Verbotene Früchte schmect am besten

Anotace: Zakázané ovoce chutná nejlépe. Trocha němčiny, věřím, že porozumí i neznalci.

Září 2010

Každý začátek nového školního roku je otravný, protože dva měsíce volna, to je něco jiného, ale jednou jsem se rozhodla studovat, tak do školy musím. Jako vždy jsem nestíhala, takže jsem do třídy vbíhala za minutu osm. Stihla jsem akorát pozdravit své spolužáky a zasednout do lavice vedle své nejlepší kamarádky. Vydýchávala jsem se z toho běhu, když v tom vešel někdo do třídy, nevnímala jsem, tlouklo mi srdce jako pominuté a plicím se stále nedostávalo vzduchu.

„Dobrý den, já jsem váš nový třídní profesor a budu vás učit němčinu a kluky budu mít na tělák,“ pronesl cizí hlas a já zvedla hlavu. Krve by se ve mně v ten moment nedořezalo.

Srpen 2010

Miluji tu vůni cizí krajiny, moře. Ten příjemný pocit, když mi do ucha netluče jen čeština. Zkrátka trocha svobody. Letos jsme s bráškou poprvé vyrazili na dovolenou bez rodičů. Do krásného hotýlku v Egyptě. Všechno jsem tam domlouvala německy, něco anglicky. Ale většinou jsem se tam s nimi rozprávěla německy. Vycházela jsem ze záchodů, které byly u baru, nekoukala na cestu a omylem do někoho vrazila.

„Entschuldigen,“ omluvila jsem se a zvedla hlavu. Hleděla jsem do krásných kaštanových očí tmavovlasého krasavce, který měl na tváři několikadenní strniště.

„Es ist nichts los. Es war meiner Fehler,“ promluvil na mě sametovým hlasem a usmál se.

Chvíli jsme se dohadovali, čí je to chyba, až jsme to vzdali a šli si každý po svém. Lehla jsem si k bazénu, na lehátko vedle bratra a přemýšlela, odkud asi je. Nejspíš to byl Němec, mluvil skvěle německy. Zahnala jsem všechny myšlenky a šla se s bráchou vyblbnout na tobogány. Jenže On tam byl taky. Celou dobu jsme po sobě pokukovali. Což se táhlo několik dní, když jednou padla zeď. Bráchovi nebylo dobře, tak si šel lehnout na pokoj a já zůstala u bazénu, kde byl animační program. Sedla jsem si do zadní řady, místo vedle mě bylo volné, ale později bylo obsazené. Sedl si tam On.

„Hallo, hast du hier einen freien Platz?“ usmál se. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit, samozřejmě, mohla jsem lhát, ale nemohla jsem odolat.

„Ja, natürlich.“ Usmála jsem se.

„Wo ist dein Freund?“

„Denskt du meinen Bruder?“

„Uch,er ist dein Bruder,ja?“

„Natürlich, wir sehen doch gleich aus.“

A takhle to začalo. Dali jsme se spolu do řeči. Bavili jsme se obecně, o dovolené, důvodech, proč tu jsme, s kým tu jsme. Program skončil a my se šli projít na pláž. Ptala jsem se, odkud je.

„Woher kommst du?“

„Ich bin aus Tschechien und du?“

„Proč se celou dobu bavíme německy?“ pronesla jsem zaskočeně a začala se smát. On se přidal.

V naší konverzaci jsme tedy pokračovali v češtině. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Petr,je z Prahy a právě ukončil vysokou školu pedagogickou, obor německý jazyk a tělesná výchova. Povídali jsme si dlouho do noci a pak se rozloučili, scházeli jsme si každý den. Bratrovi to bylo jedno, protože sám si našel nějakou slečnu ze Slovenska.
Jednoho večera jsme si s Petrem sedli na pláži, povídali si, smáli se a bylo to krásné. Lehla jsem si, abych lépe viděla na hvězdy, on si lehl vedle mě. Náhle jsme přestali mluvit a jen si hleděli do očí. Pohladil mě po tváři, usmál se a lehce mě políbil. Odtáhl se, čekal, jak zareaguji. Neváhala jsem ani minutu a přitáhla si ho k sobě, abych opět pocítila chuť jeho rtů. Cítila jsem, jak je vzrušený, podíval se mi do očí a já přikývla. Nevím, co jsem si v tu chvíli myslela. Věděla jsem jediné a to, že se s ním chci milovat na pláži, což se také stalo.

Ráno jsem šla na snídani, šťastná, úsměvavá, s nechápajícím bratrem po boku. U bazénu jsem stále koukala, kdy se objeví Petr, ale on nikde. Odpoledne už jsem začínala být nervózní. Každý den odpoledne přeci byl u bazénu. Šla jsem se projít a na nástěnce jsem objevila, že brzy ráno odlétali Češi domu. Nemohla jsem tomu uvěřit, odletěl, bez rozloučení, jen mě využil. Tedy, já to chtěla, to ano, ale zklamal mě.
Následující dny jsem se snažila na něho nemyslet a užívat si zbytek dovolené, ale šlo to těžko. Když jsme odlétali a vraceli klíče na recepci, dostala jsem dopis:

Milá Míšo,

moc se omlouvám, že jsem odjel bez rozloučení, ale domnívám se, že to tak bude lepší. Jsi skvělá slečna, ale ty bydlíš v Hradci a studuješ gympl. Já žiju v Praze a budu si shánět práci. Ani nevíš, jak mě to mrzí, protože kdyby byly jiné okolnosti, neváhal bych a bil se za tebe. Okouzlila jsi mě. Chtěl bych s tebou být, ale nejde to, což víme oba.
Měj se krásně, líbá tě
Petr

Byla jsem zaskočená, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Dopis mě potěšil a rozesmutněl zároveň. Uložila jsem dopis zpátky do obálky a tu vložila do knížky. Udělala jsem tak pomyslnou čáru za svou prázdninovou láskou. Život jde dál, nemá cenu řešit, co bylo, co by bylo kdyby, zkrátka je třeba žít přítomností.

Zbytek prázdnin jsem si užívala s partou na vodě, na Petra téměř zapomněla a snažila se nemyslet na nic, zkrátka jen žít. Jenže všechno jednou končí a září se kvapem blížilo. Přicházelo pomalu, nenásilně, ale jednoho rána bylo tu.