Únos XIV.

Anotace: Jedeme jinam...

,,Ten Leny je takovej hajzl!" prohlásila.
,,Tak to s tebou souhlasím, ale nadáváním si nepomůžeme. Řekneš nám, co jste tu za tu dobu dělaly? My ti potom povíme náš příběh," navrhl Lukáš. Anna souhlasila a pustila se do vyprávění. Potom, co skončila ona, začali společně Lukáš a Milli.
,,Tak teď tak nějak víme, co se děje. Ježiši, ono už svítá. Musíme si aspoň na chvíli lehnout a spát, musíme se vyspat, Leny nás v takovémhle počtu nenechá mýt kancelář," řekla Anna.
,,Souhlasím," odkývala to Milli a šla si lehnout na slámu, kde dřív spávala Mariana. Anna si lehla na výklenek k oknu. Jenom Lukáš nevěděl, kam si lehnout. Měl sto chutí si lehnout k Anně, ale netroufal si. Rozhodl se pro kompromis. Lehl si pod výklenek, na kterém spala Anna. Ani nevěděl o tom, že Anna postřehla jeho váhání a ještě než usnula se sama pro sebe usmála.
Ráno je vzbudil řev, ten, na který byly holky zvyklé, ale Lukáš a Milli ne.
,,Co to je?" zaúpěla Milli.
,,To je náš budíček. Takhle nás vždycky budí," odpověděla jí Anna.
,,Tak to je dost hnusný," prohlásil Lukáš.
,,Zvykneš si," ušklíbla se Anna, ,,za chvíli si pro nás přijde jedna taková gorila a půjdeme něco dělat," oznámila jim ještě. Gorila opravdu přišla, ale nevedla je do kanceláře. Vyvedla je před dveře. Mysleli si, že tady by mohla být šance utéct, ale mýlili se. Gorila jim zavázala ruce i nohy provazama.
,,Co to má jako být?!" naštvala se Anna.
,,To je, abyste mi neutekli," ozval se Leny, ,,jedeme jinam."
,,A to jako proč?" zeptala se Milli.
,,Tak zaprvé, je nás tu moc a zadruhé, ty se mě nemáš co ptát," odpověděl jí s ledovým klidem Leny.
Potom, co jim Leny takhle odpověděl, je vyvedli ven, šli kolem nich, aby nemohli utéct, naložili je do auta se zatemněnýma oknama, aby nebylo vidět dovnitř. Bylo to asi nějaké nákladní auto, byli naložení vzadu a Leny s gorilama vepředu. Nedobrovolní pasažéři si hned sedli tak, aby si mohli navzájem sundat provazy. Když si je sundali, Mariana dolezla po čtyřech ke dveřím, protože v drncajícím autě se nedalo se postavit, a zkusila otevřít. Nikdo ani nedoufal, že by to šlo, takže ani nebyli moc zklamaní, když to nešlo. Ani podívat ven se nemohli.
,,Takže ani nevíme, kam jedem," podotkla Anna.
,,I tak by nám to moc platné nebylo," řekla Mariana.
,,Hmm, to asi ne, no," přisvědčila Anna
,,Náš plán na útěk budeme asi muset odsunout," podotkla Mariana
,,Jakej? My o žádném nevíme," podivil se Lukáš. Anna se k němu přisunula, až si myslel, že něco dostane, ale ona mu pošteptlala do ucha:
,,Řeknu ti to až tam někam dojedem, může nás odposlouchávat," a nahlas řekla:
,,Jakej plán na útěk Mariano? Co blázníš?" a mrkla na ně, ,,a mimochodem, jak to tak vidím, asi pojedem dlouho, takže já jdu spát."
,,Jak můžeš v tuhle chvíli myslet na spaní?" zeptala se Hanka.
,,Úplně normálně," odpověděla jí Anna.
,,Anna má pravdu, musíme se aspoň trochu prospat," zastala se jí Milli, ,,co jsem tak slyšela, Leny nás nenechá si po převozu odpočinout."
,,Hmm, to asi vážně ne," přisvědčila Marietta.