Darling 17

Anotace: pokračování...Terezce začíná boj o život.

V práci už se neskutečně těším na další dávku. Nevěřím tomu že bych na tom mohla být nějak závislá. Bloncka od baru se na mě docela sympaticky usmívá.
,,Dáš si ještě?" Usměje se a odloží sklenici na víno kterou právě leštila.
,,Jasný." Mrknu na ni a jsem ráda že má úsměv na rtech.
Vydá se semnou znovu do šatny.
,,Holka ale teď už budeš muset platit. Tohle nestojí pár kaček." Vytáhne pytlíček.
,,Něco tě naučim chceš?" Zatváří se tajemně.
Za to já se tvářím nedůvěřivě. Přeměřuju si ji pohledem a nic neříkám.
,,Tohle má rychlejší rozjezd. Nemusíš čekat tak dlouho." Řekne a vytáhne z kabelky růžovou taštičku. Odloží ji na lavici a já očima pátrám co v ní je.
Když vytáhne jehlu injekční stříkačku lžičku a vodu v lahvičce polekám se.
,,Tohle ne." Zakroutím hlavou. Bloncka je neústupná.
,,Ježiš neblbni nic to není." Zakroutí hlavou vyhrnujíc si rukáv.Na její ruce vidím pár modřinek. Nejspíš od předchozích vpichů.
,,Vždyť je to nebezpečný." Vyděšeně konstatuji.
,,Ještě si to nezkusila a už poučuješ." Ušklíbne se na mě. Všechno ve mě se vaří. Stačí to odkejvat. Vždyť si to můžu přeci jen vyzkoušet. Nechám toho kdy budu chtít pomyslím si.

V tom někdo zalomcuje zamčenýma dveřma.
,,Do hajzlu." Uleví si bloncka. Odemkne a vrazí tam šéf.
,,To si nezvykejte. Bar prázdnej nikde nikdo." Začne křičet a já si pomyslím něco o prdeli. nicméně je to pro mě trochu vysvobození. Až když jdu tančit zjistím že nemám vůbec žádnou energii a díky jeho výstupu ani podpůrnej materiál. V baru se zase začínají rojit mužští. Všechno je to taková stejná verbež. Jakoby je snad odlévali někde do formiček. Náš návštěvník. Je mu asi kolem pětačtyřiceti. Je nacpanej v mikině která je mu těsná a připadá si jako švihák. Ty lepší mají kvádro aby zapůsobili a všichni rozhazují penězma. A to ikdyž je u některých poznat že si to zrovna dovolit nemůžou. Skoro většina má doma ženu se kterou je to přestalo doma bavit. Jdou sem za lepším. Když se párkrát otočím u tyče přijde šéf.
Rty má pevně semknuté k sobě a tváří se přísně. Potom mi ukazovákem naznačí ať ho poctím svou návštěvou. Neváhám a slezu z podia. Čeká v kanclu otočený zase k tomu obrazu.
,,Co je?" Vyštěknu drze. Mám toho totiž právě dost.
,,Ty jedeš v tom svinstvu?" Prudce sebou škubne a dívá se mi zpříma do očí.
,,Tohle není vaše věc." Seberu se a odejdu. Prásknu dveřma a skočím zpátky na podium. Bloncka se usmívá a pak si všimnu že odejde. Měl to pro mě snad být signál? Ptám se sama sebe. Za chvíli vyrazím za ní.

Tak je to tady poprvé jsem si píchla. Je fakt že nájezd to má bleskovej. Potom vydržím cokoliv. Dokonce odejdu s takovým podivným třicátníkem na pokoj. Naštěstí sním moc práce nemám. Přiblble se usmívá a tváří se jakoby sbalil minimálně Pamelu Anderson. V duchu se mu směju. Jen pojď blbečku ať ztoho života taky něco máš. O pořádnou ženskou si jistě asi nezakopl. Hodím ho na postel a dál se chovám jako opravdová kurva. Jak jsem předpokládala byl hnedka hotovej. A ani jsem se moc nenadřela. Zaplatil přesnou taxu. Ani o korunu navic a z pokoje semnou vycházel jako poloviční bůh. No vida. Divila jsem se co dokáže jedna taková injekce. Pořád mám energie na rozdávání. Usměvy rozdávám na celé kolo. Po zavíračce pomáhám bloncce uklízet.
,,Se tvářil jak světák co?" Mrkla na mě bloncka.
,,To teda jo. Stálo to za nic." Usměju se.
,,A jsi v pohodě?" Ujistí se bloncka.

Domů dojdu asi kolem půl osmé. Vůbec se mi nechce spát a od bloncky jsem si vzala ještě trošku toho zázraku. Dala mi za 400kč pár gramů. Spočítala jsem si že když na tom pojedu tak se mi to vyplatí. Budu chodit častějc a peníze se povalí a až jich budu mít dost švihnu stím. Normálně se vrátím za našima a dám jim pár tisíc a najdu si obyčejné zaměstnání jako každý. Jen co dojdu domů prášek šňupnu. V první chvíli mi do očí vytrysknou slzy. Nakonec se to dá. Plánuju dneska uklidit celý byt. Vezmu to pořádně. Podlahy, prach a všechno si trošku přerovnám.