Únos X.

Anotace: Pokračujeme...

3. kapitola
Milli cestou domů hodně přemýšlela. Věděla, že Leny lže. Anna jí jednou říkala, že se Leny docela má, protože nedostává žádné domácí úkoly!
Když se Milli vrátila domů, mamka už na ní čekala. Ukázala jí vzkaz.
,,Píšeš, že se vrátíš do hodiny. Byla jsi venku dvě a půl hodiny. A to víš, že si máš přebrat šuplata v pokoji. Takže dělej," kárala ji matka.
Milli si začala přebírat její šuplata a jejím zvykem bylo, že vše, co vypadalo zajímavě, si znova četla. Když našla záložku s nadpisem "POZVÁNKY", začala si je číst. Došla k pozvánce, kterou dostala od Anny. Byla na Lenyho narozky. Milli si vzpomněla, že tam nešla, protože byla nemocná. Byl v ní i seznam lidí, které Milli Anna dala, aby se podívala, kdo tam bude. Byly tam pouze křestní jména. Milli si ho zběžně prohlédla, ale uhodila ji do očí tři jména:
MARIETTA
HANKA
MARIANA
Milli si okamžitě vzpomněla, co jí říkala Anny mamka: ,,Policie má teď dost problémů se zmizením dalších tří děvčat. Prý se jmenují Marietta, Hanka, Mariana." Tato jména souhlasila, ale co když s tím Leny nemá vůbec nic společného? Co když je to prostě jen náhoda? Co když-nestačila myšlenku domyslet, do pokoje vtrhla její matka.
,,Já myslela, že už to máš hotové, chtěla jsem s tebou někam zajít, ale pokud to nemáš hotové, tak máš smůlu. Chtěla jsem s tebou jít do kina, ale jdu s kamarádkou. Vrátím se kolem jedenácté, tak ať jsi tou dobou v posteli."
Milli se rychle vrhla na šuplíky, měla potom ještě něco v úmyslu.
,,Honem, honem, ať už to mám za sebou," pomyslela si. Zavolala Lukášovi, kde se sejdou.
,,Je to Annin kámoš, proč bych mu to neřekla," řekla si.

Jakmile dorazila na smluvené místo- Lukáš už tam čekal- začal na ni chrlit otázky.
,,Co se děje? Proč si mě sem vytáhla takhle pozdě? Co jsi.....," nestačil dopovědět, protože mu Milli naznačila, aby byl zticha.
,,Něco jsem zjistila, musím ti to říct a musím si to ověřit. Jestli by to byla pravda, něco mě napadlo." Potom na něj vychrlila, co zjistila a co jí napadlo. Lukáš pouze třeštil oči, ale ani jedinkrát ji nepřerušil.
Když skončila, Lukáš ještě chvíli přemýšlel a potom se zeptal.
,,Takže ty si teda myslíš, že Annu unesl její kamarád čistě ze žárlivosti na mě?!"
,,Přesně to si myslím."
Po tomto zjištění vypadal Lukáš jen jako hromádka neštěstí.
,,A proč nejdeš na policii? A co tě napadlo? Nekoukáš moc na detektivky?"
,,Na policii nejdu, protože by mi nevěřili. Mysleli by si, že jsem malé děcko, že koukám moc na televizi a utahovali by si ze mě. Proto potřebuju pomoc od tebe. Napadlo mě tohle: Jestli Annu a nějaké ostatní holky doopravdy Leny unesl, musí, i když tam má ty strážce, je chodit kontrolovat. Nejlepší je to samozřejmě po škole, to může doma říct, že se zdržel s kámošema, že si ho zavolal učitel, možností je spousta. Dejme tomu, že je chodí doopravdy kontrolovat hned po škole. My na něj už budeme u jeho školy čekat. Nic neslibuju, ale je to možné. Mohli bychom ho sledovat, a on nás MOŽNÁ zavede tam, kde skrývá ty unesené holky a u nich samozřejmě bude i Anna."
,,To se mi líbí, vždycky jsem chtěl být detektivem. Kdy začneme se sledováním?"
,,Vidíš, tak teď máš možnost. Mohli bychom začít už zítra, co ty na to?"
,,To beru. Pro záchranu Anči udělám, co bude v mých silách. Takže zítra po škole?"