Únos XXIV.

Anotace: Pkračujeme...

,,Pokud vím, máte malovat stěny a ne stůl! Takže dělejte!"
Neochotně a s otráveným výrazem se přesunuli zpátky ke štětcům a barvě. Malovali dál. Leny odešel, ale oni si netroufali jít znovu ke stolu. Teď Leny jenom křičel, ale co by jim udělal potom? Natírali stěny co nejrychleji a schválně nepečlivě, takže tam byla mnohdy vidět původní barva.
V tom Annu něco napadlo.
„Co kdybychom „náhodou“ přemalovali i tu kameru?“ navrhla ostatním.
„To není špatnej nápad,“ řekl Lukáš.
„Dobře. Nesmíme se ale k ní vrhnout všichni. Maximálně dva. Koho vyberem?“ zeptala se Anna.
„Já navrhuju Milli a tebe,“ ozvala se Mariana.
Ostatní souhlasně přikývli.
„Tak jo,“ souhlasila Anna.
Všichni se rozmístili tak, aby viděli na Annu a Milli. Ty se mezitím blížily ke kameře. Pořádně ji zamalovaly. Pečlivě poslouchaly, jestli přijde Leny nebo ne. Nikdo nepřicházel. Rychle vymalovali i zbytek místnosti.
„Máme hotovo,“ prohlásil Lukáš a rychle přejel místnost pohledem.
„Hm, celkem dobrý, ale je na tom jasně vidět, že jsme to odbyli,“ řekla Mariana.
Ještě než stačili Marianě něco odpovědět, přišel Leny s gorilama. Přejel po místnosti pohledem stejně, jako před chvílí Lukáš. Podíval se na nedobrovolné malíře. Očividně si nevšiml zamalované kamery.
„No, tak to teda nic moc,“ řekl Leny, „ myslel jsem, že to uděláte pečlivěji.“
To bylo vše, co jim řekl. Odešel a nechal je tam samotné s gorilama.
„Moc hezky jste nám to tu nevymalovali,“ řekly gorily nevrle.
„Hm. No a co,“ odpověděl troufale Lukáš.
Čekal, že to gorily vyvede z míry, ale mýlil se. Gorily pouze pokrčily rameny. Vyvedli je ven. Ještě před tím se zajatci stačili podívat na hodiny. Nemohli tomu uvěřit- bylo už šest hodin večer. Malovali od osmi ráno. Jak mohli malovat tak dlouho?! Nechápali to.
V jejich cele na ně už čekala večeře. Zase chleby. Všichni se na ně chtěli vrhnout, ale Milli je stihla včas zastavit.
„Počkat!“ vykřikla, „ copak si nepamatujete, co se nám stalo minule?! Uspal nás a potom nám sem nainstaloval kameru! Měli jsme štěstí, že jsme ji našli tak rychle.“
Všichni se zarazili.
„Milli má pravdu,“ souhlasila Anna.
„Jak ale poznáme, jestli je to otrávený nebo ne?“ zeptala se Marietta.
„No, jenom jedním způsobem,“ ozvala se Milli, „někdo to musí ochutnat.“
„A kdo jako?“ zeptala se Hanka.