Překroč svůj stín - 41.část

Anotace: Ve hře osudu...a moc děkuji všem, kdo zatím vydrželi číst:))

Dveře kanceláře manažera Prashada Swana se prudce otevřely a dovnitř s úsměvem nakoukl Shahid Khan.
„Zdravím tě, příteli! Omlouvám se, že přicházím takto bez ohlášení, ale mám tady pro tebe něco zcela unikátního! Nový objev! Nesu rovnou návrh smlouvy a můžeme se ihned domluvit na podmínkách produkce. Tohle album bude trhák, věř mi! Zrovna jako jeho první skladba, kterou můžeš denně slyšet na všech stanicích v rádiu!“ vyhrkl nadšeně.
Prashad se na něj udiveně zadíval a pak se zvedl od stolu. Až nyní si Shahid všimnul, že ve vedlejší místnosti sedí nějaká moc krásná dívka, která četla časopis, dokonce se mu zdálo, že už ji někdy viděl.
„Počkej, kamaráde, ne tak zhurta. Chci znát jeho profil, vidět nějaké recenze, a hlavně, kdo to vůbec je?“
„Nu dobrá, tak tedy pochází z Bombaje, jmenuje se Avinash Naasheb a je prostě jedinečný…“
Zaregistroval, že se odvedle ozvalo hlasité zašustění papíru.
„Ehm…cože? Ten?“ hlesnul zklamaně Prashad a vzal od něj složku, kterou si ani pořádně neprohlédl a odhodil prudce na stůl.
„Nepřichází v úvahu! Chceš nás i sebe zruinovat? Je mi líto, že jsi kvůli takové bezvýznamné nule vážil tak dalekou cestu. Vždyť ho ani neznáš, nevíš, co je to zač! Ne, prostě nesouhlasím!“
Náhle se dívka objevila ve dveřích a rázně prohlásila.
„Ale já ho znám, sahibe, a dost dobře! Prashade? Pojďte sem za mnou, musím s vámi mluvit mezi čtyřma očima.“
„Ale drahoušku, teď se to nehodí, musíš chvíli počkat, mám jednání!“
„Řekla jsem…pojďte za mnou! Nerozuměl jste?“ sykla rozzlobeně.
Prashad se zarazil a obrátil se k Shahidovi.
„Omluv mne, hned jsem zpátky…to víš, ženy…“
Když vešel do vedlejší místnosti, posadil se do křesla a zhluboka potáhl z doutníku, který mu daroval Michael.
„Nu, čekám!“ prohlásil sebejistě a přehodil si jednu nohu přes druhou.
Shanti k němu přistoupila a řekla tiše, ale zato přísně.
„Vím, proč chcete Avinashovu smlouvu smést ze stolu, ale tohle já nedovolím! Je opravdu skvělý, a vy moc dobře víte, že by sem zejména Shahid Khan nepřijel jen tak s něčím obyčejným! Navíc Aviho miluji a chci pro něj jen to nejlepší!“
Pobaveně se zasmál a odvětil.
„Ale, dítě, ty přece nebudeš za mne rozhodovat! Mně osobně úplně stačilo, jak se převedl ve studiu. Máš štěstí, že na tebe dost trpím, jinak bych ti nedovolil takhle se mnou mluvit! Jak si to vůbec představuješ?“
„Úplně jednoduše, vy potřebujete mne, ne já vás! Klidně odstoupím od smlouvy s firmou Jean Kardin a vy přijdete o svůj bezpochyby tučný honorář!“
„Aha, vyhrožuješ mi? A co když mi to třeba nevadí a neudělám, co si tolik přeješ?“
Nic neodpověděla, zmocnil se jí bezmezný vztek a ke svému údivu začala pociťovat obdobné pocity, jako tenkrát při setkáních s Joshem. Snažila se překonat palčivý pocit ve své hrudi, přistoupila k Prashadovi a přiložila svou levou ruku na jeho čelo. Kupodivu zůstal sedět jako zkamenělý a překvapeně na ni zíral. Napadlo ji totiž, že to, co v ní stále ještě dřímá, může také působit na obyčejného člověka a plně se soustředila na jeho mysl.
„Tak to bych vám neradila…“ řekla vyhrůžně, zpříma se mu zadívala do očí a pak spokojeně pozorovala, jak se náhle přikrčil a slabě zasténal bolestí. Najednou se mu z nosu spustil pramínek krve a čelo se mu orosilo studeným potem. Ustrašeně se na ni zadíval, utřel si rukávem krev a několikrát beze slov přikývl.
„Tak vidíte, že to jde. A nyní udělejte, co se od vás žádá! Ještě dnes bude vše na stole mého strýčka Madhava Sanu! Mohla bych za ním jít rovnou, ale Avi by si to jistě nepřál, legální postup je přijatelnější…“
„Co ty jsi vlastně zač?... řekl chraplavě a chvíli si ji ještě překvapeně prohlížel, protože její oči vydávaly podivnou zář. Pak se mimoděk otřásl, k jejímu údivu ji ale poslechl a odešel vedle. Když po chvíli uslyšela spokojený Shahidův pozdrav na rozloučenou a poté bouchnutí dveří, s úlevou si oddychla. Přesto, že se dostavilo ono zničující vysílení, na které už málem zapomněla, smířila se s tím, že musela použít to, co tolik nenáviděla, a měla docela uspokojivý pocit. A už se nemohla dočkat blížícího se Avinashova příjezdu…

O dva dny později…

Shanti provedla ještě poslední úpravy slavnostního stolu a zapálila svíčky.
Její dobrou náladu trošku kazila skutečnost o její podivné nevolnosti, trápící ji už několik dní. S nepříjemným pocitem pomyslela na to, že díky překotnému průběhu událostí a neustálému shonu si neuvědomila, že má jisté zpoždění…ale kolik vlastně, měsíc, nebo dva? V duchu se pokárala za svou nezodpovědnost, ale pak mávla rukou. Může to být z nervozity, to se přece občas stává. Přesto se rozhodla, že v nejbližších dnech raději navštíví lékaře.
Celým bytem se již linula příjemná vůně a Lakhí se mlsně olizovala. V tom se ozval zvonek a Shanti se udiveně podívala na hodiny. Ještě bylo příliš brzo, ale možná se Avimu podařilo přijet dříve...pomyslela si s úsměvem.
Když ale otevřela, zklamaně se zamračila. Stál tam Prashad Swan a rukou svíral kytici orchidejí.
„Mohu dál? Musím s tebou mluvit, je to velmi nutné…“
„Dobře, ale jen na chvilku, čekám totiž návštěvu.“
„Hm, a zajisté vzácnou, soudě podle příprav.“ Řekl uštěpačně a očima přejel nádherně nazdobený stůl.
„Do toho vám nic není, a teď už konečně mluvte.“
„Nejdříve se chci omluvit za to, co se stalo v mé kanceláři. Ale hlavně mám pro tebe výtečnou zprávu! Příští týden odjíždíš s Michaelem na půl roku do Paříže! Tak se přece raduj, víš jakou mi to dalo práci? Počítal s tebou až za dva měsíce, ale pojedeš už nyní! Čeká tě nový svět, prestižní mola a obrovská sláva.“
Shanti zprvu zalapala po dechu, ale pak odpověděla.
„Na půl roku? Ale to přece nejde, nejsem na to ještě připravená, a také nemohu, kvůli…“
„Němu?...“ dořekl za ni, krátce se zasmál a pokračoval.
„Ale, má milá, jedná se přece o tvou kariéru, a sama dobře víš, jaký má na ni Avinash názor.“
„Vím, ale přesto nyní nepojedu. Nebylo to v plánu.“
„Třeba si to ještě rozmyslíš…“ dodal neodbytně a více než přátelsky se ji snažil obejmout kolem ramen. Prudce od něj odstoupila a vykřikla.
„Říkám ne! Mám vám to ještě zopakovat? Rozhodl jste vše bez mého vědomí! A nyní už odejděte! A tu kytici si odneste, od vás nic nechci!“
Prashad se ušklíbl, zakroutil hlavou, ale po jejich nedávném podivném střetnutí neměl odvahu jí odporovat, a po chvilce se za ním zabouchly dveře.
Když seběhl se schodů, málem se srazil s Avinashem. Pozdravil jej a řekl úlisně.
„Á vida, naše hvězda…blahopřeji k úspěchu a smlouvě, ale možná by vaše sláva byla daleko větší, kdyby jste toho všeho dosáhl sám, bez cizí pomoci!“
Avi se na něj nechápavě zadíval a odpověděl rozhořčeně.
„Cože? Nerozumím vám! A co si to vůbec dovolujete?“
„Na mne nezvyšujte hlas, příteli, ale já jako muž bych nestrpěl, aby za mne něco zařizovala…ehm…žena…to přece není v naší zemi zvykem…“ řekl posměšně a provokativně se zadíval směrem nahoru ke schodům. Pak se jízlivě rozesmál a kvapně odešel.
Avi zůstal na chvíli stát jako opařený, a pak mu to najednou došlo. V hlavičce smlouvy je uvedeno SSCI Ltd., to je přece…Sanu Super cassettes Industries…no jasně!… Madhav Sanu…ani to nedomyslel do konce, zaťal zuby a po dvou schodech vyběhl nahoru.
Když Shanti uslyšela zazvonění, běžela ke dveřím a radostně se na Aviho usmála, i když ji překvapila jeho vážná tvář. Padla mu kolem krku a zajela jemně prsty do jeho vlasů.
„Strašně jsi mi chyběl, miláčku…jsem tak šťastná, a moc ti blahopřeji!“ špitla.
Avi se zhluboka nadechl a pak jí zaryl prsty do ramene, až vykřikla bolestí.
„Co to děláš? Proč mi ubližuješ?“ Chytil ji dvěma prsty za bradu a k jejímu údivu místo polibku nenávistně zasyčel.
„A proč ty mně? To, co se stalo tenkrát ve studiu, ti nestačilo? Kdo se tě prosil, aby ses za mne přimlouvala u svého strýce? Hm? Jak teď vypadám? Jsem všem jen pro smích!“
„Ale to přece vůbec není pravda! Kdo ti to řekl?“
„Ty to nevíš? Ten, kdo od tebe před chvílí tak kvapně odešel! Proč to všechno děláš? Řekni mi, proč?“
Zakřičel zlostně a zatřásl s ní. Vyhrkly jí slzy z očí a chtěla říct něco na svou obranu, on ji však předběhl.
„Ne, raději nic neříkej! Bylo by to zbytečné, a já se na tebe tolik těšil!“ Odstrčil ji od sebe a rázně vykročil ke dveřím.
„Avi, počkej prosím, neodcházej…“ zavzlykala Shanti a chytila jej za rukáv.
Zlostně se jí vytrhl a zasípal.
„Pusť, a nechej mne odejít, raději nechtěj, abych tě začal nenávidět, tebe i tvé jméno!“
Dál už byly slyšet jen spěšné kroky po schodech dolů a vzápětí bouchnutí vchodových dveří.
Shanti se zatočila hlava a s pláčem se sesunula podél zdi k zemi. Po půlhodině se zvedla a jako omámená došla k telefonu. Když se ve sluchátku ozval Prashad, špitla zcela zlomeným hlasem.
„Vyhrál jste, do té Paříže pojedu, můžete zajistit letenky…“
Ani nečekala na jeho odpověď, položila sluchátko a zničeně ulehla na lůžko s vědomím bolestně probdělé noci…