Proč zrovna já?

Anotace: 17. kapitola

Sbírka: Proč zrovna já?

„Já bych to udělal jednoduše, nevymýšlel bych žádný extra řeči. Řekl bych jim, kdo vlastně jsou a pak to nechal aspoň trochu na nich.“
„To máš pravdu. Děti jsou v tomhle skvělý. Chovají se nepředvídatelně a naprosto přirozeně“ souhlasila Markéta.
Plánovali, jak zítra seznámí Aleše a Chowa. Byli si jisti, že je chlapci nějak překvapí.
„Už se o tom nebudeme bavit, lásko, akorát bysme se zbytečně nervovali.“
„Tak to každopádně. Stejně nad tím budu zítra přemýšlet celý ráno.“
„Tak tomu zabránit nedokážu, ale můžu ti aspoň zajistit hezký večer.“
„Fajn. Ráda si zase zvyknu na hezký večery s tebou.“
„Ještě aby ne“ poznamenal s úsměvem.
„A víš co je základem hezkého večera?“ zeptala se Markéta.
„Co?“
„Něco dobrýho na zub“ řekla s úsměvem.
Odběhla a během chvíle byla zpátky s čokoládou.
„Nevypěstovala sis už na tý čokoládě závislost?“
„Asi jo. Ale hlavně jsem závislá na tobě.“
„Tak to ti plně schvaluju“ ušklíbl se a přitáhl si ji k sobě.“
Stulila se k němu a začala ho líbat. Rozhodně nic nenamítal, naopak, během chvilky ji položil na záda a začal ji hladit. Přitiskla se k němu co nejblíž. Začala ji naplňovat vášeň a chtíč po něm. Ten pocit ji zaskočil. Vždyť ho již léta nezažila, naposledy s ním. O tomhle se jí jen zdávalo.
Nemusela se na něj ani dívat a věděla, že je na tom stejně. Vycítila to z jeho doteků a polibků. Byly to vášnivé a chtivé. Ani nevěděla, jestli začala jako první svlékat ona jeho nebo on ji. Ale zato věděla, že ho takhle moc jako teď nikdy nechtěla.
Bylo to pro něj k zbláznění moci se jí dotýkat její nahé kůže a slyšet ji dýchat vedle svého ucha. V první chvilce se zalekl, aby na ni nešel rychle, ale tahle pochybnost zmizela během chvilinky, protože cítil, že ho chce stejně moc jako on ji…

Leželi v objetí a ještě pořád se jim nedostávalo dechu, natož slov. Naplňoval je pocit naprostého štěstí. V tu chvíli jim vůbec nic nechybělo.
„Miluju tě“ šeptla mu do ucha Markéta.
„Já tě taky miluju, lásko“ zašeptal.
„Už je to strašně dávno, co jsem tuhle krásu zažila“ řekla, když ji hladil po vlasech.
„Neříkej, že tě nikdo nechtěl.“
„Oni mě jo, ale já je ne“ objasnila mu.
„Aha“ řekl jen.
Na víc se nezmohl. Nelitoval toho, že má Chowa, ale trápilo ho, že ona tady nikoho nechtěla, i když si myslela, že je mrtvý, kdežto on si někoho našel. Udělal to tedy i z dobré vůle, protože Liu Yun měla na své prostředí moc odlišné názory, a tak ji vlastně zachránil před odstrčením ze společnosti. Byla to skvělá holka, měl ji rád, moc rád, ale nemiloval.
Ale ani tahle úvaha mu nedokázala zkazit tuhle úžasnou chvíli. Byla to chvíle, o které se mu léta zdávalo a teď to najednou byla pravda. Ležel vedle Markétky, držel ji v náruči a přišel si jako ten nejšťastnější člověk na světě.

Nakonec se rozhodli, že kluky seznámí v parku na dětském hřišti. Nechtěli Chowa stresovat bytem, který nezná. V parku už několikrát byl.
Když přišla Markéta s Alešem na hřišti, řekla mu: „Dneska za náma přijde tatínek a přivede s sebou jednoho kloučka, co přijel s ním.“
„A budu si s ním moct hrát?“ skočil jí do řeči.
„No jasně. Vždycky k nám příde a budete si spolu hrát. Bude to vlastně tvůj bráška“ dodala nejistě, ale Aleš ji potěšil, protože vykřikl: „To je bezva, vždycky sem chtěl brášku.“
„To jsem ráda“ poznamenala, protože jí právě ze srdce spadl kámen.
„Ale nebude ti rozumět, neumí totiž česky“ upozornila ho ještě.
Netrvalo dlouho a Aleš s Chowem přišli. Věděla, že mu Aleš řekl něco podobného. V tu chvíli nemohla skoro dýchat, jak byla napjatá.
Aleš něco řekl Chowovi v jeho jazyce, Chow šel směrem k Alešovi a sedl si k němu do pískoviště. Chvilku se díval, co Aleš dělá, a pak se k němu přidal. Sice předtím nikdy nic na pískovišti nestavěl, ale očividně se mu to zamlouvalo. Během chvíle už si spolu hráli a stavěli společně bábovičky.
„Tak to vypadá, že to bude dobrý. Očividně si sedli. To je dobře. První dojem je strašně důležitý.“
„To je, jestli se dneska skamarádí, tak máme v podstatě vyhráno.“
Sedli si na lavičku a pozorovali chlapce, jak si hrajou. Po chvíli přestali stavět bábovky a šli k houpačkám. Aleš se očividně rozhodl, že Chowovi ukáže, co vše se dá dělat na hřišti. Chow se nejdřív tvářil nejistě, ale i houpačky se mu brzy zalíbili.
Když byli na hřišti asi hodinu, byli si jisti, že seznámení se proběhlo. Očividně si rozuměli.