Společná pomsta 6

Anotace: Max zůstává ve vesnici...

Došli k nějakému domu.
„Zoe, ukaž mu, kam si může ustájit koně.“ Řekla Klea své dceři. Zoe přikývla a poskakovala před Maxem. Vypadalo to, jako by zapomněla na to, co se jí mohlo stát. Zavedla ho do stáje a ukázala mu prostorný box. Max kývl a zavedl tam svého koně. Odstrojil ho a Zoe mu zatím přinesla seno a vodu. Maxův kůň se do všeho vděčně pustil. Přeci jen, zasloužil si to. Max se na něj spokojeně podíval a potom vyšel, společně se Zoe, před stáj. Zamířil pryč a Zoe na něj překvapeně zavolala.
„Kam jdeš?“
„Jdu se na chvilku projít.“
„Aha. A můžu jít s tebou? Znám to tu líp.“ Zeptala se Zoe. Max se usmál a podíval se na ní.
„Tak pojď.“ Řekl jí. Zoe se šťastně usmála a přiběhla k němu. Slunce zrovna zapadalo.
„Kde se tu dá dobře sledovat západ slunce?“ zeptal se znenadání Max. Zoe se beze slova rozeběhla. Max se za ní vydal a musel uznat, že umí běhat rychle. Snadno jí ale stačil a kdyby chtěl, klidně by ji předběhl. Zoe ho vedla najisto kolem domků, až ho dovedla na skály za vesnicí. Posadila se tam a objala si nohy rukama. Max se posadil vedle ní. Opravdu byl odtamtud nádherný výhled. Zoe se zasněně podívala na zapadající slunce.
„Představ si, jsem tohle už nikdy nemusela vidět. Ale díky tobě to, snad, uvidím ještě mockrát.“ Řekla s pohledem upřeným do dáli.
Slunce pomalu zapadlo a začalo se ochlazovat. Zoe se začala třást zimou. Max toho na sobě měl co nejmíň, ve škole je učili, že při boji příliš oblečení překáží. Neměl jí, bohužel, co půjčit. Začal se tedy zvedat. Usmyslel si, že až sem půjdou znovu, vezme si aspoň plášť. Pomohl Zoe si stoupnout a vydali se zpět k jejich domu. Vešli dovnitř, a spatřili, jak Klea vaří.
„Tady jste. Říkala jsem si, kam jste se poděli. Pojďte, podávám večeři. Zoe, mohla bys mu potom připravit pokoj?“ přivítala je Klea. Zoe přikývla a vydala se pro talíře a příbory. Maxovi se nechtělo jen tak stát a tak začal Zoe pomáhat. Zoe mu úsměvem poděkovala a během chvilky měli připraveno. Klea jim pak nandala jídlo a Max musel uznat, že starosta mluvil pravdu- jídlo bylo vynikající.
Když dojedli, pomohl Klee sklidit ze stolu a Zoe mu zatím šla připravit pokoj. Max se pak podle zvuku povlékání postele vydal směrem nahoru a hned na první pokus našel svůj nový pokoj. Zoe mu povlékla postel a připravila umyvadlo. Max si vzpomněl, že si čisté oblečení nechal u svého koně a vydal se rychle k němu. Vzal si své věci a donesl si je do pokoje. Zoe se mezitím vypařila někam za Kleou. Max se rychle umyl a prohlédl si šrámy, které získal při boji s nájezdníky. Moc jich neměl, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Vlezl do postele a během chvilky usnul. Nevěděl, že Zoe ještě nakoukla do jeho pokoje. Chtěla si s ním ještě povídat, ale když viděla, že spí, zklamaně odešla do svého pokoje.