Nový svět 7.díl

Anotace: pokračování

Jelikož Lenka nemůže hrát přidá se k nám jedna prvačka, která hraje taky dobře. Jednu výhodu to opravdu má- Lenka s námi fakt hrát nebude. ALE ..zase je tady to ALE. ,,Samozřejmě Lenička s námi jet musí, protože přece je jen součástí týmu" v klidu řekne náš milý tělocvikář a my to hned s holkama komentujeme: ,,Proč by musela, může si zahrát příští rok," to už ale po nás háže hnusné pohledy a učitel s omluvným úsměvem řekne: ,,Holky prostě už je to tak domluvené a Lenku berte jako vaši podporu. ,,To jistě" ozve se někdo z davu a má naprostou pravdu. Takže to zase taková výhra není, že nehraje, i když prava je, že si pocit vítěztví užijem bez ní a to si pište, že my vyhrajem.
Nastal tolik očekávaný den odjezdu za město do sprotovního areálu. Areál je to moderní, hned po přijezdu si všimneme 4 volejbalových hřišť, které jsou skoro plně obsazeny našemi soupeři. Dohromady z naší školy dojede asi 30 lidí dvě mladší družstva a dvě starší družstva a taky nějací náhradníci. S holkama máme chatku číslo 5 což je hned vedle třeťáků, kde je i Filip. Což ale mě vůbec nemusí zajímat..
S holkama obhlížíme terén, jak tomu říká Evka, na kterou se kluci jenom lepí a ona nemá nic proti. ,,Musíme si taky užívat ne, holky?" se smíchem ji přikývnem a všechny se vydáme na poslední volné hřiště, abychom si na chvíly pinkly. Ještě že naši krásku zaměstnává pan učitel Malík, který si myslí, že by se jinak nudila, ovšem její znechucený výraz mluví za vše. Po chvilce se k nám připojí i kluci. Vytvoříme smíšené týmy, aby to přece jen bylo spravedlivé a já si poprvé můžu zahrát po boku Filipa, který je snad ještě krásnější než předtím. V bermudách a tričku mu to strašně sluší a možná na něj i chvíly zírám, protože jinak nechápu, proč mi do mě Peťka drcla a řekla mi:,,Tak se konečně soustřeď ,Jani"
No rozhodně jsem zase červená jak rajče a radši se plně soustředím na hru. Náš tým má mírnou převahu i když nám to dávají taky pěkně sežrat. Nakonec však vyhrajem a uvolníme místo pro další školu, aby se rozehráli.
,,Hrálas fakt dobře" pochválí mě Filip a já mu zopakuji to samé. To už všichni společně kráčíme do jídelny pro něco k pití , protože nám to přece jen dalo trošku zabrat.
Proč mám pořád pocit, že se na mě Filip dívá. Kdykoliv, ale zahlédnu jeho pohled a taky se na něj podívám, dělá jako by nic a dívá se hned jinam. Asi se mi to jen zdá.
Po rozřazení, které nám oznámí pan učitel Malík zjistíme že dnes jako holky, hrajem pouze proti dvoum školám. Zatím nás čeká jen gympl a hotelovka. ,,No to by neměl být takový problém, ne?" zeptám se a všichni souhlasí, Evka jen dodá:,, No zítra to bude záhul, protože sportovka a obchodka jsou naši největší soupeři. Loni to byli největší favořiti. Lenka, aby nebyla pozadu přihodí pár (pro ni) důležiých poznámek, které ovšem nikoho nezajímají a tak se radši jdem připravit na první zápas, který máme shruba za 2 hodiny.
Sledujeme sprotovku, která rozhodně bude těžký soupeř to musíme s holkama uznat. Skoukáváme jejich techniku. Kluci se k nám za chvíly připojí, protože stejně hrají až za hodinu. ,,Doufám, že vás zastihnem, jak hrajete"řekne Filip a já jen řeknu ,,Snad" protože na víc se prostě nezmůžu.
Sportovní gympl rozdrtil zdrávku , což se dalo čekat. Teď jsme na řadě my, kde nás nejprv čeká hotelovka. Sní to jde taky celkem snadno. Přihrávky nám jdou, což nám i po výhře 2:0 na sety, řeknou kluci. Jelikož další zápas začíná za asi dvacet minut jen řešíme naše předchozí chyby, abychom je nedělali příště. Kluci se jdou připravovat taky a my už znovu hrajem tentokrát proti gymplu , kde to asi půjde hůř, ale si věříme. Jeden set se nám nepovede a tak se prodlužuje na poslední třetí, kde už bez problému vyhrajem.
Kluci nás zastihnou akorát, když jdeme do sprch, kde mají zamířeno také.
,,Tak pro dnešek všechno" ozve se u mě hlas Filipa
,,Hm jo no" zmohu se jen na tak chatrnou odpoveď, která se nezdá i Filipovi, protože jen zakroutí hlavou. To už za námi doběhne i slepička Lenka, která hned navrhuje Filipovi jestli by nechtěl umýt záda. On však razantně odmítne čímž mě možná trochu překvapí, ale to už s holkama vstupujem do dveří označenými nápisem "SPRCHA-ŽENY"a každá vykoná potřebnou hygienu, která je po takovém vedru osvěžující.
Jelikož mi to zase trvá všechno dýl zůstanu nakonec ve sprchách sama a jen co vylezu z kabinky strašně se leknu, protože před sebou uvidím Filipa opřeného o umyvadlo.
,,Co? co tu děláš?" snažím se ze sebe vykoktat otázku.
,,Nic, jen my vysvětli co se děje? Poč se ke mě najednou tak chováš, jako kdybys mě neznala?"
Tímto mě dostane a já vůbec nevím co na to říct.
,,Ale já jsem uplně stejná"snažím se lhát.,,Máš tu Lenku, starej se o ni" rozlobeně řeknu a projdu kolem něj čímž se mírně dotknu jeho pokožky o moji a cítím, jakoby mnou projela eletřina. On mě ještě stačí zachytit, díváme si do očí on rozlobený výraz a já také. V jeho očích mu srší jiskry naštvání až mě k sobě najednou přítáhne a drsně mě políbí. ÁÁÁÁÁ moje tělo exploduje při jeho doteku. Je to úplně něco jiného, když cítím Markovy rty. To je sice fajn, ale nikdy jsem nezažila to, co teď s Filipem. Asi si uvědomí, co dělá, rychle mě pustí a bez jedinéh oslova odejde.
Co to mělo být? Ještě teď cítím jeho rty na svých. To není možné, jak může jeden polibek znamenat tolik, ale asi jen pro mě. On bezeslova odešel, a teď teď určitě líbá stejně jak mě Lenku. Cítím slzy, řinoucí se po mé tváři. ,,Pro něj to určitě nic neznamenalo, tak ty toho Jano nech taky"přikážu si, utřu slzy a se sklopenou hlavou,aby nikdo nepoznal, že jsem brečela, odcházím do chatky. Jak tohle všechno může dopadnout? Jen v jedno doufám, že nejsem zamilovaná do Filipa... prosím...