Tereza 9

Anotace: Příběh o holce co se převlíká za kluka..

Když jsem se konečně vzbudila z nočních můr, které mě provázely celý můj spánek, hned jsem se rozkoukávala po Jakubovi. V posteli nebyl. Mžourala jsem očima po celém pokoji a konečně ho spatřila stát u okna. Nevšiml si že jsem se probrala, a tak jsem ho neslyšně pozorovala, byl jen v trenkách. Měl krásné záda, nemohla jsem se vynadívat na jeho postavu. Když jsem šáhla po sklenici s pitím, otočil se. Díval se na mě smutně a byl naštvaný. Pomalu jsem se napila a s hlasitým polknutím položila skleničku zpět.
"Jak ses vyspala?" a konečně se na mě usmál.
"Nic moc" zachraptila jsem.
"Vypadala jsi na to, celou dobu si se převalovala a skoro křičela ze spaní" sklopil hlavu "chtěl jsem tě vzbudit, ale nešlo to" zakroutil hlavou.
"Jak se cítíš?" otočil.
"To je jedno, alespoň že se cítím vyspaná, i když dost vyčerpaná. Připadám si jak kdybych byla týden v posilovně" a padla jsem hlavou zpět na polštář.
"Snažil jsem se dovolat Paťovi, ale má pořád vyplej mobil. Vůl." zanadával si na mě.
"To je celej on, má ho vyplej snad pořád" podívám se provinile do stropu a začnu si pomalu rozvzpomínat na včerejší večer jak mě Milan zfetoval a jak jsem málem Jakubovi řekla pravdu.
"Stalo se včera něco zásadního? Mám trošku okno" začala jsem si protírat oči a pomalu protahovat stuhlé a bolavé tělo.
"Stalo se toho hodně, Milana si ještě s Patrikem podáme, to se neboj, zmrd jeden tohle mu neprojde"
"Možná byste se na to měli vykašlat.."
"Proč?" skočil mi do řeči "aby to to prase zkoušelo na jiný holky? Chceš aby jiná holka neměla štěstí? Nevíš co by s tebou ten prasák provedl?!" už skoro křičel a já na něj zírala neschopna slova.
"Už jednou jsem tohle zažil když Paťa zachraňoval jednu holku v Bleku, nevím jestli ti to říkal" raději jsem přitakala "nebýt jeho tak by tu holku znásilnili dvě prasata, jeden měl dokonce tátu policajta, nic méně byl férovej a kluka si podal sám" šel si pomalu sednout za mnou na postel, když se natočil a rukama mě obstoupil. Ležela jsem ani jsem nedutala a dívala se do Jakubových očí, stejně jako on do mých.
"Včera jsi mi chtěla něco říct" šeptal a čekal snad, že budu pokračovat.
"Už nevím co to bylo" šeptem jsem zalhala a usmála se na něj aby si nemyslel že se snad děje něco vážného.
"Lhaní není tvoje silná stránka" probodával moje oči, bylo na něm vidět, že mě chce, každý kousíček mě a mého těla. Pomalu se ke mě sklonil, pohladil mě po tváři a lehce políbil, aby mě snad nevyplašil. Byl ke mě tak něžný, nechala jsem se unášet a polibek mu oplatila. Byl tak něžný a krátký, ale i za tak malou chvíli se mi do očí draly slzy. Když si jich všiml, hned mi je začal utírat. Byla jsem zmatená, nejenom že jsem nevěděla co s Patrikem, ale teď se do toho musel tak blbě zamíchat aji Milan.
"No tak nebreč Terezko, jsi se mnou a jsi v bezpečí, mám tě rád u sebe" a dal mi pusu na čelo, jako kouzelný proutkem slzy zastavil a já si začala s čistou hlavou uvědomovat, že tohle musím vyřešit a nenechat to být.
"Budu muset jít domů, doufám že tam nebude, navíc v pondělí se má vrátit táta, tak mu to budu muset říct, hlavně aby toho zmetka už nikdy k nám nepouštěl" sykla jsem naštvaně.
"Samotnou tě nepustím ani náhodou, pokud bude u vás, tak do pondělka budeš spát tady" řekl jako by se nechumelilo.
"Tak já du udělat něco na snídani" řekl a zmizel ve dveřích než jsem řekla švec. Začala jsem se pomalu oblíkat a zjišťovat, že ani nemám hlad. Když jsem došla za ním dolů, mile mě překvapil čaj. Nakonec jsem do sebe něco málo dostala a vyrazili jsem k nám domů.
Milanovo auto nebylo nikde na obzoru, a tak jsme bez obav vešli dovnitř. Prozkoumala jsem okolí a po Milanovi ani stopy. Jeho pokoj byl prázdný. Na stole jsem našla dopis.

KLÍČE JSOU POD ROHOŽKOU

Po tom co jsem prohledala celý dům a byla si 100% jistá že tam není, sedla jsem si za Jakubem do pohovky a vzdychla.
"Není tu" špitla jsem a Jakub se na mě podíval s úsměvem.
"Mě to bylo jasný" dořekl a v tu chvíli mi začal vyzvánět mobil. Podívala jsem se kdo mě shání, ale bylo tam neznámé číslo.
"Haló?" zvedla jsem telefon, ale nikdo se neozýval "haló?!" zvýšila jsem hlas.
"Terezko... Raději o tomle drž tu svoji krásnou pusinku nebo se ti něco stane a moc hezký to nebude" a hned položil telefon.
"Hajzl jeden!" a vytryskly mi slzy.
"Co se stalo? To byl on?" hned se ke mě stočil Jakub a objal mě.
"Jo, byl to on, prý jestli něco řeknu tak si mě podá, hlavně že už je pryč od tud" srdce mi bylo šokem, ale nechtěla jsem se nechat tak jednoduše zastrašit "nebojím se ho Kubo, nesmím, jinak vyhrál a to já nedopustím" řekla jsem tvrdě až se na mě Jakub podíval takovým zvláštním způsobem.
"Tátovi to rozhodně řeknu, aby konečně viděl co je zač."
Chvíli jsme jenom tak seděli na pohovce a já měla hlavu u Jakuba v klíně. Hladil mě po vlasech a nechal odpočívat. Nechtěla jsem být sama, hlavně ne v noci.
"Zůstaneš tu na noc?" opatrně jsem se zeptala.
"Rád" řekl a díval se nepřítomně dopředu.
"Jdu se vykoupat jestli chceš máme pod televizí asi 200 dvdček tak můžeš vybrat nějakej film, co ty na to?"
"Rád" opět odpověděl a já šla konečně do sprchy.
Když jsem v pyžamu došla dolů, usmíval se na mě s Terminátorem v ruce. Nadšeně jsem přitakala a rozložila pohovku v obyváku. Domácí kino je domácí kino. Ani nevím jak, ale usli jsme s Kubou v náručí. Byli jsme oba hodně vyčerpaní. Sice jsem měla opět noční můru, ale když jsem se probudila vedle něj, tak jsem se přestala bát. Nakonec jsem měla to nejkrásnější probuzení pod sluncem. Kuba mě objímal a ještě spal. Prohlížela jsem si ho, jeho rysy ve tváři, jak mu rašilo strniště, jak měl neupravené vlasy a musela jsem se usmívat jaké mám štěstí, že ho mám u sebe. Najednou otevřel oči a díval se přímo do mých.
"Dobré ráno" zašeptal a já mu místo odpovědi dala pusu na tvář.
"Pojedeme na výlet" pohladil mě po tváři a začal se sápat z postele.
"Ale ne hned" popadla jsem ho za ruku a stáhla k sobě tak těsně, že mezi námi nebyl ani milimetr. Slyšela jsem zrychlení jeho dechu. Tlukot jeho i mého srdce. Už jsem ho chtěla políbit, ale uhnul. Nechápala jsem proč a už vůbec proč se tváří tak smutně. Vstali jsme a vyrazili.
Zavezl mě na to samé místo co Paťu, nádherná vyhlídka.
"Víš Terko chtěl jsem se tě na něco zeptat a chci aby si ke mě byla upřímná" zarazila jsem se "chci abys mi řekla konečně to, co tě trápí."
Mlčela jsem, nevěděla jsem co mu říct. Měla už bych mu to konečně říct! Ale s takovou mě pošle k vodě! Kdo by chtěl takovou holku? Která podvádí a lže? Kdo?
"Promiň Kubo, ale já na to nejsem připravená" řekla jsem smutně a sklopila hlavu k zemi stejně jako před tím Paťa když se mě ptal Jakub na Terezu.
"A budeš vůbec někdy?" pohladil mě po vlasech a mě opět ukápla slza, protože jsem věděla, že na tohle nemůžu být připravená nikdy. Objal mě. A v obejmutí jsme tam stáli ještě hodně dlouho dokud jsme se neuráčili pohnout.
"Zvu tě na pizzu, co ty na to?" zavelela jsem a najednou jsme oba zjistili jaký máme velký hlad.
Každý jsem si objednali jednu a nakonec jsem si vzali ještě pizzu sebou.
Jakub se stavil ještě domů pro věci do školy a šel spát ke mě. Nechtěl mě nechat samotnou ani chvíli. Doma jsem se do vybírání filmu vrhla já a vybrala jsem bláznivou komedii scary movie. Bylo mi s ním tak fajn. Byla jsem sice naštvaná na Milana, ale na druhou stranu bych s Jakubem takle nebyla. Nechtěla jsem ani spát když jsem ho měla vedle sebe. Únava zapracovala dokonale a já se do něj zachumlala jak nějaká opička. Za celou noc jsem se od něj neodtrhla ani na milimetr a dokonce jsem ani neměla noční můry. Ráno jsem si přivstala a oplatila mu snídani. Co se týče míchaných vajíček, rozhodně nebyl proti. Konečně jsme se oba dokopali jít do školy a teprve když mě Jakub vysadil před školou, neunikl mi vražedný pohled, který na mě hodila Markéta. Málem jí vypadly oči z důlků. Ve škole jsem si prohodila simkarty a konečně napsala Kubovi.
CAU KAMO PRED CHVILI MI PSALA TEREZA, PODAME SI HO.
Po škole na mě čekala Hor, hrozně jsem se na ni těšila. Jakub nás odvezl ke mě domů s tím že mi napíše, a já věděla že napíše. Udělaly jsme si kafé a probrali všechno co se mi o víkendu přihodilo.
"Hor.. já už.. nemůžu" vzdychla jsem a zarazila oči do země.
"Musíš to začít řešit Terko a ne se do toho víc zamotávat, to ti moc nepomůže víš?" chytila mě za ruce a usmála se na mě.
Z ničeho nic zarachotily dveře, leknutím jsem povyskočila.
"Ahoj Terezko jsme doma!" úlevou jsem vyskočila na nohy a běžela tátu pozdravit.
"Tatí!" skočila jsem mu kolem krku když jsem seběhla ze schodů jak kůň.
"Nazdar Ivano" řekla jsem nejhnusněji jak to jde.
"No nazdar" oplatila mi to. Kráva.
Táta i Ivana vypadli spokojeně, opáleně a odpočatě. Představila jsem jim Hor a nechala je vykecat, pak když byl táta v pracovně o samotě, musela jsem za ním jít a vyklopit pravdu. Lehce jsem zaťukala na dveře.
"Dále" seděl za stolem, brýle na nose, v jedné ruce poštu a v druhé kávu.
"Tati? já bych ti potřebovala něco důležitýho říct" odložil poštu a zadíval se na mě vážně.
"Co se stalo Terezko?" vybídl mě.
"No víš.. neříká se mi to lehce, ale v pátek jsme byli na zábavě a Milan mi dal něco do pití, myslím jako drogu. Zfetoval mě, a pak se mě snažil dostat domů. Kdyby se tam neobjevil Jakub tak nevím jak by to dopadlo" vysoukala jsem to ze sebe a tekly mi slzy po tváři. Táta vstal a zíral na mě s otevřenou pusou.
"Já toho parchanta zabiju!" rozeřval se jak lev a já akorát stačila zklopit uši. Táta to nenechal být, a vím že by to ani být nenechal.
"Zítra si pojedu s tím parchantem popovídat" řekl naštvaně a já šla raději do svého pokoje. Vyměnila jsem si konečně simkarty a zjistila jsem, že se mi Jakub snažil asi 20x dovolat a napsal mi i zpravu:
OZVI SE CO NEJDRIV TO PUJDE. JAKUB
Nasadila jsme svůj alt a zavolala mu.
"Čau kámo, že se taky ozveš" ozvalo se na druhé straně telefonu.
"Nazdár promiň, zapl sem si ho až teď, vím co se stalo Terce, budem to řešit jak dojedu" lžu a lžu a lžu.
"No Milan už se stejně zdejchl, srab" sykl.
"To je celej on, hajzl. Dojedu možná ve středu na trénink" trénink mi tolik chyběl.
"Oka každopádně ještě napiš, je to hajzlík klidně si mohl nechat udělat klíče, mám o ni strach" řekl smutně.
"Neboj se o ni, pokud je doma táta tak jí nikdo neskřiví ani vlásek" řekla jsem pevně.
"Tak proč mám pořád tak divnej pocit" vzdychl.
"Nemusíš mít strach, uvidíme se ve středu" rozloučili jsme se a já jsem najednou opět cítila výčitky svědomí. Musím mu říct pravdu i když o něj příjdu, takle to dál nejde. Řeknu mu to ve středu a basta. Rozhodla jsem se a vůbec to pro mě nebylo lehké. Nasadila jsem si rukavice a vyřádila se na pytlu. S únavou a těžkou hlavou všech problémů jsem usla.
Druhý den ráno jsem vstala levou nohou. U snídaně jsem se polila kávou, cestou do školy jsem šlápla do hovna a hned první hodinu jsme psali písemku, na kterou jsem opravdu nebyla připravená. Ale Markéta asi jo a taky mi to dávala celou dobu najevo. Byla ten den nějaká protivná. O velké přestávce jsme se sešli jako vždycky na dvoře. Jakub za mnou došel a dal mi pusu. Jenom kluci si nemohli odpustit hvízdání a povyky. Bylo to krásný pocit k někomu patřit.
"Kdy dojede Paťa?" ptal se Ivoš "minule s ním byla v Bleku docela sranda" usmál se a já v duchu věděla, že myslí tu naši malou bitku.
"Asi ve středu" řekla jsem jako by s nezájmem.
"V pátek mají v sousední vesnici koncert Papeži" zasmál se Řízek "musíte dojít."
"Určo se tam uvidíme" zhluboka jsem se nadechla, protože se mi z toho lhaní začalo dělat špatně.
Ani na konci přestávky jsem se nemohla odlepit od Jakuba, vždycky jsme si dali pusu a usoudili že asi budeme potřebovat další. Konečně jsem se odprostila a zašla za roh, jenže tam byla vylepená Markéta na okně a s ní další dvě kamarádky. Když mě uviděla rychle si stoupla doprostřed chodby a zastoupila mi cestu.
"Co chceš Markéto" sykla jsem na ni.
"Ty si nepoučitelná, máš bráchu máslo a ještě si dovolíš valit do mýho bývalýho, bestie jedna" rozmáchla se že mi dá facku. Upřímně mi stačil jediný pohyb abych jí to vyklryla a facku vrátila. Jak já to už Markéta vykrýt neuměla.
"Co si myslíš že děláš? že ke mě dojdeš a zmlátíš mě? Neblázni, na mě byste neměly ani kdybyste šly na mě všechny tři naráz!" zařvala jsem na ni. Měla jsem toho za celý den plný zuby, hlavu jsem měla plnou Jakuba, Patrika a Milana. Docházela mi trpělivost se vším a všude. Všechny tři na mě vytřeštily oči a já v nich viděla respekt. Musela jsem vypadat jak rozzuřený býk.
"Ještě jsem spolu neskončily! Tohle mi zaplatíš!" zaječela na mě Markéta roztřeseným hlasem a všechny se naturbily co nejdál ode mě. Nahlas jsem se jim vysmála. Tak po tomhle na tu školu fakt nemám. Otočila jsem se s tím, že odsať musím hned vypadnout. Jenže moje oči se střetly s jeho. Stál na rohu u schodů, nejspíš se musel vracet a všechno to viděl. Díval se jak kdyby spatřil ducha, vyděsil mě.
"Já.. ee.. jsem.. a.e.." koktala jsem tak jak to umím jenom já, Kuba se jen otočil a odešel.
"Co se děje?" stačila jsem za ním zakřičet, ale ani se neotočil. Už jsem nevěděla jak dál, potřebovala jsem utéct co nejdál a vyřvat se. Utekla jsem tedy domů.
"Co tady děláš tak brzo?" střelila po mě Ivana.
"Nestarej se laskavě, nebo jsem ti něco překazila, nebo nevidíš můj výraz v obličeji?" a když si mě pořádně prohlídla radši zmlkla. Vyběhla jsem do svýho pokoje, nasadila rukavice a bila do pytle hlava nehlava. Dostala jsem snad záchvat, ale nedokázala jsem přestat. Po delší době jsem se sesunula k zemi vyčerpáním. Skoro jsem nemohla popadnout dech a vstát na nohy. Někdo zaklepal.
"Dále" ležela jsem na zemi naprosto k.o. Otevřela Ivana, koukala jsem na co po mě chce. Nesla jen vodu, kterou mi podávala.
"I když tě nemám ráda, slíbila jsem tvému otci, že když budeš takle vyvádět, tak se o tebe postarám. Vidím, že jsi v pořádku takže zase můžu jít" dala mi vodu a obrátila se na odchod.
"Počkej" otočila se "dík" asi to bylo tím návalem endorfinů, že jsem byla tak milá.
"Vím co se stalo, je to dost hnus, zítra za ním Mirek jede" otočila se a odešla.
Tohle jsem fakt nepochopila, bylo to snad první gesto, které pro mě udělala. A ještě na tátu práskla, že jede za Milanem. Tak po tomhle už jsem nechápala vůbec nic. Další den jsem se vykašlala na školu. Nemohla jsem tam jít. Kuba se neozval ani mě ani Patrikovi, začala jsem mít strach. Jak mu to sakra řeknu? A co mu sakra řeknu? Raději jsem byla zalezlá celý den v posteli a přemýšlela. Asi mu to budu muset říct na plnou pusu. Hlavně nesmím vynechat pasáž o tom jaká jsem prolhaná a zlá holka, která si nezaslouží, aby se na mě ještě jednou podíval.
Šla jsem klasicky na půl pátou před školu. Jako Patrik.
"Ahoj kámo" řekla jsem smutně.
"Ahoj" podíval se na mě "kámo" probodl mě očima. Co se sakra děje?
"Co Milan? Víš o něm něco?" docela se mi ulevilo, že se na něj ptá.
"Nevím o něm nic, táta za ním dnes jel, ale sám, nechtěl mě tam" sklopila jsem hlavu "dem se vyřádit?" popohnala jsem ho a on bez slůvka souhlasil. Po rozvičce jsme bojovali v páru každej s každým. Byla jsem ten den agresivní, rychlá a snažila jsem se dávat ty největší pecky. I když proti klukům jsem byla samozdřejmě slabší. Věděli že jsem malej, ale šikovnej. Mareček trénink tentokrát dobře vyladil a já si zatrénovala snad proti všem. Na konci tréninku jsme jen tak rekreačně blbli s Jakubem a pošťuchovali se.
"Pojeď se mnou ke mě" vykulila jsem na něj oči "musím ti něco ukázat."
"To jsem teda zvědavej co to bude, ale jak chceš, stejně s tebou potřebuju mluvit" zakončila jsem debatu a šli jsme se převlíct. Když jsme pak dorazili k němu domů, nevěděla jsem zda mám předstírat, že to tam vidím poprvé a nebo kápnout božskou hned. Zavedl mě k sobě do pokoje. Stále mi chyběla odvaha mu cokoliv říct a už vůbec se mu podívat do očí. Dělala jsem jen, že si to tam prohlížím.
"Co že si mi to chtěl ukázat?" otočila jsem se a Jakub u mě stál hrozně blízko ani jsem si nevšimla, že stál za mnou. Udělala jsem krok dozadu a on zase udělal dopředu. Srdce se mi rozbušilo, ani jsem nemohla dýchat. Blížil se ke mě pomalu a já vystrašeně couvala a pozorovala co chce dělat.
"Čeho se bojíš Paťo?" zašeptal. Pomalu mě natlačil ke zdi, až jsem neměla kam dál jít. Opřel si ruku o stěnu a druhou nahmatal moje svázané prsa. Se zuřivým pohledem se ke mě naklonil, až se naše rty vzdalovali jen o milimetry. Začaly mi téct slzy. Prsa mi už mačkal a bolestně vzdychal tak těsně, až se pomalu nalepily jeho rty k mým.