Únos XVII.

Anotace: Pokračujeme...

Zato on se divil, že je najednou tak nerozhodnej. Položil Anně ruku kolem pasu a přitiskl si jí ještě blíž k sobě. Vzdmula se v něm vlna štěstí. Doufal, že v Anně taky. Neviděli, že se Milli spokojeně usmála. Byla ráda, že se ti dva konečně dali snad dohromady. V tu chvíli to pokazil Leny s gorilama.
,,Co má tohle znamenat?! Vy už zase chrápete?!" zařval.
Potom uviděl Annu a Lukáše.
,,Aj, tak odteď máme peklo," pomyslela si Anna. A nebyla tak daleko od pravdy. Podívala se na Lukáše, který stál za ní a zdálo se jí, že si nejspíš myslí to samý.
Na Lenyho pokyn gorily vyvedly zajatce ven. Když kolem Lenyho procházela Anna s Lukášem, Lenymu šlehaly z očí blesky.
,,Tohle si vypijete," řekl jim tak, aby to slyšeli jenom oni.
Oba při jeho slovech zamrazilo, ale neměli čas mu něco odpovědět, protože gorily už je vedly dál. Nevěděli, kam jdou, ale nemělo cenu ptát se nebo dokonce pomýšlet na útěk. Nevedli je daleko. Dovedli je do velké místnosti. Nebylo v ní nic, jen krabice. Leny na ně ukázal.
,,Ty krabice vybalíte. Tady máte plánek a podle něj to rozestavíte," s těmito slovy jim podal plánek , pokynul gorilám a ty odešly. On sám se ještě podíval na Annu a na Lukáše. Kdyby mohl pohled zabíjet, oba by padli mrtví k zemi Potom odešel taky. Byl slyšet klíč v zámku. Nikdo nedoufal, že by je snad nechal odemčené.
Všichni stáli pohromadě, když v tom Milli něco zpozorovala.
,,Asi budeme muset začít vybalovat, Leny tu má kameru a vsadím se o co chcete, že nás právě sleduje," zašeptala.
,,OK. Jdeme A dávejte si pozor i na to, co říkáte," řekla ještě Anna taky šeptem.
Začali vybalovat krabice. Šlo to špatně otevřít, byly několikrát přelepené a Leny jim nedal žádný nůž, kterým by to mohli rozřezat. Konečně rozbalili první krabici. Byla ze všech nejmenší, ale i tak měřila asi metr na výšku a půl metru na šířku. Byla v ní nějaká skřínka.
,,Co s ní?" zeptal se Lukáš.
,,Z toho plánku nejsem vůbec moudrá. Je na něm zobrazený umístění, to jo, ale v tom umístění jsou jenom čísla. Jak máme asi vědět, co kam patří?!" rozčilovala se Marietta.
Mezitím, co se Marietta rozčilovala, zkoumal Lukáš krabici, ve které skřínka byla.
,,Já už vím," zavolal Lukáš na holky, které se zatím rozčilovaly, jakej je Leny idiot a kretén.
,,Tak jak?" zeptala se Mariana
,,Kde je číslo 435/12?" odpověděl otázkou.
Marietta chvíli zkoumala plánek, až ukázala na roh u protější stěny.
,,Tamhle," řekla prostě.
,,Skvěle. Tak tam ta skřínka patří. Pojďte mi pomoct," poprosil holky.
Skřínka byla těžší, než se zdála. Chvíli jim trvalo, než z pod ní vytáhli krabici, ve které byla, a ještě dýl jim trvalo, než ji dopravili na místo.
,,Tak máme jednu. Teda musím vám říct, že byla celkem těžká. Mám nápad: co kdybychom ty krabice dali tam, kam patří a až pak je vybalovali. Co vy na to?" navrhla Milli.
,,To není marný nápad," rozhodla Hanka za všechny.
Pustili se do toho. Trvalo jim hodně dlouho, než všechno dali na svá místa. Největší problém byl s velkou krabicí, která měla umístění u stěny na opačném konci místnosti.
,,Tak a teď se pustíme do vybalování," řekla Anna, i když poněkud zbytečně.
Vybalování jim trvalo ještě dýl, než umisťování. Jako poslední si nechali tu velkou krabici. Když ji otevřeli, zjistili, že v ní není velká skříň, jak si mysleli, ale velký trezor.
,,Na co je Lenymu takhle velký trezor?" podivila se Mariana.
Ještě než jí stačili odpovědět, zarachotil v zámku klíč a vešel Leny s gorilama.
,,Vemte je zpátky kromě téhle," ukázal na Annu.