Phyllis 5

Anotace: 5. kapitola - nevěsta. Vím, že to zatím stále nesplňuje žánr romantické, zamilované, ale má to trochu delší rozjezd

V. Nevěsta


Chviličku se probíráme sportovními úspěchy, mou gymnastikou, Nealovým a tátovým blížícím se play-off – první zápas s Moose Jawem, vítězem naší divize je čeká už tenhle pátek. Spekulovalo se o tom, že bychom se tam vypravili celá rodina, ale při těchle plánech se okamžitě ozve spousta námitek. Dominik k takovému výletu rozhodně chuť nemá a taky to nahlas oznámí. I já se tentokrát vymluvím, ač jezdím jinak hrozně ráda. V sobotu mám závody. A teď v žádném případě nevynechám! Ani Tess tentokrát nechce jet kvůli nějaké společenské události, na které by měla proběhnout přehlídka jejího oblečení a Audra s Benjaminem se také omluví, že už mají program.
„Taky pro vás máme jistou zprávu,“ ozve se Audra když po výmluvách většiny rodiny nastane rozpačité ticho, jako bychom čekali, že se snad omluví ještě taťka nebo Neal. Na tahle slova vytáhne Benjamin nějakou ozdobnou obálku a předá ji tátovi. Vypadá to trochu jako přáníčko k narozeninám, což je ale blbost, protože ty taťka bude mít až za půl roku. I proto zvedne táta tázavě obočí.
„Co to je?“ zadívá se na Audru mírně nedůvěřivě.
„Otevři to,“ pobídně ho s úsměvem, ale zpozoruji na ní skrývanou nejistotu. Audra si s tátou nikdy moc nerozuměla. Zvlášť po jeho rozvodu s mámou ne.
Táta ji poslechne a z obálky vyndá kartičku, která opravdu připomíná blahopřání. Ze strany, kterou vidím je na ní obrázek kytice přeázané bílou stužkou.
„Svatba?“ vyhrkne táta, když přáníčko rozevře a zahledí se na text uvnitř. „Ale Audro…“
„Jeremy, no tak,“ chytí Tess svého manžela za rameno ve snaze uklidnit ho, ale marně.
„Říkal jsem ti, že s tím nesouhlasím!“ vykřikne táta a pak ke zděšení všech okolo přetrhne oznámení vejpůl. „Jsi přeci jen moje dcera a když jsem ti řekl, že s tím nesouhlasím, měla bys to brát na vědomí!“
„Jeremy!“ okřikne ho Tess. „Je jí šestadvacet! Je dospělá!“
„Pořád je to moje dcera! Myslím že mám co mluvit do toto s kým má strávit zbytek života!“
„Už tě dávno nemusím poslouchat, tati. Jestli se ti to nelíbí, tak na tu svatbu nechoď! Chtěla jsem tě pozvat, myslela jsem, že tě to přece jen potěší! Myslela jsem, že ti záleží na tom, abych byla šťastná!“ vykřikne Audra a v očích se jí objeví slzy.
Táta se nadechne, jako by chtěl něco říct, ale dřív se ozve Tess. „Proboha mlč už!“
Táta vrhne rychlý pohled po ní a pak po Benjaminovi. V očích se mu zračí nesouhlas. „Když tu na mém slově vůbec nezáleží, tak tady nemusím být!“ prohlásí potom, zvedne se a rázným krokem opustí místnost. Po jeho odchodu zavládne hrobové ticho rušené jen Audřiným tlumeným vzlikáním. Benjamin ji drží kolem ramen, sám v obličeji rudý jako rajče. Všihni víme, že ho táta nemá ani trochu rád. Že z něj není ani trochu nadšený už od chvíle, kdy jej Audra představila rodině. Ale nikdo jsme netušili, jak moc zlé to je. Že se s tím ani po čtyřech letech nedokázal vyrovnat.
Až teď chápu Audřin náhlý odchod z domu před více než třemi lety. I to, že se u nás přestala téměř ukazovat. Dochází mi, že nebylo náhodou, že na návštěvy přicházela obvykle v době, kdy táta nebyl doma. Vztahy mezi nimi jsou zřejmě mnohem horší, než by kdo počítal.
Tuším, že táta teď opět sedí v pracovně a pije. Sedí s hlavou v dlaních a flaškou vodky před sebou. Možná si vyčítá, co udělal, možná jen zapíjí zlost. Ať tak či tak, do zítřka s ním nebude řeč. Zase se opije a pak snad zaleze do postele. Už předem vím, že Tess zase dojde večer ke mně, jestli si u mě na zemi může ustlat. Nebude chtít jít za ním. Ne dnes v noci.
Zítra pak bude všechno „v pořádku“ a z táty bude ten nejvzornější rodič na světě. Nejspíš se Audře i omuví. Ale za jakou cenu. Všichni se sice budeme tvářit, že se nic nestalo, ale všichni budeme vědět,že naše rodiná idilka dostala další trhlinu.
Natáhnu se pro obě části přáníčka, které leží kousek ode mě na zemi.

Slavnostně Vám oznamujeme, že Audra Aspenová a Benjamin Fill se rozhodli vstoupit ve svazek manželský. Oddáni budou v sobotu 30. května u Brandonského zámku.

Stojí na něm stříbrným písmem. Pod tím je slabě natištěná jejich černobílá fotka. Audra na ní má ve vlasech vpletené květiny a vypadá krásně, Mnohem jemnější, než obvykle. A i Benjaminovi to tam hodně sluší, pihy a zrzavé vlasy, které se mi normálně moc nelíbí tam působí pěkně. Na rtech jim oběma pohrává mírný, snad zamilovaný úsměv.
„Je to krásný,“ ozvu se do všeobecného ticha. „Moc vám to přeju, Audro.“
Nevím nakolik inteligentně to znělo, ale plácla bych cokoliv, jen aby nebylo to hloupé ticho. Ta atmosféra, kterou tak nenávidím, ale do které se zvrhne hodně velký počet našich rodinných sešlostí. Proč si musí stále něco vyčítat? Proč se nemůžeme chovat jako normální, milující rodina, alespoň když se Audra chce vdávat?
„Díky Phy,“ usměje se Audra, ač oči má stále ještě rudé. „Doufám že vy ostatní přijdete,“ rozhlédne se po pokoji.
„Samozřejmě,“ přikývne Tess. „A moc ráda.“
„Tohle bych si nenechal ujít,“ usměje se Dominik.
„Určitě,“ souhlasí i Neal.
„Nakonec nás ještě budeš muset vyhánět, abychom vůbec odešli,“ varuje ji Dominik.
„Neboj, před svatební nocí už si soukromí ohlídáme,“ ozve se taky Benjamin.
„Ale je tady ještě něco, co by měl táta vědět, Tess. A vy ostatní taky,“ ozve se Audra. „Budu mít děťátko.“
„Cože?“ vyhrknu s neskrývaným nadšením a překvapením jako první.
„To je úžasný!“ ozve se Neal a Dominik skoro současně, ve vzácné shodě.
„Já budu teta,“ raduju se, možná až trochu přehnaně. Všichni jsme vůbec až nějak podezdřele veselí.
„Audro, to je skvělá zpráva,“ září Tess. „Jak dlouho to víš?“
„Teprve pár dní, Jsem ve druhém měsíci, bude ještě dlouho trvat, než mi vyroste bříško,“ oznámí nám Audra. „Mám ale strach, co na to řekne on,“kývne hlavou směrem ke dveřím za kterými zmizel táta. „Já už se s ním nechci hádat.“
„Na něj se vyser, je to vůl,“ ozve se Dominik, který si s mým tátou vskutku do oka nepadl.
„Nemluv tak, Dominiku!“ okřikne ho Tess. „A ty, Audro, nemusíš se ho bát. On už to nějak přijme. Stejně jako se smíří s vaší svatbou. A ještě na ni rád dojde.“
„Tak leda proto, aby jim ji překazil,“ neudrží se Dominik, ale Tess na jeho poznámku zareaguje jen výhružným pohledem.
„Díky Tess,“ usměje se Audra hořce. „S ním je ale těžká domluva. Možná bude opravdu lepší, když nedojde.“
„To ne,“ zavrtí Tess hlavou. „Teď už toho co řekl určitě lituje,“ brání svého manžela.
„To jo, nad pořádným panákem to jde hned líp,“ vysloví Dominik nahlas to, co i mě proběhne hlavou.
„O co se tady snažíš?“ otočí se na něj Tess už mírně naštvaně. „Znovu začít hádku?“
Dominik jí pohled dlouho oplácí, ale pak očima přece jen uhne. „Promiň,“ omluví se. „To bych fakt nerad.“
„My už asi půjdeme,“ ozve se Audra.
„Vždyť tu jste sotva dvě hodiny, myslela jsem, že tady budete dnes spát,“ namítne Tess. „Jede vám vůbec něco?“
„Jo, v jedenáct jede poslední autobus, tak ho chceme stihnout,“ odpoví Audra rozhodným hlasem. „Myslím, že dneska by nebylo nejchytřejší tady nocovat.“
Na tohle Tess protiargument nemá, tak je jde alespoň vyprovodit. Dominik se vydá s nimi a tak v obýváku s Nealem osamníme.
„Někdy bych ho nejraději zabil,“ promluví do ticha, které tady po odchobu těch čtyř zavládne. „Nevíš, co proti Benjaminovi má? Mě to pořád nějak uniká,“
„Mě taky,“ zavrtím hlavou. „Ale tohle bylo fakt přehnaný.“
„Myslím, že půjdu spát,“ zvedne se. „Dobrou.“
„Dobrou,“ popřeju mu taky, ale zůstanu dál sedět. Na stole stojí sedum hrnků, ve většině je ještě většina ovocného čaje, který Dominik uvařil. Uprostřed stojí váza s kyticí, kterou táta předevčírem přinesl Tess. Jen tak, aby jí udělal radost. Proto, že měl dobrou náladu. A vedle ní leží přetrhlá pozvánka, důkaz předešlých událostí. Zvednu se a začnu to uklízet. Nakonec vezmu do ruky tu pozvánku a chvíli si ji prohlížím. Poté ji hodím do koše. Doufám, že nám Audra dá novou.