Černý odlesk 5

Anotace: Agnes se trošku víc sblíží s Ondrou. Ale jak to dopadne to se dozvíte až na konci. :D

Agnes se usmívala od ucha k uchu. Právě vycházela s Ondrou ze stájí, kde pomohla poklidit všecky koně. Byla celá cítit koňmi, tričko i kalhoty měla zašpiněné a propocené, ale bylo jí to naprosto jedno.
Přijala pozvání k snídani a oba se společně vydávali do kuchyně. Po strašně dlouhé době se cítila konečně šťastná.
"Takže co mi náš nový stájník připraví na snídani??" zasmála se a hravě žduchla Ondru do ramene.
"Nech se překvapit!" usmál se na oplátku.
"Snad to bude k jídlu." zakňučela Agnes. Ondrovi stálo dost námahy zůstat klidný a neválet se smíchy po zemi.
Opatrně se natáhl a jen lehce zachytil dívčinu ruku ve své. Agnes se na něj trochu zamyšleně, mírně překvapeně, ale hlavně šťastně podívala. Jakmile jí však pohled oplatil ihned ucukla hlavou na stranu. Stisk Agnesiiny ruky v Ondrové však jemně zesílil.

"Takže co mi to dáš? Vajíčka? Chleba s něčím alá Ondra?"
"Heh, už sem ti říkal, nech se překvapit. A zavři oči. Nechci, abys to věděla dřív než to ucítíš."
Ondra se na ni zamyšleně podíval, pak odběhl a vrátil se s šátkem v ruce.
"Na co šátek?"
"Uvážu ti ho kolem očí - abys nepodváděla."
"Nedůvěřivko."
"Švindlířko."

O pár minutek později...

Před Agnes přistál talíř.
Cítila jak se Ondra jemně propletl kolem ní a s lehkostí ji rozvázal oči. I bez toho už věděla co to je za snídani. Ta vůně se nadala popřít. Palačinky.
Usměvavě se koukala na talíř kde byla palačinka s polevou čokolády ve tvaru usměvavého smajlíka.
"Dobrou chuť."
"Ty si nenandáš?"
"V pohodě, najím se později."
Agnes se s chutí pustila do jídla. Ondra ji vyčkavě pozoroval, ale když zvedl palec nahoru a ukázala svůj nejupřímnější úsměv zasmál se a vstal.
Agnes se na něj trošku nechápavě podívala.
"Copak? Kam jdeš?" zahuhlala přes pusu s palačinkou.
"Jen si skočím pod sprchu, nevadí? Potřebuju se omýt od těch koní." zašeptal a zmizel v koupelně.

Prudce zabouchl a zavřel nešťastně oči. Doháněla ho k šílenství. Byla tak milá, něžná, sladká...!
Vydechl a začal se hrnout do sprchy. Možná, že když se trochu zchladí to toužení aspoň na okamžik poleví.
Po chvilce ledové vody narážející mu na kůži se otřel a vrátil zpátky.
"A teď já! Ty se najez." zahihňala se Agnes a vyrazila nejprve do pokoje pro čisté oblečení.
Dlouho koukala do skříně až s mírným červenáním vytáhla uplé šaty modré barvy. Uvědomila si, že se chce Ondrovi líbit.
Seděl u stolu a s podivným výrazem krájel vydličkou kolečka strulované palačinky.
Rychle kolem něj prošla a zavřela se ve sprše. Ihned na sebe pustila vařící vodu. Zacuchané vlasy, které si předtím stáhla do gumičky si několikrát projela krátce prsty až nakonec popadla šampon a začala se důkladně zkrášlovat.
Sprcha podle jejího vkusu trvala až příliš krátkou dobu. Notnou chvíli se rozhodovala jak dál. Obleče se a normálně tam vejde? Namaluje se?
Nikdy se nemalovala. Nebude to měnit. Natáhla si elastickou látku modrých šatů s vázáním za krkem a mokré vlasy si několikrát přejela ručníkem. Neměla náladu je sušit. Rozčesala si je a nechala si černé kudrny jako obvykle spadnout na záda.
Podlaha kuchyně jí zábla, z těla se jí ještě odpařovalo teplo horké vody.

Ondra umýval zády k ní nádobí. Potichu k němu přicupitala a jakoby nic popadla utěrku a začala utírat talířky. Byla spokojená, když na sobě cítila jeho propalující pohled.
Mlčky na ni zíral. Prudce se natáhl a zastavil vodu z kohouku. Vytáhla se na špičky a položila suchý talíř do správné poličky.
"Děje se něco?" zašeptala s zvednutým obočím, ale ihned se otočila zpátky k nádobí.
Najednou cítila jeho silné paže ovinuté kolem jejího těla.
"Proč jsi to udělala?" vydechl, na krku ji zašimral jeho horký dech.
"Co udělala?" zeptala se a sama měla potíže se ovládnout. Tolik ji přitahoval. Od prvního dne.
Mlčel, po chvíli jí to znervóznilo.
"Děje se něco?" zopakovala jak už mnohokrát.
"Nic." šeptl a odstoupil od ní.
Trochu zaraženě se za ním otočila, na jeho očích viděla rychlí záblesk smutku, který ihned vystřídalo sebeovládání.
"Promiň, nevěděl jsem co dělám." zamumlal a chystal se k odchodu. Vadilo jí to. Nesnesitelně. V tu chvíli nechtěla nic než jeho. S ním zapomínala na všechny trápení. A navíc byl tak pozorný, milý a krásný.
Chytila ho za ruku a v moment kdy se překvapeně otočil se vytáhla a přitiskla svá ústa na jeho.
První překvapeně ztuhl, ale pak si ji spokojeně přitáhl blíž a přitiskl na prsa. Jeho rty se hladově vpíjeli do jejích. Po chvilce se od ní zadýchaně odtrhl.
"Co to děláš?" zabručel, ale jeho tón byl vášnivý.
"Nic." zamumlala a snažila se k němu zpátky přitisknout, ale on nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"To není nic. Ty víš co to znamená."
"Nevím."
"Přestaň si hrát Agnes."
"Já si nehraju! Prostě, prostě chci jen být s tebou."
Ondra si ji zamračeně prohlédl. Musel uznat, že se mu ta holka strašně líbila. Fyzicky i duševně.
Odmítavě zavrtěl hlavou.
"Ne, to nejde." zamumlal a odešel. Ještě uslyšel její překvapený výdech.