Společná pomsta 21

Anotace: Pokračujeme...

„Hm, věděla jsem, že to takhle dopadne.“ Řekla. Max se zasmál.
„To víš, Pegas je prostě vycvičenej.“ Řekl na vysvětlenou.
„Ale dost dlouho mu trvala ta otočka.“ Podotkla Zoe.
„Vím o tom. Není nějak rychlej, když se musí rychle otočit. Ještě to s ním musím vypilovat.“
„Předpokládám, že budeš chtít nějakou cenu pro vítěze, co?“ zeptala se s úšklebkem.
„Jako bys mi četla myšlenky.“ Zajiskřilo Maxovi v očích.
„A co bys chtěl?“ zeptala se ho Zoe bezelstně.
„Nooo, já nevím.“ Mrkl na ní Max.
„Nevíš jo? Hm, tak to nic nebude.“ Vyplázla na něj Zoe jazyk.
„Kolik mám času na rozmyšlenou?“ zeptal se Max.
„Právě ti vypršel.“ Řekla Zoe a rozesmála se. Max se po ní vrhl a tak Zoe nezbylo, než rychle utíkat pryč. Koně nikam utéct nechtěli a spíš za nima koukali pohledem, jestli se náhodou nezbláznili, když tak se smíchem pobíhají mezi stromy. Kdyby Max chtěl, v mžiku by Zoe doběhl, ale vůbec se mu nechtělo.
Zoe se ohlédla přes rameno, zrychlila a s potlačujícím smíchem se schovala pod převis, který objevila. Max běžel, převisu si před tím nevšiml. Chtěl na Zoe zavolat, aby tam nechodila, když neví, co tam je, ale to už se ozval Zoiin křik. Max se vykašlal na nějaké běhání z legrace a rozběhl se nejvyšším tryskem, jakého byl schopen. Zraněná noha se hlasitě ozývala, ale snažil se jí ignorovat. Za běhu ještě vyndal meč a vtrhl pod převis. Zoe stála tváří otočená k třem chlápkům, velikým asi metr devadesát, a za sebou měla jen skálu. Max se trochu lekl, sám měl jen metr sedmdesát. Jeden chlápek měl v ruce provaz a druzí dva meče. Mířili jimi na Zoe a ten třetí se k ní přibližoval, že jí sváže.
„Tak, kluci, konečně jsme si našli hračku.“ Řekl jeden a zasmál se. Max si pomyslel, proč Zoe nepoužije kouzla. V jejích očích ale viděl ohromný strach a pochopil, že v krizových situacích to nedokáže. *To s ní budu muset ještě vypilovat.*
„Hele, nic proti, ale taky do toho mám co mluvit. Řeknu vám ale jedno- jestli jí nenecháte, dostanete pěkně přes hubu.“ Řekl jim Max hlasitě a doufal, že to aspoň trochu zapůsobí.
„Koukej, nějakej harant nám sem leze. Vypadni mladej, tahle je naše.“ Řekl mu nadřazeně jeden z chlapů.
„Na to zapomeň.“ Odpověděl Max a vrhl po něm dýku ze své rodně vesnice. Trefil se přímo do srdce a chlap se sesunul k zemi. Druzí dva na něj koukali, létali pohledem z Maxe a jejich mrtvého kumpána na zemi.
„Na něj!“ Vykřikl jeden z dvojice a oba se na Maxe vrhli. Jeden ale nedoběhl- Zoe se vzpamatovala a poslala na něj paprsek magie. Takže na přímý boj zbyl jenom jeden.
Mrtví druzi byli nejspíš jeho bratři nebo blízcí kamarádi, protože se na Maxe vrhl s velikým řevem, které znělo jako zavytí zvířete, když ztratí druha. Max se rychle připravil a pak se jen soustředil na boj. Chlap to moc s mečem neuměl, ale žal a vztek mu dodávali sílu.
Po krátkém, ale celkem vyčerpávajícím boji padl muž k zemi mrtev. Max nevyvázl bez zranění- znovu se mu otevřela rána na stehně a měl ránu na ruce. Nebyla nijak hluboká, ale i tak bolela. Zoe k Maxovi přiběhla a schoulila se mu v náručí.
„Já se tak bála.“ Řekla. V jejím hlase byl pořád strach znát.
„Už se bát nemusíš.“ Řekl Max a pevně ji k sobě přitiskl. Nevnímal krvácející ruku. Pak ji políbil do vlasů.
„Už je to pryč,“ Dodal, „ale říkal jsem ti, že není lehký se mnou putovat. Všude číhají takovýhle chlápkové. Proto ještě budeme muset nějak vypilovat tvá kouzla. Aby ses chvilku ubránila sama, než ti přijdu na pomoc. A nebo, abys mou pomoc vůbec nepotřebovala.“
„Hrozně jsem se bála, nebyla jsem schopná něco říct, natož kouzlit.“ Řekla Zoe a znělo to, jako by se omlouvala.
„Nevyčítám ti to, je mi to jasný. Jenom to musíme vycvičit. A pojďme pryč, nechci tady mezi těma mrtvolama být. Ale musím uznat, že ten tvůj zásah byl skvělej.“
„Díky.“ Usmála se Zoe a Max poznal, že její strach už vyprchal. Došli zpátky ke stanu a Max se posadil na kámen u ohniště. Zbytky srnce byly lehce připálené, ale co se dalo dělat. Meč si položil vedle sebe, musel ho potom očistit od krve. Zoe si sedla vedle něj a oba se mlčky navečeřeli.
„Ukaž mi tu nohu.“ Řekla Zoe Maxovi, když dojedli. Max jí ukázal ránu a Zoe mu ji znovu vyspravila. Přes to, že byla unavená, povedlo se jí to velice dobře, ne- li lépe, než před tím. Ruka už mu přestala krvácet. *Až se dostaneme do nějaké vesnice, musím si já i Zoe koupit nové oblečení. Peníze mám ještě z doby, kdy jsem se vydal na cestu, takže to nebude problém.* Došel si k Pegasovi do brašen pro hadr na meč a taky odstrojil jeho i Viléma a zavedl je do přístřešku. Pak se vrátil k Zoe a začal si meč čistit. Zoe se k němu přitulila a koukala do ohně. Pak najednou na oheň vyslala kouzlo. Max nadskočil leknutím, vůbec to nečekal.