Společná pomsta 25

Anotace: Po delší době pokračování...

„Zoe, kam jsi mi zmizela?“ zeptal s jí Max, když došli až k ní.
„Šla jsem to sem trochu přichystat.“ Vymluvila se.
„To jsi moc hodná. Zjistil jsem, že Alexa má vlastní deku, tak jí asi necháme spát ve stanu a my si lehneme k ohni, co říkáš?“ navrhl, ale než stačila Zoe odpovědět, Alexa mu do toho skočila.
„Ale já se budu sama ve stanu bát. Nebyl bys tam být prosím se mnou?“ zeptala se ho a upřela na něj pěkně zahrané psí oči.
„No… Já nevím.“ Rozmýšlel se Max a podíval se po Zoe, jako by ho mohla zachránit a říct mu správnou odpověď.
„Ono to Zoe nebude vadit. Že jo, Zoe?“ zamrkala Alexa na Maxe řasama. Ani neočekávala Zoiinu odpověď.
„Tak… Tak dobře no.“ Souhlasil Max, „Zoe, nebude ti vadit, že budeš spát venku?“ Zoe neměla ohromením slov. Radši jen zavrtěla hlavou, aby neřekla něco špatného. Došla ke stanu, vzala si svojí deku a dala si jí k ohni. Všimla si, že Alexa už tu svojí vyndala ze sedlových brašen a dala si jí do stanu. *To jí nechali, ať si s sebou vezme deku, když ji unášeli?* podivila se, ale nahlas to nevyslovila. Také si všimla vítězoslavného výrazu v jejích očích. Max přišel k ní.
„Opravdu ti to nevadí?“ zeptal se jí opatrně, ale Zoe v jeho hlase poznala, že je myšlenkami někde jinde.
„Ne, dobrý.“ Odpověděla. Byla zvědavá, jestli si Max všimne smutku v jejím hlase, ale ten se jen usmál, lehce ji políbil na tvář a zmizel do stanu za Alexou. Zoe si pohrávala s myšlenkou, že by si jednoduše sedla na Viléma a než by se Max vzpamatoval, byla by pryč. Neměla ale to srdce to udělat. Milovala ho a doufala, že procitne. Bude to muset ty tři dny vydržet.
Vzala si deku od ohně a dala si ji do přístřešku ke koním. Jakoby koně vycítili její náladu, drkli do ní postupně nosama, jako by ji chtěli povzbudit. Zoe je pohladila a rozprostřela si u nich deku. Pegase nějak dobře neznala, ale u Viléma v boxu občas přespávala, takže věděla, že se jí nic nestane. Lehla si, dekou se přikryla a pustila slzy, které takovou chvíli zadržovala. Pak vyčerpáním usnula.
Ráno se probrala a šla se podívat ze zvědavosti ke stanu. Max ležel na boku s jednou rukou pod hlavou a druhou vedle hlavy a kaštanové vlasy mu spadaly přes obličej. *Vypadá strašně sladce.* Potom ale uviděla, kde má ruce Alexa- jednu měla kolem Maxova pasu a druhou na jeho hrudi. Na místě, kde den před tím měla ruce ona! Zoe měla sto chutí začít ječet, aby ji vzbudila a poslat na ní vyčarovaného draka, ale tušila, že by se tím potom trápila. Proto radši odešla od stanu směrem ke koním. Deku dala k ohni. *Nemusejí vědět, že jsem spala u koní. Ještě by ta pipka měla nějaký kecy.* Vyšvihla se na neosedlaného Viléma a odjela prozkoumat shluk stromů zvenčí, jestli někde nenajde nějaký potok nebo jezírko.
Max se probudil chvilku potom, co Zoe odjela. Uvědomoval si na sobě něčí ruce, ale až po chvíli mu došlo, že Zoiiny asi nebudou. Opatrně se vysoukal ze stanu, aby Alexu nevzbudil a podíval se směrem k ohni. Byla tam deka, pod kterou Zoe asi spala, ale ji samotnou nikde neviděl. Šel se podívat do přístřešku ke koním a Vilém tam nebyl! Podíval se na Pegase. Ten stál v klidu a trochu podřimoval. *Nikdo nebezpečný tu asi nebyl, to by mě Pegas upozornil. Takže asi odjela někam sama. Má tu věci, tak snad ne nadobro.* Maxovy úvahy však přerušila Alexa.
„Kam jsi zmizel?“ zavolala na něj od stanu, až jeho kůň skoro nadskočil.
„Vstal jsem dřív, tak jsem se šel protáhnout.“ Oznámil jí, jakmile k ní došel, „najíme se, počkáme na Zoe a pojedeme.“
„Dobře.“ Odpověděla jenom. *Uznávám, že Zoe nezná, ale mohla by aspoň ze slušnosti projevit, že se o ní bojí.* Neřekl to nahlas a šel připravit snídani. Za chvilku se objevila Zoe. Vypadala trošku zklamaně.
„Dobré ráno.“ Pozdravil ji Max a lehce ji políbil na čelo, „Kde jsi byla?“
„Dobré ráno. Byla jsem se podívat, jestli tu není nějaké jezírko nebo aspoň potok.“ Řekla a podívala se na Alexu. Ta si ji jen přeměřila a sedla si k ohni.