Mezi nebem a zemi 2.kapitola

Anotace: 2.kapitola románu o dívce Lence,která se zamiluje do kluka Andrease,ale proč s ním nakonec nezůstane?

2.kapitola
Nenapsal…čekala jsem tejden,dva a nic…co jsem udělala špatně?Psala jsem todle všechno mojí nejlepí spolužačce Radce.Se kterou jsem seděla od 1. Třídy.Říkala,že je divnej a že se zítra pro mě staví a pujdem před kolej a budem tam tak dlouho dokud se neobjeví.
,,Já ho nechápu,co jsem udělala špatně?Vždyť všechno šlo tak dobře!Já myslela že už konečně…a ono nic.´´vylejvala jsem své srdce Radce,která je na tom stejně.Jsme jediný snad černý ovce na světě co neměli v 16ti letech žádnýho kluka.Jo kluci by byli,ale jací.O ty pacholky např. odemne ze třídy,na ty opravdu zájem nemám,bych asi musela padnout na kokosku abych změnila názor.
Čekáme,čekáme a najednou vyšel ven!Vzal do ruky mobil a zdálo se mi,že mi vrní v kapse.Jenže to se mi opravdu jen zdálo.A byla jsem zděšená,raději bych byla,kdyby se mi zdálo tohle.Karolína!Karolína si to nakráčela přímo k němu a začala ho líbat!Karolína je moje bejvalá spolužačka,barbie a děsně hloupá.Jak jen mohl?Vždyť říkal,že když je semnou má dobrý pocit?Co to je za kecy?A já si v duchu říkala,že je třeba nemocnej a jak má velkou horečku,tak nevidí ani na mobil.Jsem husa pitomá.Vezmu Radku za ruku a uháníme zpátky ke mně domu.
,,Vidíš to,aspoň víš,že on není hoden tvému srdci.´´řekla pomalu jak z knížky Radka.Neudržela jsem se nesmát po tomto moudru.Ach jo,stejně mě trochu trápí to co jsem viděla,ale co.Radka má pravdu,nezaslouží si mě,brácha měl asi pravdu.,,Kašlu na něj i kdyby mi někdy až k nohám lez!´´,,Přesně to jsem chtěla slyšet.´´usmívala se Radka a plácneme si na to.
Radka odešla domu a já si šla dát osvěžující sprchu,neboť mi bylo horko.To víte,panelákový byt v létě směrem oknama na jih.Hotová sauna je v bytě.Když jsem se utírala ručníkem,vlítnul dvnitř brácha,chvilku se na mě díval,potom mi sebral ručník,kterým jsem se utírala,prej ho potřebuje,že se jde koupat.Občas jeho chování nepobírám.Jako bychom měli ručníků málo.,,Dane?Bude tam i Andy?´´rychle jsem zanim vyběhla úplně nahá.A to jsem dělat neměla!Protože v tom se odedveří otočil Andreas!Ne že bych se běžela schovat,ale já stála jak přibitá.Neměla jsem sílu dýchat.Až jsem se vzpamatovala,tak jsem se rozběhla zpátky do koupelny.Vzala jsem na sebe tryko a kraťasy a nevěděla co dál.Takovej trapas,ale byl tam Andy!Já ho zas po dlouhé době viděla!Chci ho vidět zas!Vylezu ven a on nikde..smutně sklopím hlavu a kráčim se napít k ledničce.Vytáhla jsem džus a otočím se a za mnou Andreas.Vyprsknu na něj džus,který jsem právě polikala.Strašně jsem se lekla.A teď ještě víc,protože ke mně bezeslova přistoupil a začali jsme se líbat.A to dost vášnivě.Přitiskl mě na lednčku.Byla jsem jak v tranzu,nechápala jsem nic,nechápala jsem jeho a vlastně ani mně,ale všechno jde stranou.Teď jsem jen já a Andreas.Ale najednou sebou cukl.,,Promiň´´ rezeběhl se ke dveřím a odešel.Já tam jen stála omámená.Teď jsem nechápala už vůbec nic.Nic mi nedávalo smysl.Absolutně nic.Co řeknu Radce?Raději nic,ještě si pomyslí jestli nejsem normální.,,Kde je Andreas?´´vyjekl na mě brácha přicházející ke mně.Já stála pořád jako opařená u ledničky.,,Nevim.´´a šla jsem do pokoje a lehla do postele.Musim se srovnat musim se srovnat.Musim!
Andy se nečekaně neozval.Vzala jsem tedy za to já.Šla jsem za Danem a vzala si číslo.Vlezla jsem si do pokoje a sedla do rohu na zem.Číslo jsem měla namačkaný a pořád jsem ho kontrolovala,jestli tam někde není chyba,jestli jsem ho blbě neopsala.Jenže jak jsem to čím dál tim víc oddalovala,tak to bylo horší.
,,Prosim?´´slyšela jsem jeho hlas,při kterém se mi tajil dech.,,Halo???´´ozval se znovu.,,Ahoj,tady Lenka´´zhluboka jsem se nadechla a čekala co se bude dít.Ale nic se nedělo.Jen bylo ticho.,,Andreasi?´´nikdo se neozýval,tak jsem zavěsila.2 hodiny jsem seděla na jednom a tom samém místě.Bezehnutí.Najednou začala hrát z mého mobilu má oblíbená písnička,až jsem sebou škubla.Neznámé číslo.
,,Promiň.´´poznala jsem Andreasův hlas.Jen jsem zavřela oči.,,Jsi zbabělec.´´řekla jsem a čekala že zavěsí,jenže to se nekonalo.,,Promiň Leni,já vím,všechno jsem podělal…řeknu ti všechno jak se má.Já totiž někoho v té době kdy jsem tě potkal někoho jsem měl..a pořád mám.Jenže když jsem tě uviděl,já nevím co se stalo,ale dočista jsi mi pomátla hlavu.Nevím čím se to stalo.Mám neskutečnou touhu tě vidět,líbat,dotýkat…a to co se stalo u vás v kuchyni,to jsem se neovládl a až pak si uvědomil co dělám.Nechápu to,nikdy se mi nic podobného nestalo.Jen v tvojí blízkosti.Ale nechci jí ublížit,pochop to.´´mlčela jsem,nevěděla jsem co říct všechno jsem čekala,ale tohle ne.,,A mě můžeš ublížit Andy?´´rozeznilo se ticho,jen jsem slyšela jeho dech.V tu ránu jsem si vzpomněla na příhodu v kuchyni,jak vášnvě dýchal…až jsem z toho dostala husinu.,,Andy,co vůbec chceš?Já…já se nevyznám v tvém chování.Já tě nechápu.V jednu chvíli je nám strašně fajn a najednou nic,prázdno..pusto.´´.,,Leni,když jsem s tebou,cítím se jako v pohádce,ale potom co odejdeš,co nejsem s tebou se vracím do reality.´´ztěžka to řekl,podle jeho hlasu.Začali mi téct slzy…Já ho snad mám asi docela i ráda.Ale je to možné za tak krátkou dobu?,,Tak se vrať se mnou do reality.´´ nadhodila jsem,ale odpověď jsem čekala lepší.,,Jenže v realitě je už někdo jiný.´´neměla jsem slov…neměla jsem dech…neměla jsem nic…neměla jsem jeho.,,Přijeď!´´řekla jsem z a položila telefon dřív než se vyjádří.
,,Cink cink.´´ zadunilo celým bytem.Otevřela jsem dolní vchod a čekala netrpělivě u dveří.Slyším ťukání na dveře.Otevřu je a nepřestanu se dívat.Přede mnou stál bohém.Stáli jsme tam nevím jak dlouho,ale připadalo mi to jako věčnost.Jako kdyby se zastavil čas .otevřela jsem dveře ještě víc dokořán aby mohl jít dovnitř.,,Pojď,nikdo není doma.´´vešel tedy.Posadili jsme se v obýváku vedle sebe a jen se na sebe dívali.Musela to být věčnost,protože už přišel brácha.,Ty vole,kam jsi zmizel?´´ignoroval ho,jen se na mě díval a já na něj.Nevnímali jsme nic a nikoho.Najednou vstal a vzal mě za ruku a šli jsme pryč z bytu.Sedli jsme do auta a jeli někam za město.Na každým semaforu,co jsme stáli,mě vzal za ruku a někdy mě na ni i políbil.Čím dál tím víc ho nechápu,ale přesto mě neuvěřitelně láká.Že opravdu zakázané ovoce chutná nejlépe?
Vyjeli jsme za město a nechali auto na kraji lesní cesty a šli po ní dál. Bylo hezké počasí několik dnů,takže země byla vysušená,tudíž žádný bahno.Šli jsme přes les mlčky,přešli jsme pole a zastavili se na louce poseté pampeliškami.Bylo to krásný.Celá žlutá louka,kvítek vedle kvítka,nic krásnějšího jsem v životě neviděla.Andy mě vzal za ruku.sklopila jsem hlavu a koukla na ni.Poté jsem jela očima po jeho těle až k jeho očím.Ašak on mi nevěnoval pohled.Pohlédla jsem v před a nadechla se letního vzduchu ochlazeným jemným vánkem.V tom si za mě stoupne Andreas přitiskne mne na něj a opřu se o jeho svalnatě tvrdou hruď.Měl pravdu.Cítím se s ním jak v pohádce.Šaty mi vlajou do větru i vlasy, koukáme na zacházející slunce.Je to samo o sobě kouzelný a s ním je to nejvyšší stupeň magie.Nechci aby tahle chvíle skončila.Ale jako tak náhle přišla,také odešla.Andy mě opatrně posadí do trávy a sedne si hned vedle mě a drží mě pevně za ruce.,,Rozmyslel jsem se.Proč se vracet do reality,když je mi s tebou tak kouzelně a..´´přeruší ho motýl který byl tak nádherný,že ztratil dočista slova…i já.Proletěl kolem nás chvilinku se zdržel jakoby si nás prohlížel a poté stoupal výš a výš.Koukali jsme na něj jak odlétá jako kdybychom zamrzli.Poté se na sebe koukneme a je zase ticho.Nic nemusí říkat..všechno mi říkají jeho oči.Šetrně se na něho podívám a nakloním a jemně políbím.,,Miluju tě,Andreasi´´přijde mi jakoby zatajil dech,sklopí s úsměvem hlavu,otočí se na stranu,utrhne jednu pampelišku,omotá mi ji kolem prstu jako prstýnek,políbí mě na zápěstí zdvihne oči,co já na to.Usměji se.,,Já vím,a já?Pokud to cítím správně,tak také.´´koukám na něj nevěřícně kouká na mě vážnou tváří a v tom se rozesměje z plných plic.,Ty jsi!´´uleví se mi a dělám uraženou.,,Ale no tak.´´uklidní se na chvíli,ale když se na něj podívám rozesměje se znovu.Já bych ho nejraději zabila!Takhle mě dostane brzo do hrobu.