Síla lásky (4 část)

Anotace: po dlouhé době pokráčko..

„Ségra, no tak dělej!“ křikne na mě brácha přes rameno.
„Vždyť dělám!“ zakřičím na něj a přehodím si tašku před rameno, aby mi furt nepadala domů. „když jsi tak chytrej tak běž napřed! Já do té školy vůbec nespěchám, ale ty se nejspíš nemůžeš dočkat Eriky, tak padej a pozdravuj ji“ zakřičím na něj naštvaně. Dneska se mi už od rána nedaří!! to bude den fakt za všechny prachy jako..už teď mám tak blbou náladu a to nevím, co se stane ve škole..snad nic, doma mi to bohatě stačilo.
Kuba jen pokrčí rameny a přidá do kroku, zatím co já naopak ještě zpomalím. Však na co se tam poženu, když máme první hodinu češtinu a zrovna učitelku, kterou tak moc miluju, ale jen když ji nevidím.. Ještě že je dneska ten pátek, pomyslím si a najednou se ocitnu před školou. Ach jo a zase jsem tu. No naštěstí máme jen šest hodin, tak co se snad nějak dá zvládne a taky nemáme ani jeden jazyk, takže by to snad mohlo být v pohodě.
Do školy samozřejmě přijdu pozdě, což mi opravdu nevadí a pomalým krokem zamířím do šaten a pak ještě pomaleji ke své třídě. Pohoda, klídek, ovšem ten klid mě hned přejde když opět do někoho vrazím. Pro mou smůlu skončím na zemi já a ještě se mi rozsypou věci po zemi, fakt úžasný, pomyslím si. Mám prostě svůj den blbec.
„Promiň, vůbec jsem ti tě nevšiml“ sehne se ke mně, podle hlasu, nějaký kluk a já si teprve teď odhodím vlasy z obličeje, abych se na něj podívala a zároveň se taky omluvila. Ale to co uvidím, mi doslova vyrazí dech.
„Radime?“
„Co? Já nejsem Radim, jsem Honza“ představí se mi úplně jinak a já na něj hledím skoro s otevřenou pusou.
„Honza?“
„No jasně, teda od narození se tak jmenuju, nevím nic o tom, že bych se měl jmenovat Radim“
„Tak to jsem se asi spletla, promiň“
„Nespletla sis nás s bráchou?“ zajímá se a pomůže mi si sesbírat učebnice a sešity.
„S bráchou?“ podivím se.
„No, ten je totiž Radim. Lidi si nás furt pletou“ zasměje se a já se pak jen zmůžu na děkuju a ahoj.
Jak jsem si ho mohla splést s bráchou? Copak jsem slepá, abych nepoznala, že přede mnou stál jeden a ten samý kluk z kina? Jestli si ze mě dělal srandu, tak to je fakt super jako..
„Slečno Králové, kdepak jsme byli?“ zajímá se češtinářka jen co vklouznu do třídy a hned lituju toho, že jsem se nezdržela déle fakt..
„No nevím kde jste byla vy, ale já zaspala“ řeknu a zapadnu do své lavice.
„Zajímavé, že tvůj bratr je už dávno ve škole“ neodpustí si a já ji radši ignoruju. Posadím se za Anetou, která už jen od pohledu vypadá dost znuděně. Nevidím se, protože s ní je fakt strašná nuda, takže polovina třídy leží na lavicích a spí. Mezi nimi i Erika s Kristýnkou, což mě docela nepřekvapuje..
„Pamatuješ si toho kluka z kina? Víš ne Radima?“ obrátím se na Anetu, jen co hodím na lavici věci a položím se taky na ni.
„No, co je s ním?“ zajímá se
„Dneska jsem do něj vrazila na chodbě a řekl mi, že je Honza a ne Radim, což je jeho brácha a že si je lidi pletou, myslíš si, že si ze mě dělal srandu?“
„Radim ti řekl že se jmenuje Honza? Proč by to dělal?“ nechápe a já jen pokrčím rameny, že taky nevím vůbec. Proč mi sakra lhal, že se nejmenuje Radim, ale Honza a že jeho brácha je Radim? Proč to dělal?
Další hodinu máme třídní učitelku, takže jsme všichni potichu, abych ji náhodou nenaštvali a nepsali neohlášenou písemku, protože dost pochybuju, že tady někdo něco umí.
„Ach jo, to je nuda, chtělo by to nějakou zábavu“ povzdechne si Aneta a já ji musím dát za pravdu. Nuda jako v Brně prostě.. ovšem ta nuda hned zmizí, protože se otevřou dveře a dovnitř vstoupí naše třídní a k mému naprostému úžasu tři stejní kluky!
„Panebože“ zašeptám, když je uvidím. Vždyť to je Radim nebo Honza jak mi dneska ráno tvrdil. Mám snad vidiny, já vidím trojtě?!
„Taky vidíš to co já?“ zajímám se Anety a ta jen přikývne.
„Dobrý den třído, posaďte se“ řekne třídní a já si jako ve snu sednu a zírám na kluky s otevřenou pusou stejně jako všichni ostatní ve třídě. „jak jste si všimli, tak k nám nastoupí dneškem nový spolužáci. Tohle jsou bratři Saidlovi, ale který je který...“povzdychne si třídní a změří si je. Všichni tři jsou naprosto stejní.
„Všichni si nás pletou, jsme zvyklí“ usměje se na ni jeden z nich a já jdu do kolen. To je přece Radimův úsměv!
„No tak se nám představte a pak si běžte sednou“ navrhne učitelka a kluci hned souhlasí.
„Jsem Milan, jsem nejstarší“ řekne kluk co je nejblíže u učitelky.
„Jsem Honza, prostřední“ řekne ten uprostřed.
„A já Radim, nejmladší no“ usměje se na všechny a pak si všimne mě a jeho úsměv se ještě víc rozzáří. Takže Honza nelhal. Opravdu jsem vrazila do Honzy a spletla jsem si ho s Radimem! Ale kdo taky mohl tušit, že Radim je ten kluk, co pochází z trojčat? Panebože, dva trapasy za dva dny..ježiši, co si teď o mě budou myslet?! No radši to nechci vědět..
„Hele není to ten..“ a než stačí Aneta doříct větu, rychle ji umlčím pohledem. Jen pokrčí rameny a snaží se být v lavici menší a menší.
„Tak se někam posaďte zatím“ kývne směrem do třídy třídní a já se hned zděsím. Za námi je jedna lavice volná! Od té doby co odešli dvě spolužačky tak nikdo nesedí..panebože, hlavně ať si nesedne Radim nebo Honza sem..prosím, prosím ne..jenže je mi to houby platné, protože Radim si sedne rovnou za mnou, ale naštěstí si vedle něj sedl Milan, takže jsem ušetřena Honzy.
„Ahoj Káji“ uslyším za sebou a já se hned otočím na toho, koho jsem chtěla tak moc vidět, abych ho pozdravila taky.
„Ahoj Radime“
„Nečekal jsem, že tě uvidím tak brzo.“usměje se na mě.
„Taky ne. Ale jsem za to ráda“ oplatím mu úsměv a otočím se zpátky. Aneta se na mě jen usměje a na druhé straně zahlídnu Eriku, samozřejmě jak jinak s mobilem v ruce. Že by psala bráchovi?, napadne mě..
Ekonomika s třídní začala, vysvětluje nějakou novou látku, ale já se vůbec nedokážu soustředit! Nevím čím to je, ale nejspíš tím, že zase vidím Radima a že dokonce sedí za mnou..vůbec to prostě nechápu. Co se to děje?