Překroč svůj stín - 17.část

Anotace: V rukou osudu...

Do pokoje pronikal pootevřeným oknem hlasitý zpěv ptáků. Slunce právě započalo svou každodenní pouť a nesměle ťukalo svými paprsky na okenní tabule. Avinash se probral jako první, obrátil se na bok, podepřel si hlavu a chvilku Shanti upřeně pozoroval. Choulila se ve své nahotě do klubíčka, jako vyděšené malé dítě, ale stále tvrdě spala. Pouze nad ránem jej na okamžik probudila tichými výkřiky s nesrozumitelnými slovy, které ale po chvilce přestaly, asi se jí jen něco špatného zdálo. Lehoučce ji líbnul na nahé rameno, vstal a přikryl dekou, protože krb už dávno vyhasl a oknem dovnitř pronikal svěží, ale chladný ranní horský vzduch. Slaboučce zavrněla, zachumlala se do deky a obrátila se na druhý bok. Usmál se tomu, vypadala při tom moc roztomile. Opět si uvědomil, jak je nesmírně šťastný, že ji má u sebe.
Zvedl ze země své tričko a udiveně se zadíval na drobné krvavé skvrnky, rozpité v bleděmodré látce. Přistoupil k zrcadlu a překvapeně si prohlížel několik hlubokých škrábanců a stopy zaschlé krve na svých zádech. Mírně zvážněl, ale přisuzoval to víceméně jejich první, ale opravdu vášnivé noci. Mávl nad tím rukou a odnesl tričko do koupelny. Ze skříně si pak vzal jiné a ve stejné chvíli se Shanti probudila. Rychle se otočil, aby neviděla poranění na zádech, a usmál se, když rozpačitě přejela očima jeho nahé tělo, které jej právě zradilo a bohužel na ni opět začalo pomalu reagovat…

„Dobré ráno, lásko, jak ses vyspala?“ zeptal se a poklekl k ní. Protáhla se, jako malé lenivé kotě ve svém pelíšku, ale než stačila cokoliv říci, neodolal, lehl si rychle vedle ní a rozpustile ji převalil na sebe.
Zvonivě se tomu zasmála a snažila se marně dostat z jeho objetí.
„V poslední době jsem sice spala na zemi dost často, ale zato mne neškrábala do zad žádná kožešina. A pusť, chci se obléci, je tady chladno. A taky mám hlad, a hrozně velký…“
Nehodlal ji však jen tak lehce pustit, chytil ji za boky a pevně ji k sobě přitiskl.
„To já mám taky, ale ještě větší chuť...na tebe…“ řekl tiše a veškeré její protesty umlčel dlouhým polibkem, při němž jí jemně hladil po zádech, až úplně roztála a přestala se konečně bránit.
Než ji ale stačil ukrýt pod svým tělem a dokázat jí, že jejich snídaně musí ještě nějakou chvíli počkat, ozvala se zvenku nějaká silná rána a pak šramot v síni.
Nevrle se nadzvedl a zabručel.
„Sakra, co se děje? Zrovna teď…“ Shanti ustrašeně zamrkala, odstrčila jej od sebe, až se svalil stranou, rychle se oblékla a špitla.
„Jdi se tam raději podívat, prosím!“
Pokývl rameny, chvíli se ještě uklidňoval, pak se zvedl a oblékl si tričko a džíny. Ze stolu vzal nůž, pomalu došel až ke dveřím, ale sotva chtěl vzít za kliku, náhle
se zeširoka otevřely, a objevil se v nich Vikram. Avinash zavrávoral a přivítal ho dosti nevrle.
„Brr, to jsem se lekl, to jsi ty? Nečekal jsem tě, proč nás hned po ránu strašíš?“
„Tak pozor kamaráde, zrovna teď jsem vyplašil nějakého cizího chlapa, který šmíroval za oknem. Jenže mi utekl, naskočil do auta a rychle zmizel. Měli byste se raději na noc zamykat, třeba to byl nějaký zloděj, který se dozvěděl, že dům je dlouho neobydlený, a chtěl si trochu přilepšit.“
Avinash se rozpačitě poškrábal na hlavě a odvětil.
„Aha, promiň mi můj tón, to jsem netušil.“
„To je v pořádku, ale odlož už sakra ten nůž, jsem z tebe trochu nervózní! A jak jinak se vám daří, vy dvě hrdličky? Určitě skvěle, hm?“ zazubil se, když si všiml rozepnutého zipu u Avinashových džínů, uvědomil si důvod, proč mu asi před chvíli nešly zapnout a mrknul na Shanti, která k nim zrovna přistoupila, rychle si upravujíc rozcuchané vlasy a marně zastírajíc rozpaky.
Přesto se odvážila Vikiho zeptat.
„Nemáš tušení, kdo by to mohl být? Třeba jsi ho už někde viděl…“
„Neboj se, tamten to určitě nebyl. A vůbec, přivezl jsem z Bombaje spoustu skvělých zpráv, a taky dopis od tvé mámy, Avi. Nakonec vše pochopila, ale dalo mi to velkou práci. No a na ten zbytek se nejdříve trochu posilníme…“ řekl vesele a hodil na stůl tašku s nějakými dobrotami.
Za chvilku pokoj provoněla čerstvě uvařená káva. Všichni tři se pohodlně usadili u stolu a pustili se s chutí do jídla. Ale za čtvrt hodiny již Avinash probodával Vikiho zvědavým pohledem.
„Tak už přece začni, jsme zvědavostí bez sebe.“
Vikram nejdříve provokativně velmi pomalu dožvýkal poslední sousto a pak teprve promluvil.
„Nejdříve bys měl vědět, že jsem ti v dílně zařídil ještě týden dovolené, protože více už asi nebude třeba…“ řekl tajemně. Pak se obrátil na Shanti a usmál se na ni.
„Týká se to hlavně tebe. Komisař Mahesh obrátil naruby málem celou Indii. Ale to, co zamýšlel, se nakonec podařilo. Vypadá to, vlastně už je to jisté, že našel někoho z tvé rodiny!“
Shanti vytřeštila překvapeně oči a zakryla si dlaněmi ústa, pak vydechla.
„Co…cože? Ale to přece není možné!“
„Ale je, má milá. Je to bratr tvého zesnulého otce, kterého jsi nikdy nepoznala, tvůj strýček. Jmenuje se Madhav Sanu, žije v Dillí a vlastní velké hudební vydavatelství SSCI, tedy Sanu super cassettes industries Ltd. Když si vyslechl, oč se ve tvém případě jedná, vůbec neváhal. A strašně moc by tě chtěl poznat, protože sám nemá žádné děti…“
Pak Viki vytáhl z kapsy bundy ještě jednu obálku.
„A tady to máš černé na bílém, šlo to kupodivu velmi hladce, našel se dokonce i záznam o tvém narození a také o smrti tvých rodičů. Od včerejška je strýc tvým jediným právoplatným opatrovníkem!“

Chvíli bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout jehlu. Jen Shanti zhluboka dýchala, ze všech sil zadržujíc slzy, protože se snažila vstřebat, co se právě dozvěděla. Avinash ji ale zamyšleně pozoroval, neboť právě přišel o svoji šanci mít ji jen pro sebe a ochránit ji před její samotou, a trošku mu to vzalo náladu, snažil se to ale nedat najevo. Musel si uvědomit, že jde koneckonců o její život, který doposud nestál za nic.
„Co se oba tváříte, jako na pohřbu? To je přece skvělá zpráva, ne?“ zvolal Vikram. Nejdříve se vzpamatovala Shanti a s díky mu padla kolem krku. Pak se obrátila na Aviho, kterému se mezitím konečně podařilo zaplašit chmurné myšlenky. Něžně ji objal a šeptal mezi polibky.
„Moc ti to přeji, lásko, zasloužíš si to, po tom všem, co jsi prožila.“
Z jejich sladké chvilky je vyrušil Vikram.
„To si nechejte na potom, až tady nebudu. Nechci vám radit, ale chtělo by to menší oslavu, co říkáte? Hezky si mně dneska užijte, protože zítra odjíždím, a vrátím se pro vás za týden.“
Shanti nadšeně přikývla, díky té radostné zprávě na chvilku zapomněla na Joshe, na svůj osud i na to, kým, nebo čím vlastně sama je.
Večer se stůl prohýbal pod nejrůznějšími pokrmy, které sama přichystala, a také donesla ze sklepa pár lahví toho výborného starého vína, pro tuhle příležitost se skvěle hodilo.
Když konečně usedli u hořícího krbu, vzal Avi kytaru s úmyslem něco jim na jejich přání zahrát. Dříve, než se ale jeho prsty dotkly strun, ozval se zvenku zvuk přijíždějícího auta, skřípění brzd a pak těžké kroky několika nohou, blížících se ke dveřím.
Ty se najednou otevřely, a v nich stáli dva úplně cizí muži. Pak se ale objevil ještě třetí.
Byl to Josh Wadhwan…