Bláznivá holka na skateboardu 9

Anotace: A po dlouhé době pokračování....

Sbírka: Bláznivá holka na skateboardu

„Tak kdo je ta dívka tvého srdce?“ vyptává se nejméně po sté Robin Erika, když jdeme od Pavly domů, protože jsme jí byli seznámit s léčkou na Lindu.
„Já opravdu nevím. To ví zřejmě jenom Krista.“
„Ale Krista říkala, že to víš.“
„Kriste mlč už.“ Vyštěknu, protože už mi to leze na nervy. Erik se na mě nechápavě podívá a Robin řekne:
„Ty to víš taky viděl jsem jak se Krista tvářila. Došlo jí, že Linda řekla jméno té dotyčné.“
„Sakra. Robine! Nic nevím a jestli nepřestaneš s tím „Krista říkala“ tak ti ten scénář co si nechal u Pavly vrazím do krku.“
„A jo.“ Uvědomí si a bez rozloučení se otočí a vydá se zpátky k Pavle.
„Proč to proboha dělá?“ řeknu nechápavě a vzdychnu si.
„Je zamilovaný.“ Odpoví Erik, protože stejně jako já ví, že tam Robin ten scénář nechal schválně.
„Blbost.“ Řeknu, protože na rozdíl od Erika nepřemýšlím nad Robinem.
„Ale Robin snad Pavlu opravdu má rád ne?“ nechápe Erik mou reakci.
„Jo to jo. Já myslím na něco jiného. Promiň.“
„A na co?“ zeptá se překvapeně a já uhnu pohledem. Nějak je mi nepříjemné o tom s ním mluvit.
„Jde o Martina?“ zeptá se protože z mého výrazu asi pochopí o co jde.
„Bohužel jo.“ Přikývnu.
„Otravoval tě zase?“ zeptá se a zastaví, abychom si sedli na lavičku.
„To ne, ale… já nevím třeba si to jen vsugerovávám.“ Řeknu a když mě pobídne sednu si.
„A co?“ řekne a sedne si vedle mě.
„Pořád zamnou chodí, aspoň mi to tak celý den přišlo.“
„Vím. Celý den jsem ho hlídal, kdyby něco. A před zkouškou jsem si to sním vyřídil. Myslím, že už ti dá konečně pokoj.“ Řekne a usměje se, na jednu stranu se mi uleví, ale i tak z něho mám pořád strach.
„Nevím. Stejně je mi to nějak nepříjemné.“ Řeknu a snažím se myslet na něco jiného.
„Neboj. Nějak to uděláme.“ Řekne, aby mě uklidnil a na pár minut nastane ticho, protože oba máme zřejmě něco nad čím přemýšlet.
„Opravdu na ten ples nepůjdeš?“ zeptá se po pár minutách, aby změnil téma
„Nemám s kým, asi bych z toho nic neměla.“
„Ale vždyť máš kým jít.“ Řekne trochu přiškrceně a já se na něj nechápavě podívám. S kým ovšem už se nedozvím, protože se objeví Robin a ani jeden z nás to zřejmě před ním rozebírat nechce.
„Zdar. Tak jsem tady. Co ten vážný výraz?“ zeptá se Robin a mi se oba zvedneme z lavičky.
„Ale nic řešíme ten problém s Lindou.“ Namluví mu Erik a vydáme se konečně k nám.

„Ty si stejně umíš zajistit zábavu i na narozky.“ Řekne Robin, když už sedíme doma a hrajeme člověče nezlob se, abychom se nějak zabavili.
„Na Falcovi ne?“ zeptá se nechápavě Erik.
„Jo to taky mají je ve stejný den.“ Vysvětli Robin nechápavě a já mám chuť se propadnout do země, když se na mě Erik překvapeně podívá. Zatvářím se napůl omluvně a n půl totálně nešťastně a on to přejde letmým úsměvem a pokračujeme dál ve hře.

„No tobě to, ale trvalo.“ Zaslechnu říkat Kristu Erikovi, když se k ním během dvou hodinovky zkoušení přidám.
„Ahoj. Viděli jste Robina s Michalem? Myslela jsem, že se fakt pohádali, takže Linda si myslí, že to vyšlo, díky mému opravdu překvapenému výrazu.“ Řeknu a dojde mi, že se oba tváří jako, kdybych je přistihla při něčem zakázaném.
„To jo no.“ Řekne Krista a Erik se z mého nečekaného objevení tváří opravdu vyděšeně.
„Linda je z toho opravdu radostí bez sebe.“ Dodá Krista po chvíli a usměje se.
„Abychom místo Krásky a Zvířete nehrály Othella i když trochu s jinýma postavami.“ Řekne po Chvíli Erik, když se přestane tvářit vyděšeně a já s Kristou se na oko začnu škrtit.
„Ale copak se stalo snad jste se taky nepohádali.“ Řekne škodolibě Linda, která se tu z ničeho nic objevila.
„Kvůli tobě? Nevěř si tak.“ Řeknu a Krista dodá:
„A mimo to nestraš tu, tady v rohu je to jen pro pozvané.“ Obě se začneme smát a linda vztekle odejde. Erik na nás mrkne a de jí jako na oko utišovat.
„Nechceš s námi jít do kina?“ zeptá se, když se usadíme na lavičku.
„A na co jdete?“ zeptám se a pozoruju jak Erik uklidňuje Lindu a Martin sedí přesně naproti mně přes celou tělocvičnu a nezpustí ze mě oči.
„Na Madagaskar.“ Odpoví a všimne si jak mě Martin celou dobu pozoruje.
„Aha a kdo všechno jde?“
„Robin s Pavlou, já a Michal no a Erik.“
„Aha. Nevím, asi spíš ne.“ Řeknu a snažím se natočit víc ke Kristě, abych tolik nevnímala Martinův výraz.
„Kvůli Erikovi.“
„No já ani nevím. Teď ráno se tvářil jako bych ho vyděsila.“
„Třeba je jen nervózní z toho vystoupení.“ Řekne a pořád sleduje Martinův naštvaný a pomstychtivý výraz.
„Nevím, myslím, že z toho to nebude. Stejnak se na to kino moc necítím. Promiň.“
„No co s tebou mám dělat.“ Usměje se shovívavě.
„A na zkoušení odpoledne přijdeš?“
„Jo to rozhodně.“ Řeknu a vydáme se zkoušet.
„Jak si mohla?“ skoro zařve Michal na Kristu mrkne na nás a odejde.
„Bacha. Už to začalo.“ Šeptne mi Krista a nešťastně se rozběhne ven za ním. Když po zkouškách vylezeme ze školy. Padne mi do náruče Krista a jako brečí.
„On…on mi dal kopačky.“ Zakvílí a já mám co dělat, abych se nezačala smát, když se na mě zašklebí. Polovina školy se po nás začne otáčet a nakonec se u nás objeví i Linda.
„O to je mi líto. Kdyby ses mu za zády necucala s jiným nestalo by se ti to.“ Řekne nafoukaně a já mám aspoň malou radost, že je tak hloupá a věří tomu.
„Vystřel.“ Řeknu nepříjemně a koukám na její samolibý úsměv.
„Ty si dávej bacha.“ Řekne výhružně a myslí si, že asi uteču nebo co.
„Na co? Na to, že mě zavřou, když ti vyrazím zuby? Ty by mi ještě poděkovali.“ Zrudne vzteky v obličeji a nasupeně odejde. S Kristou se přesuneme do bezpečí a po té co mi oznámí, že by Lindu přešel úsměv, kdyby věděla, že se celou dobu líbali se div neválíme smíchy po zemi.

„Proč se neoblíkáš?“ zeptá se Robin večer, když se chystá na smluvené místo před kinem.
„Já nejdu.“ Vysvětlím a dál pozoruji Falca, který chodí dokola okolo stolu.
„Proč?“ zeptá se nechápavě.
„Nechce se mi.“ Odpovím a přemýšlím co budu dělat.
„Od té doby co jsme se sem přestěhovali se chováš divně.“ Řekne a zašklebí se.
„Taky tě mám ráda, ale teď už běž, nebo přijdeš o začátek filmu.“
„Tak teda ahoj.“ Řekne, mávne a zmizí ve dveřích.

„Tak pojď.“ Mrknu na Falca, který je radostí bez sebe, když vezmu do ruky obojek a vydám se ke dveřím. Spokojeně zamnou projde a když za ním zavřu vydáme se ke garážím. V duchu si říkám, že jsem asi úplný šílenec, když tam jdu teď na večír po tom incidentu posledně, ale nadějně věřím tomu, že už budu mít od Martina konečně snad klid. Moje naivnost je, ale opravdu k smíchu, protože jen co tam dorazím všimnu si jak sedí na lavičce jako by mě doslova čekal. Mám v plánu se otočit a vydat se raději zpět domů jenže on si mě bohužel všimne vstane z lavičky a rozejde se spokojeně rovnou za mnou.
„Počkej prosím. Chci se jen omluvit.“ Řekne a jelikož na něj Falco zavrčí tak si řeknu, že by mi když ho vyslechnu nic neudělá, protože si to před Falcem nedovolí. Dojde ke mně a hodí podle něj zřejmě omluvný výraz.
„Je mi líto co jsem ti provedl i to co jsem řekl o Falcovi. Opravdu jsem blb a neuvědomoval jsem si to. Už tady na tebe čekám asi tři dny, abych se omluvil.“ Opravdu mám co dělat abych se netvářila tak překvapeně a vyděšeně. Opravdu to zní, že to myslí vážně a já jsem na pochybách co si o něm mám myslet.
„Chtěl bych mezi námi udělat smír mezi námi.“
„No…no dobře.“ Doslova zakoktám, protože jsem totálně mimo.
„Víš myslel jsem si, že ty a Erik, ale když jsem ho dneska viděl jak utěšuje Lindu a pak se s ní před školou líbal. No prostě jsem pochopil, že jsem idiot a že jsem žárlil a choval se tak hloupě úplně zbytečně a místo toho jsem si s tebou měl promluvit.“ Řekne a já v tu chvíli strnu a udělá se mi špatně Erik se s Lindou líbal? Že by se mu to její chování začalo líbit a nebo to jen udělal jen kvůli té pomstě?
„Můžeš mi to prominout?“ pokračuje a já přemýšlím jestli se mám sesypat a nebo si myslet, že začíná být všechno v pořádku.
„Já asi jo, ale ne hned.“ Řeknu ještě pořád zpitoměle a musím si sednout na jednu z překážek
„Dobře chápu, ale byl bych rád kdybychom začali být přáteli až mi to odpustíš.“ Řekne a hodí omluvný a provinilý pohled.
„Dobře.“ Řeknu a on se s rozloučením rozejde pryč a já koukám jak tele na jednu z garáží a nejsem schopná se zvednout.
„Běž.“ Řeknu Falcovi po té co mu odepnu obojek a on se zaštěkáním zahrabe v packou v zemi a rozběhne se k dalším překážkám. Chvíli ho jen tak pozoruju a pak mě ovládne něco mezi vztekem a smutkem, zvednu se a začnu kopat do překážky na které jsem do teď seděla.
„Pitomej život. Kdy už bude konečně všechno normální.“ Ještě jednou vztekle kopnu do překážky a nakonec se s brekem znova usadím.
„Proč sakra?“ zakňučím a zakryju si obličej rukama.
„Kari co se stalo?“ ozve se najednou Erik a já si zděšeně uvědomím, že se poslední dobou objeví pokaždé, když nevím jestli ho vidět chci nebo ne.
„Nic.“ Řeknu, ale ruce dolů nedám.
„To vidím.“ Řekne, klekne si přede mě a odtáhne mi ruce z obličeje aniž by je potom pustil.
„Proč jsi brečíš? Viděl jsem tě kopat a slyšel jsem jak nadáváš. Co se stalo?“
„Mluvila jsem s Martinem.“ Řeknu, ale to bohužel není příčinou.
„Kdy? Udělal ti něco? Co se stalo?“
„Ne to ne. Omluvil se mi a tak a nic mi neudělal.“ Vysvětlím a uvědomím si, že sem se dostala tam kam jsem nechtěla.
„A co se teda stalo?“ řekne nechápavě a pořád mě drží za ruce.
„Nic důležitého.“ Vykrucuju se, a snažím se na to nemyslet.
„Neřekl bych?“ řekne nakloní se ke mně blíž a když mě chytne za bradu dodá:
„Nelži mi? Co se stalo? No?“ řekne mile a já začnu mít po celém těle husinu.
„To nejde.“ Polknu vytrhnu se mu z rukou a zvednu se.
„Nepovídej?“ stoupne si taky a přitáhne mě blíž k sobě.
„Eriku… to nejde… promiň.“ Uhnu očima a chci ustoupit. On mi ovšem nedá moc času, přitáhne mě zpátky a řekne.
„Věříš, že jsem se s Lindou líbal?“ řekne a já šokem málem zapomenu zavřít pusu.
„Pokud vím jediný s kým mám ve scénáři se líbat jsi ty.“ Řekne a pohladí mě po vlasech.
„A to mi nečiní žádný problém.“ Dodá a políbí mě. Když mi dojde co se stalo vytrhnu se a slovy.
„To… tohle nejde. Promiň.“ Chytnu Falca, který k nám jak na zavolání přicupital a vydám se rychlostí blesku domu.