Tereza 12

Anotace: Stále z dvou pohledů..

Z posledních sil jsem otevřela oči. Takle to přece nemůže skončit! Nesmím to vzdát tak snadno. Naděje přece umírá poslední. Snad silou vůle jsem zvedla ruku a zaklínila prst mezi prkny. Pak už však energie došla a já se odebrala do říše snů a temna.

Jakub kličkoval mezi stromy až k Milanovu autu, zkontroloval jestli tam Terka není, ale po ní ani stopy. Pomalu se blížil ke starému mlýnu, schovával se za stromy a opatrně našlapoval směrem ke dveřím. Najednou uslyšel prásknutí dveří a uviděl Milana jak vybíhá ze dveří. Schoval se za strom a pozoroval ho. Milan nasedl do auta a odjel. Hlavně aby se Hor někam schovala, problesklo mu v hlavě. Na nic nečekal a rozběhl se do domu.
"Terko!" křičel jak pominutý "Terko! kde jsi! ozvi se!" prohledal každou místnost v domě včetně půdy a sklepu, ale nikde ji nenašel. Jen deku u okna a stopy v prachu. Co jí ten hajzl udělal? Kam ji sakra dal? Začal panikařit a myslet na to nejhorší. Hluboce se nadechl a šel prohledat dům ještě jednou.

Mezitím Hor vyčkávala policii a Mirka. Když uslyšela motor zděsila se a skočila do nejbližšího křa.
"Sakra" zaklela a začala vytáčet policii.
"Dobrý den volám protože, Milan Kocourek právě někam odjíždí!" vykřikla.
"Uklidněte se slečno" vyzval ji policista "myslíte jak jeli k roklině?"
"Ano ano, právě odjel směrem na Kaliny" vyhrkla ze sebe.
"Dám jim vědět, ale už by měli být během pár minut u vás tak vyčkejte na jejich příjezd" Hor se nadechla a nakonec ze sebe vyloudila jen "jasně naschle" položila telefon a rychlostí blesku běžela k mlýnu.

Vrátil se do místnosti kde byla deka a začal sledovat stopy v prachu. Byly po celém domě, prohledával místnosti důkladně a byl ve značném stresu. Bál se že ji nenajde živou. Mezitím do domu vběhla Hor.
"Co se stalo? kde je!?" vykřikla beznadějně.
"Já nevím, prohledal jsem to tu, ale nikde tu není!" díval se nepřítomně.
"Sakra co budeme dělat? Volala jsem policii že Milan kamsi odjel, říkali že tu mají být za pár minut."
"Tak to tu prohledáme ještě jednou. Ona těch pár minut mít nemusí. Vezmu sklep a ty to prohledej tady, třeba sem něco přehlídl" zavelel Jakub a okamžitě se dali do toho.
Sestupoval opatrně do sklepa, sedl si na poslední schod a naprosto beznadějně ponořil obličej do dlaní. Kde může být? Že by ji schoval jinam? Začal uvažovat jiným směrem, když si všiml hlíny v rohu místnosti, stopy na parketách a mezi nimi jako by něco.... Okamžitě se vrhl na zem a začal odhazovat jednu parketu za druhou a postupně odkrýval tělo. Nehýbala se. Zděsil se, ale když nahmatal pulz a teplotu spadl mu kámen ze srdce. Nemohl uvěřit tomu, že ji pohřbil zaživa. Okamžitě ji vytáhl. Opatrně si ji položil do náručí a začal probírat.
"Terezko vzbuď se.. slyšíš mě? Proboha Terko musíš otevřít oči!" začaly mu téct slzy po tváři, nevěřil že by ji mohl ztratit. Teď, zrovna teď když ji našel. Z dálky slyšel houkat policejní sirény. Vzal ji do náručí a vynesl ze sklepa před barák. Stála tam Hor. Jakmile je spatřila, doběhla k nim.
"Proboha kde si ji našel? Co s ní je?!" křičela hystericky.
"Nevím je asi v bezvědomí" a vytočil záchranou službu.
"Záchranka je na cestě" oznámil Kuba a Terezu svíral křečovitě v náručí.
"Vstávej Terezko, otevři očka, musíš se vzchopit, komunikovat, vždyť silná si na to dost!" hladil ji po tváři a Hor ji držela celou dobu za ruku, ale Terka se ani nehla.

Bylo to nejhorších pár hodin v mým životě....
Seděla jsem na trávě ve stínu rozkvetlé jabloně za letního dne a všude kolem bylo spoustu květin. Dýchala jsem čerství vzduch a pozorovala modrou oblohu kde se proháněli ptáci. Měla jsem na sobě zářivě bílé šaty a rozhlížela se po nádherném okolí, kde nebylo nikde ani živáčka. Vstala jsem a bosky po sametové trávě sestupovala do údolí kde byl průzračný rybník. Ponořila jsem tam první nohu a pak druhou a mezi proplouvajícími ryby šla přímo doprostřed. Nevím co mě tam vedlo, ale věděla jsem, že tam jít musím. Stoupla jsem si doprostřed a čekala. Během zlomku vteřiny se stáhly odnikud mraky, které zahalily celou oblohu. Najednou začal foukat silný vítr a celé údolí potemnělo. I ryby pod mými nohy zmizely bůhví kam. Nevěděla jsem co se to děje. Stála jsem na místě a čekala co se bude dít.
"Terezko vzbuď se.." zaslechla jsem hlasy, jak mě volají a já chtěla křičet abych jim řekla kde jsem, aby mě našli, ale nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku.

Když dorazila policie, okamžitě se podívali na Terezu. Otevřeli jí oči a uviděli její malé zorničky, došlo jim, že je předávkovaná.
"Musí okamžitě do nemocnice" podívali se na sebe oba policisti.
"Sanitku už jsem volal" oznámil Kuba policii a dál se nepřítomně díval na Terku a hladil ji po vlasech.
"Jmenuji se Macháč a tohle je kolega Nováček, potřebujeme se zeptat na pár věcí" začal menší policista "třeba kde jste ji našel.." ale nestačil pokračovat.
"Našel sem ji ve sklepě pohřbenou zaživa pod parketama, klidně si to tam běžte zkontrolovat! A Milan?" zeptal se nekompromisně Jakub.
"Za panem Kocourkem vyjely hlídky" odpověděl zaraženě policista "ale podle aktuálních informací ho nechytili, co se tady vlastně stalo?" tázavě se podíval na chvějícího Jakuba s Terčiným bezvládným tělem v náručí.
"V podstatě jak jsme dorazili, tak Milan vyběhl ven a odjel. Nečekal jsem musel sem ji najít. Promiňte, ale odpovím vám na vše až bude Terka v bezpečí" odbyl je Jakub s třesoucím hlasem a stále hladil Terku po vlasech. Nechali je být.

Sanitka dorazila brzy a v závěsu za ní jel Mirek s Ivanou. Jakmile vystoupili z auta okamžitě běželi za Terkou, která stále bezvládně ležela Jakubovi v náručí. Mirek k ní klekl a začaly mu téct slzy.
"Holčičko moje, proboha!" když viděl že se nehýbe, zpanikařil.
"Zdovolením pane, musíme jí zajistit okamžitý převoz do nemocnice" a rychle ji naložili do sanitky, která se okamžitě rozjela směr nemocnice. Všichni se rozjeli za nimi. Jen jeden policejní vůz zůstal aby mohl zajistit důkazy.

...vítr byl čím dál tím silnější a šlehal mě do tváře. Ptáci už dávno zmizeli a celou krajinu začalo pohlcovat temno. Nevěděla jsem jak mám dál bojovat. Docházela mi síla. Roztáhla jsem ruce, jako ptáci svoje křídla a nával větru mě odhodil do vody. Najednou byla hluboká a kalná a já se v ní začala topit. Chaluhy se mi omotávaly kolem celého těla a já už neměla dostatek vzduchu. Panikařila jsem a snažila jsem se z chaluh dostat, ale čím víc jsem se snažila odprostit, tím víc jsem se nořila do hloubky. Tohle je konec? Takle skončím? Proč? Nechtěla jsem se vzdát, ale byla jsme úplně v koncích. Vypustila jsem poslední bublinu vzduchu a nechala se odnášet proudem dolů.

"Proboha! zástava srdce!" sanitář okamžitě začal s masáží srdce "no tak holka vydrž! Už sme tady!" V tom sanitka zastavila před nemocnicí.
"Doktora! Potřebujeme hned doktora! došlo tu k zástavě srdce!" zvolal a okamžitě vezli její tělo do budovy a nepřestávali s masáží srdce. Z recepce vyběhla mladší sestřička.
"Tohle je Tereza Novotná? Volala policie že našla lahvičku od seritonu, nejspíš bude předávkovaná tím" vyhrkla.
"Děkuji tohle je velice cenná informace, sestro připravte mi ..." už se za doktorem zavřely dveře a začal boj o život.

...najednou jsem ucítila teplý dotek na mé tváři. Otevřela jsem oči a uviděla čísi ruku jak mě hladí. Vznášela se ve vodě naproti mě jako nějaká víla. Husté vlasy odhalily její tvář a já nemohla uvěřit... Maminka.
Podala mi ruku a já se pomalu blížila k ní. Objala jsem ji. Najednou mi bylo jedno že nedýchám, v tu chvíli jsem byla šťastná.
"Nevzdávej to holčičko..." slyšela jsem její hlas uvnitř hlavy. Dívala jsem se na ni zblízska a viděla ji jak se usmívá a pomalu obě stoupáme nahoru. Když jsem se vynořila a zhluboka se nadechla...

"Pulz! Mám pulz!" zvolal slavnostně doktor a usmívali se, že ta mladá osoba nemusí na onen svět.
"Holka s tebou bude ještě práce" říkal si pro sebe "a pokud tě předávkoval seritonem.."

Mirek s Ivanou a Kuba s Hor se vyřítili do nemocnice jako uragán.
"Kde je moje dcera? Před chvílí ji přivezli, Tereza Novotná" vychrlil na ně Mirek a všichni čekali na jakoukoliv informaci.
"Prosím posaďte se, doktor je právě na sále, vím že je to pro vás těžké, ale teď jí nijak nepomůžete. Prosím vyčkejte na jeho příchod" a sestra pokynula rukou na volné sedačky. Mirek byl nervózní, nemohl sedět. Přecházel z jendé strany na druhou a Jakub seděl v sedačce a byl z toho všeho v šoku. Vstal a šel za Mirkem.
"Ten parchant ji pohřbil zaživa, ani si neumím představit co musela prožít za šok.." řekl naprosto vyčerpaně Jakub.
"Jestli ta holka zemře, tak si toho parchanta najdu kdekoliv a zabiju ho vlastníma rukama" sykl Mirek, nikdo si nedokázal představit co právě prožíval. Jeho jediná dcera bojovala o život a on pro ni nemohl nic udělat, byl naprosto bezradný.
Když dorazila policie začala s výslechem. Mirek byl podrážděný že Milana ještě nechytli, ale spolupracoval. Nekonečné čekání. Doktor byl na sále dlouhou dobu, ale jak s Terkou skončil nenechal je čekat.
"Dobrý den, jsem doktor Franěk" podával Mirkovi a ostatním ruku.
"Dobrý den je moje dcera v pořádku?" vychrlil na něj Milan.
"Ano i ne, pane Novotný, Vaše dcera měla zástavu srdce když ji sem dovezli" a všem málem vypadly oči z důlků "opravdu ji dovezli na tu nejposlednější chvíli a my to zvládli a přivedli jsme ji zpátky k sobě. Bohužel je v kómatu. Může se probudit dnes, může se probudit za pět let, tohle opravdu nedokážeme odhadnout. Vypumpovali jsme jí žaludek a daly jí léky, protože byla předávkovaná seratinem. Tahle droga je velice nebezpečná, spíše paralizuje tělo, člověk je pak snadno ovladatelným a mimo, ale ona toho měla v sobě opravdu dost, ještě teď droga opouští její tělo. Zůstane tu dokud se neprobere" dokončil doktor.
"Můžeme ji vidět?" zeptal se se slzy v očích Mirek.
"Můžete, ale jen za sklem je na jednotce intenzivní péče. Pojďte za mnou" a všichni následovali pana doktora.
Vešli do velké místnosti, všude byly prosklené pokoje a lidi co asi neměli moc štěstí. Jakub hledal, ale nemohl ji najít, vlastně ji nepoznal. Nikdo ji nepoznal.
"Tady" uvedl je doktor. Když viděli kolem ní spoustu hadiček a přístrojů a jak vypadá, byli z toho všichni vyděšení. Doktor je raději vyhnal pryč.
"Zůstanu dnes tady, stejně bych nedokázal usnout" řekl viditelně strhaný Mirek a Ivana mu dala ruku kolem pasu aby věděl, že ho opora neopustí. Jakub nabídl Hor, že ji sveze domů, musel se vyspat. Ráno moudřejší večera a navíc je s ní Mirek, což ho trochu uklidnilo. Rozloučili se s tím, že se stejně bzry uvidí...