Společná pomsta 13

Anotace: Pokračujeme... Max odjíždí a Zoe s ním nejede...

„Ty umíš čarovat?“ zeptal se Max Zoe. Ta přikývla.
„Něco umím, ale ne moc.“ Řekla skromně. Max přitom věděl, že vyčarovat draka, který je schopný boje, vyžaduje hodně sil a velký talent- ne každý kouzelník to zvládne. Obdivně se na Zoe podíval a k jeho lásce se přidal i obdiv. Zoe si stoupla a Max zjistil, že z šatů, které jí byly po kotníky, se jí staly šaty, které byly sotva ke kolenům. Také ale byly značně špinavé od sazí. Max se koukl na sebe a zjistil, že on na tom není o moc líp. Meč, který mu ležel u nohou, zvedl a připnul si ho vedle dýky.
Zoe pomalu došla ke svému shořelému domu a rozhlédla se. Pak uviděla ohořelou ženskou kostru, na které ještě byly shořelé zbytky šatů. Max si stoupl vedle Zoe. Najednou se jí podlomila kolena a kdyby ji Max nechytil kolem pasu, svezla by se na zem. Zoe se o něj opřela a pak přejela pohledem vesnici, která neměla nic společného s vesnicí, do které Max přijel. V očích se jí leskly slzy. Pak se dala znovu do pláče.
„Myslíš, že sem přiletěl kvůli tobě?“ zeptala se ho skrz slzy.
„Myslím, že ne. Neví, že existuju. Určitě zná proroctví, ale jak by mohl vědět, že jsem tady?“ zamyslel se Max.
Zoe se znovu rozhlédla po vesnici. Pak vešla do spáleniště domu. Max pochopil, že chce asi být sama, a tak se šel projít po vesnici, jestli nenajde někoho živého. Prošel celou vesnici a nikoho nenašel, jen ohořelé kosti. Vracel se k Zoe.
Viděl jí už z dálky- stála nad kostrou svojí mamky. Pak z popudu popadla lopatu a začala kopat jámu. Max pochopil, že jí chce pohřbít. Došel k ní, vzal jí lopatu z rukou, a během chvilky vykopal jámu. Zoe smutně vzala kostru své matky a položila ji do hrobu. Pak na ní symbolicky hodila hrst hlíny. Max začal lopatou znovu házet hlínu zpátky. Ani neslyšel, že Pegas znovu varovně zaržál.
„Co se to tu stalo?“ ozvalo se za nima. Max okamžitě poznal, že je to Viktor. Otočil se. Zoe už byla otočená a koukala se na Viktora.
*Proč zrovna tenhle idiot musel přežít?* Max se lekl, jak to myslí, a rychle myšlenku zaplašil. Zoe mezitím řekla Viktorovi, co se stalo. Bohužel omylem prozradila i to, že je Max Vyvolený.
„Cože? Tenhle že je Vyvolený?“ řekl pohrdavě Viktor. Maxe se to mírně dotklo a napřímil se v plné výšce. Ve Viktorových očích se najednou objevilo něco, co se Maxovi pranic nelíbilo.
„Takže kvůli tomuhle umřela tvoje mamka a spousta dalších?“ otočil se Viktor k Zoe. Maxovi okamžitě došlo, co má ten idiot v plánu. Chtěl takhle poštvat Zoe proti němu a získat jí. A měl to celkem snadný- Zoe byla pořád smutná.
„Kvůli tomuhle idiotovi ti umřela mamka. Kam teď půjdeš? Opravdu s ním chceš zůstávat?“ naléhal na Zoe dál Viktor. Zoe se v očích objevila nerozhodnost. Stále ale nic neříkala. Max taky nic neříkal. Věděl, že by neměl na Zoe naléhat. Hrob měl zaházený, a tak si vzal zbraně do ruky a podíval se na Zoe.
„Zoe, nechci na tebe naléhat. Doufám, že se rozhodneš správně. Neříkám, který z nás dvou je lepší. A, Viktor má asi pravdu, za smrt tvojí mamky a ostatních nesu jistou odpovědnost. Nedivím se, že už se mnou nechceš zůstat. Jen chci, abys věděla, že si tě nesmírně vážím. A… Sbohem.“ Řekl a díval se jí přitom do očí.