“ Řekne Erik a Robin dodá.
„To ona by se měla raději někam schovat.“
„Vy jste úplně blbý, já nemám chuť se od ní nechat nakrájet na nudličky.“
„A proč by to měla dělat?“
„Protože si myslí, že jí chci Erika přebrat.“ Řeknu, a když vylezu ven, pozoruju, jak se blíží k nám.
„A chceš?“ zeptá se Robin.
„Ještě toho trochu.“ Řeknu a sleduju, jak se Lindy úsměv mění v rozzuřený pohled, když si mě všimne.
„Ahoj.“ Pozdraví a po té co mě sjede nenávistivým pohledem, se usměje na Erika.
„Omluvte mě… na pár let.“ Vstanu a odejdu raději ven, abych jí nemusela poslouchat i mimo školu.
„Stejnak by mě zajímalo proč tě tak nenávidí.“ Řekne Robin, když za mnou vyjde ven.
„Jo tak to mě taky. Já si tu snad budu muset někoho najít, aby mně dala pokoj.“ Řeknu ne zrovna nadšeně.
„Akorát nechápu, proč v tobě vidí tak velkou hrozbu, když jak sama říkáš, nemáš o Erika ani nejmenší zájem.“ Řekne nechápavě a sedne si na lavičku.
„Jo tak to mě taky. Zřejmě v tom hledá výmluvy i kvůli tomu, že za ní neběhám jako pejsek.“ Ušklíbnu se nespokojeně.
„Asi jo. Ale divím se, že před ní tak zdrháš. Dřív bys jí jen tak na pokoji nenechala. Nebo se stydíš před Erikem?“ zeptá se a mě dojde, že ze mě chce vypáčit přiznání lásky, které nemůže být, když Erika nemám ráda.
„Ale houby.“ Jen nestojím o napomenutí. Má moc blízko k naší třídní učitelce.“ Zašklebím se a sednu vedle Robina.
„No nic já půjdu. Nestojím o to dneska ještě jednou potkat Lindu. Zatím čau a pozdravuj Erika.“ Mávnu rukou a vydám se za pomalé chůze a kopání do kamínků domů.

Druhý den se během angličtiny přesouváme do tělocvičny ještě se třetími a prvními ročníky. Kde se dozvídáme od paní učitelky Klové, že se naše střední škola rozhodla uspořádat divadelní představení s několika dalšími vystoupeními a paní profesorka vybírá zájemce, a jak po nějaké chvíli zjistím tak ne jen zájemce.
„Eriku chtěla jsem se zeptat, jestli byste po hře mohli vystoupit se svojí skupinou.“
„Myslím, že naše skupina není proti. Jen máme menší problém s tím, že jsme bez klávesisty.“ Řekne a já doufám, že to neměla být narážka na mou osobu.
„I když myslím, že to by se dalo vyřešit, jelikož Karina na ně umí.“ Řekne a já mám opět chuť po něm skočit a zaškrtit ho.
„To není pravda. Posledně nám tvrdila, že na nic hrát neumí. Co kdyby se k vám přidal můj brácha?“ vsune se do hovoru Linda a já se jen modlím, aby na mě zapomněli.
„Lindo, je mi to líto, ale já potřebuju někoho z vašich tříd a mimo to se mi Karina minulý týden omluvila, že mi lhala.“ Lindě poklesne brada a já pro změnu klesnu pod lavici. Proč to k sakru Erik dělá? Přemýšlím v duchu. Moc dobře ví, že já o nic z toho nestojím a navíc. Místo v Erikově skupině „Crazy Space“ by chtěl každý. Pokud mě Erik vezme k sobě do skupiny třeba jen na to vystoupení, Linda mě zabije.
„Karino, přidáš se k nim? Potřebuji, abyste si to nacvičili. Vystoupení je za dva týdny v pátek. Půjčila bych vám na tu dobu učebnu hudby i nástroje. Tak co ty na to?“
„Paní učitelko, ale já…“
„Samozřejmě, že se k nim přidá. Že ano?“ řekne Robin a já bych si přála ho moct ihned zabít.
„Dobře.“ Vzdychnu a uklidňuju se, že se nic horšího už stát nemůže.
Omyl!!! Paní učitelka nám totiž ještě něco vysvětlí.
„Takže to bychom měli. Teď se vrhneme na objasnění pohádky a rolí.“ Usměje se a rozhlédne se po třídě.
„Budeme hrát Krásku a Zvíře akorát trochu poupravenou do dnešní doby.“
„Ale ne.“ Ozvou se převážně kluci a já se snažím raději nemyslet.
„Boha oni se v tom líbají.“ Zděsí se Michal a většina dívek se začne hihňat.
„Můžu hrát psa?“ dodá a všichni se začnou smát.
„Je mi líto, ale pes tam bohužel nehraje. Takže teď k rolím. Hlavní postavy jsou kníže jeho tři dcery. Dvě zlé a jedna hodná, zvíře, služka, ženiši pro starší dcery a kmotra.“ každému je ihned jasné, že tu hodnou bude hrát Linda a zvíře Erik. Tak nějak s nezájmem poslouchám, jak dopadne okolní rozdělení rolí a s podepřenou hlavou pozoruji paní učitelku.
„Takže Pana knížete nám zahraje Robin Drah…“ po celé třídě se ozve potlesk a Robin e začne uklánět.
„…zakletého prince, tedy zvíře si zahraje Erik Drexler…“
„To se dalo čekat.“ Ozve se většina lidí.
„…služebnou Pavla Matoušková, kmotru Kristýna Brazská, ženichy David Mlast a Petr Krzka, první dvě dcery Marta Dvořáková a Linda Máchová.“ V tu chvíli Linda zbledne a ostatní překvapeně čekají, co bude dál.
„No a nakonec tu nejmladší Karina Kentová.“ Dodá a než mi dojde co se děje, sleduju, jak si Linda snaží zachránit hlavní roli.
„Ale paní profesorko, neměla bych tu nejmladší hrát já? Přece jenom v tom mám už nějaké zkušenosti.“
„Lindo to je možné, ale já bych obsazení ráda nechala tak jak je.“ Leknutím mi ujede ruka, protože mi došlo co se děje a spadnu pod stůl. Robin se na mě šklebí, Erik se snaží tvářit nezaujatě a Linda mě propaluje pohledem.
„Ale to nejde. Já budu muset cvičit.“
„Neboj, to zvládneš.“ Řekne Robin a já ho mám opravdu chuť už zabít.
„Ale na to potřebujete dlouhovlasou blondýnu. Já mám moc krátké vlasy a navíc v šatech vypadám jako debil. No to ostatně ve všem, ale já se nenaučím ani text.“
„Od toho budou zkoušky. Neboj, za dva týdny se to naučíš.“ Uklidní mě paní profesorka a pokračuje v dalším rozdávání rolí a tak celí zbytek výtvarné výchovy prosedím opřená o zápěstí a naprosto mimo vnímání. Když skončí hodina a já se nešťastně zvednu, zastaví si mě paní profesorka ještě u lavice.
„Karino, já věřím, že s tím nebudeš mít problém. Hlavně je to na dobrou věc. Ty děti z dětského domova si to zaslouží. A navíc má podle mě Erik pravdu. Linda je možná blonďatá a nadaná, ale nemyslím si, že by děti z její tváře měli pocit, že je nejhodnější z dcer. Co ty na to?“
„Erik?“ zarazí mě.
„Ano to on tě navrhl místo Lindy.“ Vysvětlí mi tónem, jako kdyby to od něj bylo to nejkrásnější.
„No dobře. Tak já to teda zkusím. Nashledanou.“
„Ahoj.“ Odpoví a já ne zrovna v milé náladě se vydám pryč.

„Zabiju tě!“
„Karino, nech ho.“ Zařve Robin, když Erika přirazím za prázdnou školou ke zdi a rozhodně nemám v úmyslu mu děkovat.
„Řekla ti to?“ zeptá se, ale víc než vyděšeně se tváří poťouchle.
„Ty si fakt grázl. A já myslela, že na Lindu nemáš.“ Vyrazím ze sebe naštvaně a otočím se k odchodu. Erik mě na poslední chvíli chytne za ruku a řekne:
„Promiň. Věděl jsem, že by vybrala Lindu a to by byla moje smrt. Nedošlo mi že je tam líbačka a už vůbec jsem nečekal, že z toho máš takovou hrůzu.“
„Tohle nemá cenu. Jdu domů... Učit se text.“ dodám nepříjemně a vydám se domů.