Společná pomsta 32

Anotace: Pokračujeme dál:) Děkuji za přízeň:)

„Rychle papá, budou tam už jenom tuhle noc a ráno se chtěli vydat pryč.“
„Ale no tak, Alexo. Stihneme to.“
„Musíme jet celou noc, nebudeme zastavovat v týhle vesnici.“ To už byli Max se Zoe schovaní i s koňmi zpátky v lese. Výprava projela kolem nich. Ještě chvilku počkali a pak se vydali směrem k vesnici. Dostali se tam těsně před západem slunce a došli do hostince. Ustájili koně a dali jim seno a vodu. Využili možnosti vyčistit postroje a pak už jenom došli nahoru, do Maxova pokoje.
„Říkal jsem, že po nás půjde.“ Prohlásil Max.
„Stejně se mi tomu nechce věřit. Na co jí to bude?“
„Nevím, ale jakmile vyzvedneme to oblečení a převlíkneme se, musíme zmizet. Ještě ráno nakoupíme nějaké ovoce, to dneska nestálo za nic, a pojedeme.“
„Dobře. Ovoce musíme nakoupit ráno, aby bylo čerstvý.“
„Tak se prostě musíme vzbudit brzo.“
„Jo, zrovna ty budeš vstávat brzo.“ Ušklíbla se Zoe.
„No, tak mě holt budeš muset vzbudit.“
„Očividně jo.“ Rozesmála se Zoe a vydala se pomalu směrem ke svému pokoji.
„Mimochodem, nevybral jsem si cenu pro vítěze.“
„A co bys chtěl?“ zeptal se ho Zoe a zastavila se ve dveřích.
„Vyberu si to někdy jindy.“ Rozhodl se Max a v očích mu hrály čertovské jiskřičky. Zoe se zašklebila a zmizela u sebe v pokoji. Max se rychle umyl a chtěl nakouknout k Zoe do pokoje, že by si ještě chvilku popovídali, ale Zoe u něj byla dřív.
„V kolik bys chtěl, přibližně, vstávat?“
„No, v kolik jsi dneska vstávala ty?“
„Asi tak s východem slunce.“
„Tak jestli budeš vstávat stejně tak, tak mě vzbuď, abychom se tam dostali mezi prvníma.“
„Tak dobře.“ Souhlasila Zoe a vydala se ke dveřím.
„Zoe?“
„Ehm?“ otočila se a koukla na něj.
„Zlobíš se na mě pořád?“
„No… Naštval jsi mě... Odpustila jsem ti to, ale ještě pořád se zlobím. Už ne ale tolik.“
„Přísahám, že už to neudělám.“
„To už jsi mi říkal, ale jak tomu můžu teď věřit? Časem uvidím, jestli jsi lhal nebo ne.“
„Nelžu ti, ale máš pravdu.“ Povzdechl si Max a ještě víc si nakázal, že už to nesmí udělat. Vstal a přešel k Zoe. Odhrnul jí pramen vlasů z obličeje a políbil ji na čelo. Zoe se k němu krátce přitiskla a odešla do svého pokoje. Max potichu zajásal, z jejího chování pochopil, že mezi nimi nezničil všechno. S úsměvem na rtech si šel lehnout a se stejným úsměvem usínal.
Čekal ho krásný budíček- Zoe k němu přišla, stoupla si nad něj a políbila ho na rty. Max se probudil a rychle strhl Zoe na druhou stranu postele vedle sebe.
„Uáááá! Co blbneš?“ rozesmála se.
„To víš, neodolal jsem.“
„Tak mě už ale pusť.“
„Za poplatek.“
„A jakej bys chtěl?“
„Můžeš 3x hádat.“ Zoe se jenom ušklíbla a krátce ho políbila. Max jí potom pustil, ona ale zůstala ležet na posteli.
„Neusnula jsi zase?“ ujišťoval se Max.
„Čekám, až se oblíkneš, abychom mohli vyrazit.“ Max se tedy rychle dooblékl a vyrazili na trh. Po ránu tam bylo míň rušno než dopoledne, takže rychle nakoupili ovoce a nějaké to pečivo. Pak se dostali ke stánku s oblečením. Max už se těšil, jak se konečně převlékne do nového a čistého. Trhovec jim podal oblečení zabalené do bílé látky, Max zaplatil a odešli zpátky na pokoj. Zoe nadšeně rozbalila balíček a oči se jí rozzářily.
„Teda, takový pěkný.“ Obdivovala šaty, když je rozložila na postel.
„Povedly se.“ Usmál se Max a začal se svlíkat. Natáhl si novou tuniku a kalhoty a to staré složil. I když to bylo špinavý, bude se hodit. Zoe si vybrala kratší šaty a rychle se převlékla. Po Maxově vzoru ty staré složila. Vzali ovoce a oblečení a vydali se do stájí. Nasedlali a nauzdili koně, Max šel zaplatit hostinské a vyrazili.