Nový svět 9.díl

Anotace: pokračování ..děkuju za tipy nebo komentáře:)snad se vám to bude líbit;)

Co myslel tím : ,,Nedělej mi to ještě horší!"...Já mu to snad dělám horší? No to snad není pravda. Tak já tady brečím jak malé dítě nad rozbitou hračkou, ale hlavně že já mu to dělám horší. Tak to teda ne.
,,Zitra ti dojede Marek, on si zaslouží, aby ses k němu chovala pěkně, jak on k tobě." nařídím si nahlas a dál pokračuju cestou ke sprchám. Musím smýt slané stopy zanechané na mém obličeji. Studená voda je krásně osvěžující a já citím aspoň maličké navrácení mých sil, které se po hovoru s Filipem nějak vytratily. ,,Nesmím už na něj myslet!přikážu si a vracím se zpátky na chatku. Holky už spokojeně oddychují a já ležím, ale můj mozek jaksi nechce vypnout, a tak minimálně další hodinu jen koukám do prázdna, až mě konečně přepadne očekávaná únava.
Ráno je jedním slovem děsné. Kruhy pod očima nejdou zamaskovat, jedině že bych na sebe chtěla naplácat tunu make -upu, což nechci. Mírně se tedy nalíčím i když si myslím, že mi to vůbec nepomohlo pořád vypadám jak strhaný pes což mi i po chvilce potvrdí holky. ,,Kdes flámovala? A ani nás nepozveš, to si říkáš kámoška?smějí se mi zatímco taky zkrášlují svůj vzhled.
,,No ani ne, jen jsme nemohla usnout" což je pravda, víc holky vědět nemusí.
Na snídani se dostaví všichni až na Filipa, který však dojde hned po nás. Velkým překvapením je, že si nesedne k Lence nýbrž za klukama a Lenka ta vypadá jak sobka očekávající vybuchnutí.
,,O ou tady se zrovna někdo nepohodl" zhodnotí Evka situaci, kterou jí Lenka vrátí jen nevraživým pohledem, ovšem dál se ktomu nevyjadřuje. Proč se pohádali? Žeby něco tušila? Ne to určitě ne. ovšem když si mě po snídani odchytne a řekne mi:,, Nech Filipa na pokoji, je můj chápeš? jenom můj ..copak si myslíš, že ho zajímá nějaká chudinka jako ty? stímhle mi vyrazí dech a já jen zkamením čímž ji rozesměji a ona vítězoslavně odejde. Dělá se mi zle..chudinka? Napadá mě tisíc otázek, ale nemám čas je řešit, protože se jdeme rozehrát na další zápas. Musím se plně soustředit, jelikož hrajeme proti obchodce, která špatná rozhodně není. Odpoledne se překulí jako nic a my stěží vyhrajeme ovšem obchodka nám to dala pěkně vyžrat. Nic nám ale nezabrání v tom, abychom s holkama šťastně skákaly a radovaly se, dokonce i kluci nám přijdou gratulovat a když mě někdo chytí ze zadu okolo ramen, celá stuhnu. To přece nemůže být.. a snažím se k němu otočit...,,Ahoj Marku" řeknu a celkově si i iddychnu i když vím, že bych byla radši, kdyby mě držel někdo jiný. Zas na něj musíš myslet? Z myšlenek mě ale vytrhne Markova pusa, která vůbec není kamarádská a já mu nebráním, protože ještě cítím zlost na Filipa a zároveň chci, aby třeba taky malinko žárlil. Cítím, jak mě v zádech spaluje něčí pohled, po kterém se otočím. Filip mi hledí přímo do očí, kde se mísí zlost a smutek. Mírně mě tím zaskočí, až se začnu cítít provinile, to už ale Filip se sklopenou hlavou odchází.
Myslím, že tohle přesně jsem chtěla, aby se taky cítil jak já, ale teď, když jsem toho očividně docílila, mi je ze všeho blbě. Cítím jak mě svírají něčí paže..Markovy, ale já si tak přeju, aby byly Filipovy...
Musím se ale věnovat Markovi. Dojel zamnou tak přece teď nebudu smutná. Donutím se k úsměvu a nakonec mě přemluví, abych si šla s nima pinknout. ,,Vůbec to nebyl špatný nápad" směju se asi po hodině hry, kdy jsem se zbavila myšlenek na Filipa a bavila se s ostatními. Ovšem teď máme před námi nejdůležitější zápas, který rozhodne.Sportovní gymnázium jako my, bude však ten největší soupeř. Cítím se celá nesvá a nervozita hraje taky své. Mareček je ovšem zlatý, pořád do mě hustí nějaké vtipy a já se nestačím smát. S holkama řešíme taktiku a za chvíly již padne první podání. Začátek se nám daří, ovšem gympl se také rozjede a my pomalu ztrácíme míč za míčem, až první set docela projedem.
,,Co to stebou je Jano, vzpamatuj se teď tě potřebujem" křičí na mě Evka, protože jsme hrála jak uplný začátečník. Kouknu do hlediště, kde sedí snad všichni a zahlédnu známou tvář. Filipa, který se právě líbá s Lenkou..Do očí se mi ZNOVU dostanou slzy. ,,Tohohle už mám po krk"řeknu si a celá hra se najednou odvíjí uplně jinak. Holky na mě hledí protože začnu hrát nekompromisně tvrdě, jenže je to tím, že si jen vybíjím zlost a šiju jednu za druhou. Nakonec se náš stav otočí a my set vyhrajem. Holky jen užasle zírají a já se sklopenou tváří mířím k sprchám, abych se aspoň trochu opláchla ovšem koho tu potkám mi znovu vyrazí dech...