Tereza 4

Anotace: Příběh o holce co se převlíkala za kluka..

Jak se po včerejším dnu špatně vstávalo vám ani nemusím říkat. Měla jsem co dělat abych stihla první hodinu. Ještě že už byl pátek a já mohla v zadní lavici ležet a dýchat svoje výpary na Markétu. Musela mě vyloženě nenávidět. Celou dobu si vykládali o tom co si na sebe vezmou a jak se namalujou. Fakt super diskuze, ke které bych stejně neměla co říct. Ale vnuklo mě to nápad se taky večer namalovat.. trošku.
O velké přestávce klasický sraz na dvoře. Hor už na mě z dálky mávala.
"Ahoj Terezko jak se vede? jak si včera dopadla" ptá se bokem aby nikdo nic neslyšel a já jí mohla říct jak to všechno pokračovalo.
"Hor, já sem taková kráva, představ si že jsem šla s Jakubem na pivko a nějak jsem prozradila kde bydlím" zakroutila jsem hlavou.
"No a?" podivila se.
"No jo, ale můžeš mi říct jak Jakub ví kde bydlím?" vytřeštila jsem na ni oči a ona je na mě vytřeštila zase na mě.
"A co se stalo prokoukl tě? to snad ne?" začala horlivá debata.
"Ne, ptal se mě jestli mám ségru, co jsem mu měla říct.. řekla jsem že jo" Hor se začala smát.
"Vidím, že se do toho začínáš solidně zamotávat co?"
"Jo začínám a hlavně.." Hor naznačila prstem ať jsem ticho. Otočila jsem se viděla jsem Jakuba jak si to šine přímo k nám i s klukama.
"No co se dá dělat to nejhorší ti řeknu asi až po škole" udiveně se na mě podívala.
"Čau holky!" přisedl si mezi nás Ivoš. "Tak co dneska to pivko?" zazubil se na nás a čekal odpověď, ale předběhl ho Jakub.
"No jasně pivko, dokonce dojde i tvůj brácha, nezmínil se?" mluvil na mě přímo. Chceš si hrát tak fajn!
"Cože? A vy jste se seznámili jak? Ne počkej, ani mi to neříkej, to beztak přišel včera jak dělo kvůli tobě co? Jsem zvědavá jestli bude mít náladu dojít" vrátila jsem mu to, jenom Hor se na mě tak zvláštně podívala.
"Cože ty máš bráchu?" zeptal se Tomáš. "No přece Patrik" zachraňovala to Hor. "Tamten Patrik?" ještě si rýpnul Ivoš a Hor mu přitakala.
"Já vím že určitě dojde, jsme už domluvení" pronesl důležitě Jakub a dál nehodlal věc rozvádět, "No aspoň že ho poznám" dodal Řízek.
"Hm to nevim když zítra brzo ráno vstává" štěkla jsem na něj, začala jsem přemýšlet jaká je to změna když se s ním bavím jako Patrik a jako Já.
"A co teda to pivko? Dojdeš teda aji s bráchou?" znovu nás popoháněl Ivoš.
"Uvidím jestli půjde tak proč ne.." tohle je přece nereálný! Sakra co mám jako teď dělat? chci tam být, ale jako Tereza!!
"No když tak ho půjdu přemluvit" uculila se na mě Hor. Jakub mě pozoroval opět tím pohledem, úplně mě propaloval. Proč to sakra dělá? Vím že se chce zbavit Markéty, ale proč se na mě stále kouká jak kdyby mě tu nechtěl? Už jsem toho měla plný zuby, když končila přestávka a my se pomalu rozbíhali do tříd doběhla jsem ho, otočila jsem ho a nadechla jsem se že mu něco řeknu. Ale najednou jsem nedokázala ze sebe vydat ani hlásku. On se na mě jenom díval a čekal co ze mě vypadne. "Já.. já" koktala jsem a ani jsem nevěděla co mu chci říct. "Ano?" poslušně čekal. "Nic!" sykla jsem, otočila jsem se a rozešla se ke své třídě. Na chodbě už nikdo nebyl a já jenom uslyšla: "Terezko!" otočila jsem se na Jakuba a chvíli nechápala jestli jsem dobře slyšela. "Víš že jsi moc roztomilá když se zakoktáš a nevíš co říct?" usmál se a šel si po svých.
Byla jsem zmatená a snad poprvé v životě jsem si přála aby ta škola nikdy neskončila a já nemusela řešit večer. Ale znáte to, když si člověk přeje aby to trvalo dlouho.. uteče to jako voda. Po škole jsem měla sraz s Hor. Musela jsem jí říct o tom plánu co jsme včera vymysleli s Jakubem. Zírala na mě s otevřenou pusou. Ani se jí nedivím.
"Cože? To si děláš srandu ne? Hah to musím vidět na vlastní oči!" rozesmála se.
"Hele já Markétu úplně nesnáším! Představa že bych jí měla dát pusu se mi fakt dost hnusí" zašklebila jsem se jako kdybych snědla citrón.
"Počkej až se dozví že je Patrik tvůj brácha. Třeba nepřekoná nenávist k tobě a nebude ho balit" ironicky prohodila.
"No tak Hor, nedělej si z toho srandu, budu potřebovat pomoc" spráskla jsem ruce.
"Neboj, na mě se můžeš vždycky spolehnout!" a zasalutovala mi přímo před obličejem, stejně jak to uměl jenom Arnold J(idáš) Rimmer, vybuchla jsem smíchy a aspoň na chviličku se uklidnila a vydechla.
Na večer jsme vymysleli bojovej plán. Půjdu nejdřív jako Patrik, rychle to tam odbudu, a pak se půjdu převlíc za sebe. No dobře zase tak dobrej plán to nebyl, nebo spíš nebyla jiná možnost. Zrovna když jsem se začala soukat do "Patrika" někdo zazvonil. Podívala jsem se z okna, ještě že jsem měla tak dobrej výhled, Jakub. Bože Jakub! začala jsem panikařit. Hlavně aby mu nešla otevřít Ivana.
"To je pro měěěěě!!!!!!!! Už tam běžím!!!" a seskákala jsem schody snad po pěti, div jsem si nezlomila všechny kosti v těle. Seběhla jsem po zahradě k plotu. Dýchala jsem jak za čtyři. Jakub se na mě koukal jestli jsem normální.
"Čau co tady chceš?" vyhrkla jsem na něho a lapala po dechu.
"Proboha co jsi dělala? Seš jak po maratónu" hezky se na mě usmál. Nechápala jsem proč se na mě jednou tváří jak ďábel a jednou jak anděl.
"Jo byla jsem si zaběhat, víš ono se hnedka běhá líp když tam nejsou překážky" začala jsem z ostra.
"No přišel jsem každopádně za Patrikem" jak kdybych si snad myslela že za mnou, i když bych asi na druhou stranu byla ráda, ale s tím jeho chováním ke mě?
"To je mi jasný že za Patrikem, ale musím tě zklamat, není tady a ani nevím kdy dojede" když jsem viděla jeho bezradnej obličej tak jsem raději hned dodala "ale mám ti vzkázat že do Bleku dojde určitě. No nic musím se jít chystat, zatím pá" stál tam stále.
"Počkej a ty dojdeš?" zarazilo mě to, ale byla sem celkem potěšená že se zajímá. Usmyslela jsem si že budu dělat pupínky. "No víš já ještě nevím, jedu s otcem do Brna jak se vrátí s Paťou a asi dojedeme později, pokud se mě bude chtít, tak dojdu, ale dost silně o tom pochybuju" posledním slovem jsem se otáčela a mířila si to zpátky domů.
Tak a je ze mě Patrik, prohlížela jsem se v zrdcadle a dopilovávala detaily, když v tu chvíli pípla sms od Hor: TAK CO? KDE JSI? UZ NA TEBE CEKAM ZA KOSTELEM. POHNI BRZDO! Jé já nestíhám? Asi jsem se moc prohlížela v zrdcadle, přišlo mi to úsměvný, tak jsem nabrala rychlost a za 5 minut byla na místě.
"Promiň, ale pro Paťu se stavoval Jakub, měla jsem co dělat, ale zvládla jsem to" uchechtla jsem se a nasadila svůj tvrdej chlapáckej hlas, ale Hor se koukala zase nepřítomně za mě. Otočila jsem se a uviděla Robina, jak se kouká na nás, jenže jak jsem se otočila tak zalezl zpátky do Bleku.
"Ach jo! Teď si bude myslet že spolu něco máme" povzdychne si.
"Víš co Hor, a proč ne? Aspoň se k něčemu rozhoupe ne?" pohladila jsem ji po vlasech a vyšly jsme vstříct dnešnímu večeru.
U stolu seděla celá banda. Tomáš, Řízek, Ivoš a dokonce i Jakub s Markétou a s Pavlínou a nějací další spolužáci, který jsem ještě moc nezaregistrovala. Pozdravili jsme se objednali rovnou na baru dvě piva a šli se za nima posadit. Jakub nám udělal místo vedle sebe, takže jsem seděla kousek od Markéty. Pak už jenom spustil nějakou historku z natáčení a zábava se rozjela. Během dvou hodin už jsem zvládla jako Patrik, tři pivka, naštěstí mě to neudělalo to co včera takže jsem se příjemně bavila dál a to dokonce i s Markétou, sice věděla že jsem "Terezin brácha", ale tohle jí asi nijak nevadilo. Jakub se s Řízkem přesunul k šipkám a nechal nás o samotě teda i s Pavlínou. Hor se bavila s klukama tak jsem měla čas oťuknout Markétu. I když jsem si s ní moc neměla co říct. Ještě že pořád něco mlela sama. Pořád se mě na něco vyptávala a já abych zvládla dnešní tah s ní jsem musel být příjemný mladý muž. Usmívala se a bavila se se mnou, vypadala spokojeně. Ta hra mě začínala čím dál víc bavit, hlavně jak mi pivo stoupalo do hlavy.
"Dáme šipky?" došel Jakub a snažil se mě od stolu odtrhnout.
"Dáme s váma" chytila se Markéta s Pavlínou.
"Promiňtě holky, ale včera jsem se s Patrikem vsadili, takže tohle je jen mezi náma" nechápavě jsem se na něj dívala co si to zase vymyslel a pomalu vstávala na ním.
"A o co jste se teda vsadili?" vyzvídaly holky.
"O to kdo prohraje exuje pivo" zahlásil Jakub dost nahlas, podívala jsem se na něj jestli to po včerejšku myslí vážně. Vyloženě se tím bavil.
"Tak to se připrav, protože budeš exovat" vypadlo ze mě. Na to že jsem hrála šipky tak 3x za život a Jakub asi hraje celkem často - silný slova.
Začal celkem slušně, za to já zaostávala. Nenápadně se ke mě přiklonil.
"Tak co Makréta? vidím jak se tě celej večer nemůže nabažit." celkem mě to zaskočilo, ale měl pravdu.
"Hele.. Vážně to chceš až tak hrotit?" snažila jsem se z toho vysoukat.
"Nechci tě k ničemu nutit Patriku. Jestli do toho nechceš jít, tak přece nemusíš. Je to tvoje volba." podíval se na mě upřímně. Měla jsem z toho hrůzu.
Pak se hra obrátila a já vedla nad ním. Představa že vyexuju 4 pivo, tak bych nedošla ani domů, takže jsem se dost snažila.
"Tys už to někde hrál?" zeptal se když jsem měla poslední střelu a soustředila jsem se abych tam hodila 10.
"Ne" a odpálila jsem šipku přímo na 10. Jako frajer nebo frajerka?
"Hah exuješ pivo" zasmála jsem se. Jenže jsem si potřebovala skočit na záchod. Nějak jsem se tam dostala a spousta pisoárů bylo obsazených. Sakra s tímhle jsem nepočítala. Ještě že tam byli kabinky.
"Doufám že je tam hooodně toaleťáku" zahlásila jsem si aby to nevypadalo blbě, ale borci na mě koukali jak na vola.
Když jsem se konečně vysoukala ze záchodů, čekalo mě milé překvapení v podobě Markéty. Ztuhla jsem na místě a nevěděla co mám dělat. Bohužel pro mě to věděla Markéta moc dobře.
"Si milej kluk Paťo" řekla sladce a přilepila svoji pusu na mojí. Vytřeštila jsem oči a odstrčila ji od sebe.
Jakub stál ve dveřích a měl kamenej pohled. Když si ho všimla konečně aji Markéta, zrudla.
"Promiň zlato není to tak jak to vypadá" špitla.
"Ne? a jak to teda je?" řekl s naprostým ledovým klidem. Tuhle situaci jsem nechtěla zažít. Stalo se.
"Byla to jen taková pusa.." začala mlet z posledního, koktala a nakonec od tam utekla s hlavou skloněnou k zemi.
Stála jsem naproti němu a cítila se hrozně. Musel na mě vidět jak mě to mrzí. Ne kvůli mě, ale kvůli němu, že se tak zklamal... Pomalu došel za mnou a řekl.
"Děkuju" pak zmizel na záchodě a já se zbalila a vypadla od tam bez rozloučení pryč.
Hor jsem napsala že Tereza nedojde. Nemohla bych se mu podívat do očí.
Radši jsem zavřela oči a šla spát. Po zbytek víkendu jsem byla zavřená doma. Byla jsem smutná, tak jsem si četla nebo psala s děckama z Prahy. Ani Hor mě nevytáhla ven, jen jsme si zavolaly a trochu mě rozebrala. Někdy jsem doufala že zazvoní u našich dveří a bude se ptát po Patrikovi, ale nestalo se tak.
Další týden ve škole jsem se ani nemohla soustředit na učení. Raději jsem šla do boxu v úterý, kdy jsem věděla že ho tam nepotkám. Vyhýbala jsem se snad všem kromě hor a kromě Markéty, které se nedalo zbavit. Dokonce mi jednou o přestávce řekla o Paťovo číslo. Vymluvila jsem se že nemám telefon a že jí ho donesu jindy. Nevím proč ale chtě nechtě jsem se musela postavit alespoň Markétě. Dala jsem jí svoje starý číslo jako Paťovo s tím že ho občas zapnu. Hned večer sms, že se chce setkat a že se do mě asi zamilovala. Bože ještě mi scházelo řešit takový hovadiny. Z fleku jsem jí napsala, že je mi to velmi líto, ale že už jsem zadaný. Tak jo nechtěla jsem být až taková mrcha abych ji nějak moc setřela. Tím to pro mě skončilo a doufám že pro Markétu už taky.