Únos XVIII.

Anotace: Co sem dál psát? Snad jenom: přečtěte si to sami...

Anna se zoufale podívala po ostatních. Neměla vůbec chuť zůstávat s Lenym sama. Lukáš vypadal, že něco namítne, ale Anna na něj zavrtěla hlavou, ať radši nic neříká. Jako jediná si totiž něčeho všimla: Gorily měly za pasy biče. Nepochybovala, že by je klidně použily, kdyby se jim něco nelíbilo. Leny měl za pasem taky jeden. Vůbec se jí to nelíbilo. Bála se a Leny to nejspíš poznal, protože se spokojeně usmál. Ostatní vrhli po Anně povzbuzující pohledy. Ona jim to oplatila úplně zoufalým pohledem. Strážní vzali ostatní a když procházeli kolem Anny, jeden jí píchl injekci. Anna okamžitě ucítila, že jí opouštějí síly. Stráže ale stáli tak, aby to ostatní neviděli. Vyvedli je ven a Anna už se musela opřít o skřínku, kterou tam před tím nastěhovali, aby nespadla. Byla už hodně zesláblá, ale omdlít nehodlala. Takovou radost Lenymu nehodlala udělat. Kdoví, co jí chce provést a jen čeká, až se nebude moct bránit.
,,Což nemůžu už teď," pomyslela si.
Leny vykročil k ní a ona bezděky ustoupila. Pak si to uvědomila a zůstala stát.
,,Jsi statečná a tvrdohlavá zároveň. To je špatná kombinace," řekl jí Leny ledovým hlasem.
,,No a co?!" odsekla Anna , ,,to není tvoje věc."
Lenymu to cuklo v obličeji, ale uklidnil se. Vytáhl bič.
,,Chce jen pouštět hrůzu," uklidňovala se Anna v duchu.
,,Myslíš, že chci jen pouštět hrůzu?" zeptal se Leny, jakoby jí četl myšlenky, ,,umím to používat. Bolestivě používat."
Anna se nutně snažila zachovat klid, ale nedařilo se jí to. Viděla, čeho je Leny schopnej. Začala se bát ještě víc. A následkem té injekce se už sotva držela na nohou. Leny najednou švihl bičem. Trefil se, ale jen trochu. Trefil jí do ruky, ale i tak to bolelo. Snažila se mu utéct, ale zhroutila se na zem. Leny jí několikrát švihl bičem. Snažila se chránit si hlavu. Pak ji naštěstí zachránila jedna gorila, která vstoupila dovnitř.
,,Ještě nějaké rozkazy pane?" zeptala se.
,,Hmm. Jo. Odneste tuhle pryč," ukázal na ležící Annu.
Gorila ji zvedla a odnesla do jejich cely. Anna měla hodně hlubokých ran, takže ji bolel každý dotek. Gorila odemkla dveře její cely a nešetrně Annu hodila na slámu. Anna zasyčela bolestí. Všichni se k ní okamžitě přihrnuli.
,,Co jí to ta zrůda provedla. To snad nemyslí vážně!!! Myslí si snad, že jsme neviděli, jak jí jeden strážný píchl tu injekci? Ví, že kdyby měla všechny síly, nemohl by na ní." rozčiloval se Lukáš.
,,Neřešte to," řekla jim potichu Anna.
Nikdo jí na to nic neřekl, ale všichni si mysleli svoje. Lukáš vzal opatrně Annu a pomalu ji donesl na kupku slámy, na které předtím leželi spolu. Pomalu a opatrně ji tam položil. Holky byly unavené a tak si lehly tam, kde leželi předtím. Za chvíli už všechny spaly. Lukáš chvíli přemýšlel a pak si lehl sám na jinou slámu.