Únos XXVIII.

Anotace: ...

„Proč musíme pořád poslouchat toho rozmazlenýho fakana?!“
„Musíme. Jinak je zabije!“
„Nezabil by je! Potřebuje nás!“
„Zabil by je! Viděls, co udělal těm dětem. Tý holce a tou klukovi!“
„Už jsme toho udělali hodně! Pomohli jsme mu je unést, převést a hlídáme je!“
Byly to gorily a hádaly se. Dost nahlas. Jeden z nich si to nejspíš uvědomil.
„Ztiš se! Někdo by nás mohl slyšet!“
Ozvaly se vzdalující se kroky. Lukáš s Annou se na sebe významně podívali. Aniž by si cokoliv řekli, vyskočili a začali budit ostatní. Hned, jak je probudili, odvyprávěli jim, co právě vyslechli.
„Takže gorily mu nepomáhají dobrovolně, ale nuceně. Vydírá je. Ale čím nebo kým?“ zeptala se Milli.
„Říkaly je. Co třeba rodinou?“ navrhla Anna.
„Jako že by jim unesl celé rodiny? To se mi nezdá.“ Odporovala Hanka.
„Promiň, ale viděli jsme, čeho je schopnej,“ řekla Mariana.
„To je zase pravda, no,“ souhlasila Hanka.
„A co třeba, kdyby jim unesl jenom ženy nebo jenom děti?“ řekla Milli.
„Další možnost,“ kývla Anna hlavou.
„Tohle nevyřešíme. Položme si jinou otázku, a to, jak jim to oznámil. Kdyby jim volal, bylo by to příliš riskantní. Kdyby jim ale poslal dopis, bylo mi to bezpečnější,“ bliklo Lukášovi.
„To možná. Je to asi bezpečnější, ale co my s tím. Jak nám to pomůže?“ nechápala Anna.
„Tak si to představ: Co bys udělala s výhružným dopisem? Spálila nebo schovala?“ napovídal Lukáš.
„V tom jsem zběhlá, dostávám výhružný dopisy každej den…“ řekla Anna ironicky, „Nevím, co bych s ním měla udělat? Možná bych si ho nechala.“
„Ne možná, ale určitě. No a nechala by sis ho tam, kde se na něj můžeš pořád dívat a ujišťovat se, žes splnila všechno.“
„Ta neoznačená obálka v jejich stole!!“ docvaklo Anně.
„Šššššt!“ ozvalo se sborově z pěti hrdel.¨
„Pardon… Mám pravdu?“
„Možná jo. To zjistíme,“ pokýval Lukáš hlavou.
„Skvěle. Nevíte, kolik je hodin?“ zeptala se Milli.
„Podle mě asi tak jedenáct,“ odpověděla Marietta, „Neříkej, že jsi unavená.“
„Tak promiň, ale vzbudili mě,“ hájila se Milli.
„Má pravdu. Jdeme spát,“ podpořila Hanka Milli.
Všichni se tedy znovu rozmístili na svá místa. Nikdo nemluvil, přesto ale mysleli na to samé. Mysleli na to, jak se dostat k té obálce. Kameru zneškodnili, takže to bylo v pořádku, ale co když tam Leny dal novou? Nebo třeba nechá goriláky, aby je hlídali. Všichni, i přes své myšlenky, usnuli rychle. I Anna s Lukášem.

Leny byl ve své kanceláři. Ani ho nenapadlo podívat se na monitory od kamer. Zjistil by, že nemá v provozu tři kamery. On zatím přemýšlel, jak dlouho to goriláci ještě vydrží. Věděl, že to vydírání nadlouho nezabere. Byli mnohem silnější než on. Poprvé mu došlo, že se mu to trochu bortí. A taky mu došlo, že vůbec nemá naplánováno, co se svými zajatci udělá. Před tím si to představoval tak, že holky u něj budou tak dva dny a pak se k němu všechny vrátí. Nechtěl si přiznat, že se mu to všechno zvrtlo. Ještě pořád je tu naděje, že se jim vrátí rozum. Ale vadil mu tam Lukáš. Věděl, že pustit ho nemůže, to by mu sem do hodiny naklusala policie. A zabít ho nechtěl, to by se k němu holky už tuplem nevrátili. Jeho jediná možnost byla nechat ho tam a doufat, že si po nějaké době sami půjdou po krku. Zatím se to ale nedařilo. Vypadalo to, že se snad ještě více sbližují. Snažil se obrnit trpělivostí. Dělali mu ale starost jeho další zajatci. Pendloval mezi dvěma úkryty a jenom se modlil, aby ho goriláci nesledovali. Zatím je zabavoval hlídáním zajatců tady. Ale co kdyby je napadlo, že ho jeden bude sledovat? Co pak. Všechno plánování a úsilí by přišlo vniveč. Věděl, že už je asi taky na seznamu hledaných osob- doma se neukázal od doby, co chytil Milli s Lukášem. Doufal, že policii nedojde spojitost. Nemusí si ani myslet, že je někdo unesl- nepožaduje výkupné. Mohou si myslet, že třeba utekli z domova. Nevědí, kde jsou, což ale nemusí trvat dlouho. Mohou si spojit jména. Pak už by jen stačilo najít ho a našli by i zajatce. Rozhodl se, že bude celkově opatrnější. S touto myšlenkou si šel lehnout. Na rozdíl od svých zajatců měl u sebe v kanceláři postel. Ještě ani nedolehl a už zase vyskočil. Doběhl ke dveřím a zamknul se. Co kdyby gorily napadlo zabít ho ve spánku. Mohly by to klidně udělat. Pak už si klidně lehl. Usínal s hlavou plnou těžkých myšlenek.