Společná pomsta 30

Anotace: Tak budu sem dodávat kapitoly s větším časovým rozestupem- dostavila se tvůrčí krize. Za jakékoliv nápady budu ráda (ale neuražte se, pokud je v příběhu nenajdete)

„A mohl bys mi aspoň říct, co se ti tehdy honilo hlavou?“ zeptala se ho. *Sakra, křížový výslech. A ještě k tomu plný pastí.* Max se posadil k Zoe na postel, ona naproti němu.
„Nevím, co se mi honilo hlavou. Nějak mě… očarovala. Nevím, jestli doopravdy, nebo jsem byl prostě slaboch.“ Řekl a zatvářil se provinile. Zoe vypadala, že ho snad ani moc neposlouchá.
„Jen pojď sem Maxi, ta chudinka nás neuvidí, neboj se.“ Promluvila se stejnou sladkostí v hlase, s jakou na něj tehdy mluvila Alexa. Lehce jí při tom světélkovaly oči. Pak jenom luskla prsty a Max se zase cítil normálně.
„Co to bylo?“ zeptal se jí udiveně.
„Měl jsi pravdu, opravdu tě očarovala. Dá se tomu bránit jenom, když víš, že se to děje a to většinou nejde. Ale musel jsi jí nějak naznačit, že má šanci. Velkou šanci.“ Vysvětlila mu. Maxovi se trošku ulevilo, ale věděl, že ho to plně neomlouvá.
„Zoe, ještě jednou se hrozně moc omlouvám. Teď už mezi nás nikoho nevezmu a jestli, tak se tě nejdřív zeptám na názor.“ Slíbil jí. Zoe se usmála.
„Budu ti věřit.“ Odpověděla mu a lehce ho políbila. Max by v tu chvíli skákal po místnosti radostí, ale radši zůstal klidně sedět. Věděl ale moc dobře, že se mu úplně rozsvítil celý obličej. Zoe mu to potvrdila.
„Vypadáš jako sluníčko.“ Oznámila mu s úsměvem.
„Máš na mě velký vliv.“ Vysvětlil jí.
„Špatnej nebo dobrej?“
„Samozřejmě, že dobrej.“ Odpověděl jí a přitáhl si ji k sobě.
„No proto.“ Usmála se Zoe a nechala se klidně přitáhnout až k němu. Max ji objal a lehce si přičichl k jejím vlasům.
„Co to děláš?“ zeptala se ho.
„Zjišťuju, jestli pořád voníš stejně krásně.“ Odpověděl s nesmělým úsměvem.
„Už začínáš bláznit. Běž spát.“ Doporučila mu Zoe a políbila ho. Max její polibek opětoval.
„Dobře, už běžím. Mám tě teda ráno vzbudit?“
„Buď tak hodnej. Trošku se tam porozhlídnu. Mimochodem, mám jenom trošku peněz.“
„Klid, já mám dost, než jsem vyjel, rodiče mě zásobovali.“
„Dobře. Tak dobrou.“
„Dobrou.“ Odpověděl jí a odešel do svého pokoje. Tam se umyl vodou z připraveného umyvadla. Svlékl se jenom do kalhot a vklouzl do postele. *Konečně měkká postel. To spaní na zemi není natolik pohodlný, jak si lidi myslí. Ale jsem zvyklý usínat se Zoe v náručí. Teď je nějak daleko, i přes to, že je ve vedlejším pokoji. Snad se moc dlouho nezdržíme.*