Bonjour, Dita!

Anotace: aneb nový název pro La France- Je t'Adore, který byl spíš pracovní... zdá se mi, že tenhle je výstižnější :-)

Sbírka: Bonjour, Dita!

,,Dita, réveillez- vous!‘‘
Ospale jsem zamžourala do šera způsobeného žaluziemi. Rowan seskočil z mé postele dolů a běžel k oknu. ,,Il neige!‘‘
Cenila jsem si dlouhého spánku mnohem více než prvního sněhu, ale nepokazila jsem Rowanovi radost a vyhrabala se z peřin. Kus střechy pod námi byl celý bílý, a stejně tak dvůr i se stájemi.
,,Musím za Chapelierem!‘‘
,,Ne, nemusíš,‘‘ chytila jsem ho za límec pyžama. ,,Umýt, obléct, nasnídat!‘‘
I dvojčata už byla vzhůru a měla ze sněhu stejně velkou radost. ,,Gordon bude překvapený!‘‘ vypískla Éve a spěchala k ledničce pro mléko na cereálie, jako by jí něco mělo utéct.
,,Kdo je Gordon?‘‘ zeptala jsem se konverzačně.
,,Můj kůň, přece,‘‘ podívala se na mě, jako by ani nevěřila, že to po třech měsících stále ještě nevím. ,,Minulej rok ho poprvé do sněhu vyvedl Etien, ale letos se nenechám předběhnout!‘‘
Vzpomněla jsem si na Godricka. Také jsem chtěla být vždy ten první, se kterým půjde do nového sněhu, protože jsem s ním chtěla sdílet jeho radost, jeho nedočkavost, jeho rozmarné šťouchání nosem do bílé pokrývky.
Takže jsem to chápala.
,,Estelle? Čepici!‘‘
Dvojče se neochotně vrátilo a narazilo kulich na rovné vlasy. ,,Pojď taky!‘‘
,,Možná, s Rowanem. Stejně to za chvíli roztaje.‘‘
Estelle si dovolila vypláznout jazyk a bystře utekla před mým rozhořčeným pohledem.
Rosso Relativo ve svém boxu nebyl, jak jsem kvitovala se zklamáním.
,,Ztratila jsi něco?‘‘ zareagoval jeden ze stájníků, Francois, na můj výraz. Rowan se rozběhl za Chapelierem.
,,Ne, jenom ten ryzák… se mi prostě líbí,‘‘ odpověděla jsem jako zamilovaná jedenáctka.
,,Etien ho má na jízdárně,‘‘ zazněla odpověď. Francois zasunul ruce do kapes a opřel se zády o box.
,,Cigaretu?‘‘
,,Nekouřím,‘‘ nakrčila jsem nos. A také ve stáji se nekouří, alespoň u nás, v Čechách. Francois labužnicky zašlukoval a vyfoukl kouřové kolečko. Znechuceně jsem otočila tvář, tímhle na mě kámo dojem neuděláš.
,,Co vlastně děláš všechny ty dny u Simonových?‘‘
Další kouřové kolečko. Tím u mě spadl na Etienovu úroveň.
,,Hlídám hlavně Rowana, vařím, peru…‘‘
,,A ve volným čase?‘‘
,,Moc ho nemám,‘‘ pousmála jsem se. A určitě ne pro obejdy, jako ty.
Francois nezklamal. ,,A co po večerech, když douklízíš a dáš Rowana spát?‘‘
,,Někdo přijel,‘‘ zareagovala jsem na zvuk zvenčí.
,,Gérard, nebo někdo.‘‘
,,Ne, to je větší auto,‘‘ nedala jsem se a vykročila ke dveřím. Samozřejmě jsem měla pravdu a Francois byl nucen svůj nedopalek zašlapat do tajícího sněhu; na nádvoří stál přepravník pro koně a z vysoké kabiny právě seskakoval nějaký muž.
,,Bonjour,‘‘ hrnul se s napřaženou pravicí k Francoisovi, ,,přivezl jsem vám tu kobylu, jak jsem říkal.‘‘
,,Jakou kobylu?‘‘ nepochopil Francois.
,,No přece Fantasmu, tu polokrevnou hnědku, co ste koupil.‘‘
,,To ne já, to pan Simon-‚‘‘
,,Tadyhle mi to podepište,‘‘ strčil mu pod nos papír a tužku a zmatený Francois ho poslechl. Zaujala jsem výhodnou pozici zády k jízdárně a čelem ke stáji, abych si hnědku prohlédla.
Francois vlezl do přepravníku a za okamžik couval s koněm ven, drže ho za ohlávku. Kobylka měla úzký hřbet a celkově působila dojmem samá noha, nebyla však vychrtlá. Neochotně se nechala zatlačovat Francoisem dolů a jakmile spatřila první obrysy okolí, začala jančit. Francois se ji snažil uklidnit, ale marně. Jen měla všechny čtyři na zemi, párkrát trhla hlavou a Francois ji neudržel. Hnědka odskočila do strany a odskočila směrem z nádvoří ven. Francois vyběhl za ní, ale klisna ho spatřila a bystře uhnula ze svého směru. V mžiku jsem odhadla, kam poběží. Doleva, směrem k pastvinám ne, tam byl Francois. Klisna byla zhruba deset metrů ode mě, když jsem rozpřáhla ruce a postavila se splašenému koni do cesty. Hnědka se předníma nohama zalomila do země, otočila se- a Francois ji opět chytil.
,,Koza pitomá, už teď ji nemám rád!‘‘ hartusil zlostně.
,,Proč sis nevzal vodítko?‘‘ zavolal známý hlas a já se otočila. Za námi stál Etien s Rosso Relativem a zřejmě se dobře bavili.
Francois něco zavrčel a odváděl vzpouzející se hnědku pryč. Nechtěla jsem s Etienem zůstat sama a proto jsem vykročila za nimi.
,,Poslyš, Poláchová, to bylo chytré.‘‘
Překvapeně jsem strnula. On si pamatuje moje příjmení?
,,To bych od někoho jako ty, nečekal,‘‘ pokračoval Etien. Ryzák po jeho boku zastříhal ušima a byl to pouze on, kvůli komu jsem nešla dál za Francoisem.
Nechala jsem koně, aby mi očichal ruku a Etien to sledoval.
,,Jak tě napadlo postavit se splašenému koni do cesty?‘‘
Pohladila jsem koně po sametových nozdrách, rozhodnutá to zahrát do autu. ,,To je chyba?‘‘
,,Ne, naopak.‘‘
Rosso nastrčil čumák k mé kapse a já ho se smíchem odstrčila. Etiena to zjevně naladilo. ,,Něco ti povím. Jednou se mi splašila Carolans- polokrevná Gidranka, Simon ji už dávno prodal. Skočil jsem jí s lonžovacím bičem do cesty a ona mě odhodila ramenem, jako by se nic nestalo.‘‘
Představa padajícího Etiena, s bolestným a ublíženým výrazem ve tváři doslova polechtala moji bránici.
,,No, paráda, jsem rád, že jsem tě pobavil,‘‘ zašklebil se odváděl ryzáka do stáje.
Fantasma dostala box nedaleko bílých peršeronů. Se vzpřímeným krkem stála na opačném konci stání, uši natočené dopředu a sebemenší pohyb jí neunikl.
,,Musíme jí doma napsat a vytisknout ceduli,‘‘ poklepala Madeilene na prázdné místo na dveřích, kde měli všichni koně svá jména. Uhnula jsem, aby mohla s Biancou projít.
,,Svezu tě, chceš?‘‘
,,Ne, děkuji,‘‘ odmítla jsem to s vnitřním odůvodněním, že vzrušení bylo dnes už dost. Madeilene pokrčila rameny a táhla koně ven. Jakmile odeznělo dunění kopyt, stájí se rozlehlo ticho rušené jen občasným přežvýknutím koně.
Tiše jsem na kobylku zamlaskala. Zastříhala ušima a podívala se na mě, ze svého hrdého postoje však nepolevila ano o píď. Co to je? Podivila jsem se s pousmáním, po Rossovi byla už druhá, kdo mě odmítl vzít na vědomí. Možná nemlaskám s francouzským přízvukem….
Ryzák s mapami potu v oblasti sedla a třísel ležel ve slámě a líně přivíral oči před slunečními paprsky, v jejichž stopách vířily sloupce prachu. Rosso na svém boxu jmenovku měl; ta mi prozradila, že je to šestiletý angloarab. Zarazila jsem se. Angloarab ve výukové stáji?
Rosso konečně uznal, že válení už bylo dost a vyhrabal se na štíhlé nohy. Jako pes se otřásl, čímž odstranil stébla slámy ze svého hřbetu a několika kroky přitančil ke mně a strčil hedvábný čumák mezi mříže.
,,No nazdar,‘‘ pohladila jsem ho po nose. Ryzák si odfrknul.
,,Tobě ten kůň učaroval,‘‘ konstatoval přicházející Etien.
Pěkně od boku jsem mu to vrátila. ,,Už mám z tebe ponorku, vidím tě pořád.‘‘
Etien to přešel bez komentáře a pohladil ryzáka po čele, Rosso se nacpal blíž ke dveřím boxu, až mříže zaskřípaly a snažil se dosáhnout Etienovi na kapsu.
,,Dneska ti nic nenesu,‘‘ odstrčil ho. Oba jsme sledovali, jak ryzák stáhl hlavu zpátky.
,,Příště tě na něm svezu, chceš?‘‘ navrhl Etien s rukama v kapsách, díval si však přitom na koně.
Dvě nabídky ke svezení za den?
,,Ne, nechci,‘‘ odmítla jsem ho stejně jako Madeilene a Biancu, přestože dva roky zpátky bych možnost vyzkoušet Rossa brala všemi deseti.
Etien se zatvářil nepochopitelně.
,,Musím jít, čeká mě oběd a prádlo,‘‘ změkčila jsem výraz. ,,Ve dvanáct prosím pošli Rowana domů.‘‘
,,Bien,‘‘ přikývl a já v zádech cítila jeho pohled.