Únos XII.

Anotace: Začíná to být aspoň trochu zajímavé...

Milli a Lukáš se rozběhli tou cestou, kterou jim ten kluk naznačil. Po chvilce rychlého běhu do Lenyho málem zezadu vrazili, jak se dívali na všechny možné strany, ale dopředu ne.
,,Honem se pojď schovat sem," zatáhl Lukáš Milli do malého křoví. Leny se totiž zastavil na rozcestí do lesa a do dalšího města. Oba přemítali, kam se asi vydá. Nakonec se vydal po cestě do lesa. Oba si oddychli. Tam bude víc úkrytů, než na cestě do města. Sledovali ho až tam, kde už končila cestička a začínal opravdu hustý les.
,,Jak chce tudy projít- a co to tam dělá," podivila se Milli. Staly se dvě věci- Leny se zastavil na místě kousek od začátku lesa a začal něco vyndávat z batohu do školy. Vytáhl modré sako.
,,To už jsem u něj viděla," pošeptala Lukášovi ,,Měl ho na sobě tehdy, když jsem se ho vyptávala na Annu. A po chvíli se za ním objevil nějaký hromotluk ve stejném saku. Že by nějaká organizace," zašklebila se na Lukáše.
,,Organizace nevím, ale co když doopravdy ten hromotluk, jak ty říkáš, k němu patří? Co ty víš, třeba v tom není sám. Ale vrtá mi hlavou tohle: Pokud Leny drží Annu a ty ostatní holky někde tady, jak se ten jeho poskok mohl dostat nepozorovaně k Lenymu domů? A taky proč ho poslouchají, vždyť je mu šestnáct let! To vážně nechápu," zamračil se Lukáš.
Milli chtěla ještě něco podotknout, ale to už Leny vykročil dál. Bylo zde hodně úkrytů, což bylo dobře, protože Leny se hodně často otáčel a kontroloval, jestli za ním někdo nejde. Také ale bylo hodně obtížné nedělat v lese hluk. Leny se po chvíli napojil na už vyšlapanou cestičku.
,,Jde vždy jinudy, aby někdo náhodou nepoznal, že tudy chodí," problesklo Milli hlavou.
Lukáš a i Milli si začali dělat naděje, že je Leny přeci jen nevědomky dovede tam, kde drží Annu a ostatní. Leny doopravdy šel veliký kus aniž by o nich věděl. Po chvíli se ale začal moc často otáčet.
,,Vždyť jdeme potichu, nemohl přece přijít na to, že ho sledujeme, nebo snad jo?" zeptala se vystrašená Milli Lukáše.
,,Tak to ti vážně nepovím," odpověděl Lukáš.
,,Tak já vám to povím," ozval se vedle nich hlas a přitom je dvě ohromné ruce chytily pod krkem.
,,Šéfe, opravdu vás někdo sledoval." Leny přiběhl a vítězoslavně se zašklebil.
,,Mysleli jste si snad, že o vás nevím? Od té doby, co jsme vstoupili do lesa, vím o vás. Asi jste si nevšimli, že mám v uchu vysílačku s mikrofonem, a že na pár stromech jsou kamery, co," triumfoval. ,,A protože tak urputně chcete za Anninou, rádi vám vyhovíme. Jdeme!"
Lenyho kumpán je skoro nesl dál do lesa. Milli se tvářila zoufale, ale Lukáš si pořádně prohlížel okolí a zapamatovával si, kudy jdou. Měl totiž v rukávě jeden triumf, o kterém nevěděla ani Anna. Nehodlal ho ale vybalit hned na místě- nejdřív se podívá, kde Leny vězní Annu a ostatní holky. Došli na kraj lesa k nějakému potoku. Za ním Lukáš a Milli uviděli asi starý bunkr z války. Okna měla skla a mříže. Známky života- pokud zde nějaký byl (a my víme, že ano)- byly dokonale zamaskovány.