Čekat na lásku? 1. kapitola

Anotace: Může se z dětské lásky stát nakonec ta pravá?

Simčo!! Vstávej!“ řve na mě brácha.
„Ach jo.“ říkám si. Neměla jsem se líp, když tu byli naši? Nikdo mě nebudil. Bohužel naši odjeli na měsíc na nějakou pracovní konferenci do Paříže a já tu teď trvdnu s mým 24 letým bratrem, který se bohužel ještě neodstěhoval do bytu s Naty, která je mimochodem moje nejlepší kamarádka.
„Hele, mám pro tebe překvápko! Jelikož mi bude za týden 25, tak plánuju oslavu tady u nás doma. Vím, že se ti to asi moc nelíbí, ale je to jedinečná šance, když jsou naši pryč. A navíc tady budou kluci, který znáš od malička a Naty, s kterou můžeš klidně drbat celý večer, ovšem na chvilku bych si ji taky rád nechal pro sebe.“
„Jasný brácha, schvaluju ti to. A to se divím, že mě tady vůbec chceš!“
„No, už je ti přece 18 ne? Slíbil jsem ti, že až budeš starší budem spolu pařit!“
„Jo..já vím. Dík. Tak až budeš potřebovat pomoct, tak řekni. Mimochodem dneska přijde Naty. Potřebujeme pokecat, znáš to.“
„Ach jo...je mi to jasný.“

„Crrrr!!“ drnčí zvonek.
„Já tam jdu brácha.“ řvu přes celej barák.
Ale copak můj bráška. Samozřejmě mě přeběhl, aby se s Naty mohl přivítat a nemohl mě ani varovat před tím, že jí teď celou oslintává.
„Ehm...“ řeknu. „Ahoj Natálko“ odstrčím bráchu.
„Ahoj Simí!“ začne se tlemit Naty.
„Ségra...jsi děsná. Taky nám můžeš dát chvilku soukromí!“ řekne naštvaně brácha.
„Hele..já jsem se s Naty neviděla celý týden. A tys ,Patričku, jí tady měl ten celej tejden jen pro sebe, zatímco já, jako hodná sestřička jsem vyklidila prostor a odjela k babičce na vesnici, kde byla fakt zábava!“
„No jo..máš pravdu. Beru to zpět!“ řekl a odešel k sobě do pokoje, zatímco my jsme se usadily v obyváku.

„Tak povídej Simí, jak bylo?“ ptá se Naty.
„No, jak myslíš? Děs a hrůza. S babičkou nuda. Chodila jsem ven tak často, jak jen to šlo a občas jsem zašla na diskotéku.“
„A nějaký objev?“
„To rozhodně ne. Byl tam zase Jirka a zase se mě snažil sbalit.“
„No to si děláš srandu? On to ještě nevzdal?“
„Ne nevzdal...dokonce mě políbil.“
„A?“ vyzvídá Naty.
„No nic. Odstrčila jsem ho.“
„Simí, Simí...proč mu nedáš šanci?“
„Prostě ne!“
„Fajn, ale už od 15ti jsi nikoho neměla. V 15 jsi prostě řekla, že se ti líbí Michal už od malička a moc dobře vím, jak jsi snila, že až ti bude 18, dáte se dohromady. Je o 6 let starší, v tom sice není problém, protože já jsem taky o 6 let mladší než tvůj brácha, ale možná tě Michal vidí pořád jako tu malou holčičku.“
„Víš...jo možná jsem o tom snila, ale v 15. Teď je mi skoro už 19 a dávno jsem to pustila z hlavy. A myslíš, že mě baví být samotná? Nebaví...je to každým dnem horší a nechci být sama, ale Jirkovi šanci prostě nedám.“
„Dobře, ale slib mi, že na Patrikově oslavě se s někým seznámíš.“
„To nevím. Tam skoro všechny znám. Skoro no. Fajn, seznámím se tam s někým!“
„Super.“ zajásá Naty.
„A co ty a brácha?“ zeptám se.
„Neuvěříš tomu, ale je to ten nejromantičtější člověk na světě.“
„Máš pravdu. Tomu neuvěřím.“
„Spali jste spolu?“ zeptám se.
„Jo...bylo to krásný.“ řekne Naty. A já v tu chvíli nemám co říct.
„Simí..však to taky přijde..dočkáš se...jen prvně musíš dát šanci někomu tě poznat.“
„Já vím...já vím.“ řeknu.
„Hele já rychle skočím za Patrikem a pak vyrazíme na ty nákupy jo?“
„Dobře. A né že se zas budete hodinu líbat.“
„Neboj.“ usměje se a zavře za sebou dveře.