Únos XX.

Anotace: Další kousek...

,,Počítala jsem patra když jsme šli dolu. Napočítala jsem celkem pět pater. Na to, že je to bunkr někdy z války je celkem velkej. A taky jsem si všimla, že nezamykají ty hlavní dveře," řekla Anna šeptem.
,,Ale i kdyby se nám to povedlo, jak bychom se dostali zpět domů?" zeptal se Lukáš.
,,Tak to nevim." přiznala Anna pořád šeptem, ,,Museli bychom někam do lesa nebo prostě někam, kam nemůžou autem. Možná bychom mohli narazit na nějakou vesničku nebo město. Ale neznáme to tu, ani nevíme, kde jsme, takže opravdu nevim."
,,Takže ven bychom se dostat mohli, ale co dál, to bychom museli nechat na náhodě," shrnul Lukáš.
V tom se ozvaly kroky a oni raději zmlkli. Přišly gorily. Nesly talíř s chleby. Daly jim to a odešly. Byl tam jeden chleba pro každého. Všichni se na to vrhli. Snědli je celé. Pak ale Milli něco ucítila.
,,Ale ne! Dal nám do toho uspávací prášky!" vykřikla.
Potom se sesula k zemi. Ostatní taky.
Probrali se s obavami, kde budou. S úlevou zjistili, že jsou pořád na stejném místě.
,,Co se stalo? Proč nás uspal a nechal nás tu?" podivila se Hanka.
,,Nevim," odpověděla jí za všechny Marietta.
,,Já sice taky nevim, ale určitě tu něco dělali. A vsadím se o co chcete, že nám sem nedávali vyklápěcí postele," řekla Milli a začala se rozhlížet po stěnách a stropě.
Ostatní se k ní přidali.
,,Už mám asi halucinace," ozvala se Marietta.
,,Jak to? Co vidíš?" zeptala se jí Anna.
,,Červený světýlko," odpověděla Marietta.
,,Kde?" zeptal se Lukáš.
Marietta beze slova ukázala ke stropu do rohu, kde bylo skutečně vidět poblikávající červené světýlko. Lukáš si stoupnul, trochu vrávoravě, protože byl pořád trochu omámený, a došel pod to. Podíval se nahoru a zjistil, že to červené světýlko je ve skutečnosti kamera. Vylezl po mřížích až ke kameře.
,,Musim teda Lenymu nechat, že vybral dobrý místo. Má odtud přehled o celý cele," zavolal na holky seshora Lukáš.
,,To je sice hezký, ale co s tím?" zavolala na něj zpět Anna.
,,Vypojím mu jí," odpověděl prostě Lukáš.
,,A on potom zase přijde a zapojí si ji. To ne. Musíme mu jí rozbít pořádně," řekla Anna.
,,Tak polezte nahoru a pomozte mi," řekl Lukáš.
Holky vylezly nahoru a všichni se společně a s radostí pustili do rozbíjení kamery. Nešlo to lehce, ale rozbili čočku a trochu pochroumali zbytek. Světýlko přestalo svítit. Slezli dolů.
,,Skvělé, rozbili jsme jí. To se nám povedlo," zaradovala se Mariana.
,,Nevíte, kolik může být hodin?" zeptala se Anna.
,,To nevim, ale ty se nějak rychle unavíš, co?" řekla Milli.
,,Jo, ale nejsem jediná, kdo je unavenej. Koukej," řekla a ukázala na ležící a lehce podřimující Hanku.
Marietta taky začínala zívat.
,,Jak to, že jste unavení? Vždyť jsme spali před chvilkou," podivila se Anna.
,,To je jednoduchý," ozval se Leny.
Všichni se otočili ke dveřím své cely, kam se Leny potichu připlížil.