Bonjour, Dita!

Anotace: trochu nestíhám poslední dobou, ale na Ditu bych nezapomněla :) enjoy!

Sbírka: Bonjour, Dita!

,,Tohle je Estelle,‘‘ zakomíhala jsem nohou nazutou v králičí papuči, ,,a tohle je Éve.‘‘
,,Nechtěla bych se jmenovat stejně jako bačkora,‘‘ pronesla Madeilene pohrdavě. Měla ten večer trochu popudlivou náladu.
,,Počkám si na další kus oblečení a pojmenuju ho po tobě,‘‘ slíbila jsem jí. ,,Mohla by jsi nachystat talíře? Holky, příbory?‘‘
,,Pro kolik?‘‘ strnula Madeilene s rukou v horní skříňce.
,,Pro šest.‘‘
Zvedla obočí.
,,Místo otce bude na večeři Etien.‘‘
Madeilenino opovržlivé chování se o poznání změnilo. Dvojčata se chichotala. ,,Na večeři bude Etien?‘‘
O kom se mluvívá, nedaleko bývá, což mi nyní jen nahrálo do karet. ,,No jistě,‘‘ prohlásila jsem sebevědomě. ,,Není k sežrání?‘‘
Holky se rozřehtaly, Rowan nasadil přemýšlivý výraz a Etien nechápavý. ,,Jsem k smíchu?‘‘
,,K sežrání,‘‘ zahihňala se Éve.
Etien pobaveně zvedl obočí. ,,Už i ty, malá příšero?‘‘ bleskově chytil Éve do náruče a začal ji lechtat. Mnohem víc než Évenino pištění mě však interesovala ta věta.
Už i ty?
Vidíš vlky tam, kde nejsou, pohrdla jsem příliš kritickým vědomím a sedla si na své místo. Éve byla od smíchu celá rudá a i Etien se zadýchal.
,,Lasagne? Hmmm, miluju lasagne,‘‘ prohlásil a s jiskrami v očích se podíval na mě.
,,Já moc ne,‘‘ ohrnula Madeilene nos.
,,Tak vaříš zítra. Jsem zvědavá, jak to stihneš, když jdeš do školy.‘‘
,,Nejsem ve škole celý den.‘‘
,,To nejsi. Ale zbytek dne jsi zavřená u sebe, nevidím nikde hodinku na pečení lasagní. Které jsou moc jednoduché, určitě bys nás překvapila něčím lepším.‘‘
,,Já nejsem au- pair,‘‘ řekla Madeilene s úsměvem vpravdě jedovatým.
Naklonila jsem se blíž, tentýž úsměv. ,,A já jsem au- pair, ne kuchařka.‘‘
Etien pokýval uznale hlavou. ,,Hezky, dámy.‘‘
Madeilene se zapýřila. Přestože se mi lasagne povedly, nějak mi přestaly chutnat. Natáhla jsem se k parapetu, kde stálo rádio a zapnula ho.
,,To je vopruz, že zítra začíná škola, co?‘‘
Etien rozvinul konverzaci s dvojčaty a Madeilene, kterou jsem poslouchala tak napůl ucha. Pak se probudil k životu Rowan.
,,Táta!‘‘
Skrze slabou chumelenici byly vidět obrysy CRV. Madeilenino nadšení pro konverzaci okamžitě opadlo, začala se vrtat v jídle a hrát divadlo před Etienem.
Vstala jsem a nachystala sedmý talíř mezi Rowana a Etiena.
,,Bon soir,‘‘ pozdravil Simon a sklepal si sníh z ramen přesně tak, jak jsem to dětem zakázala, tedy rovnou na podlahu. ,,Nebudu jíst, Dito, děkuji.‘‘
Sedl si na svoje místo. ,,To je fajn, že vás konečně vidím všechny dohromady. Viď, Rowane. Co jsi dnes dělal?‘‘
Rowan se rozpovídal, ale na Simonovi bylo vidět, že čeká, až bude konec. Mezitím jsem se pustila do pekáče a nádobí, co nepatřilo do myčky. Etien si vzal utěrku a pomáhal mi.
,,Už můžu jít nahoru?‘‘ ozvala se Madeilene otráveně a Simon Rowana konečně přerušil. ,,Ne, počkáš. Chtěl jsem vám něco říct. Že Charlotte k nám už nepozvu.‘‘
,,Nemohl jsi to říct dřív?‘‘
Kdo jiný, než Madeilene. ,,Než jsi ji vůbec dotáhl poprvé?‘‘
,,Jak to mluvíš!‘‘ vybuchl Simon, Madeilene však nezůstala pozadu. ,,Já jak mluvím? A jak se ty chováš, tati? Přitáhneš k nám cizí ženskou, na Silvestra, půl roku po tom, co máma umřela! Zapomněl jsi říct, že to byla kamarádka. Odkdy jí můžeme říkat mami? Kdy se nastěhuje?‘‘
Vzala jsem Etienovi utěrku z ruky a za loket ho vytáhla na verandu, kde byla zima a tma.
,,Family evening,‘‘ vysvětlila jsem. ,,Nepatříme tam.‘‘
,,Ty tam patříš,‘‘ vyhoupl se na dřevené zábradlí. ,,Já ne.‘‘
Pokrčila jsem rameny, tohle byla věc názoru, vzpomněla jsem si však na babi Simonovou. ,,Už jsi v půlce….‘‘
Svítil měsíc, jen díky tomu jsem viděla, že Etienovy oči změkly. ,,Pojď ke mně.‘‘
Objal mě a já z jeho svetru nasála vůni koní, parfému a muže. Úžasná to věc. Vzápětí jsem mrkla přes rameno, jestli sem jde z domu vidět.
Etien se tiše zasmál. ,,Jsi paranoidní, chéri.‘‘
,,Ne, nejsem. Budu ráda, až Madeilene půjde do školy.‘‘
Bylo mi příjemné teplo.
,,Možná jsi to trochu přehnala u té večeře.‘‘
,,Mrčet umí každý, ne každý ale umí vařit. Nemám čas stát celý den u plotny, aby byly na večeři steaky. Kromě toho nevidím na lasagních nic špatného, no a co, že Madeilene nechutnají.‘‘
Opět se zasmál. ,,Nemohly být steaky, byla jsi se mnou v lese, pamatuješ?‘‘
,,Shodím tě dolů,‘‘ varovala jsem ho, ale jen naplano, bez jeho zahřívání by mi byla zima. ,,Vůbec nevím, co tím chceš říct. Fajn, je to puberťačka. Simon teď právě řekl, že Charlotte už nepřivede. Je hezká, mladá, má koně a skvělé sourozence. Tak co chce ještě mít?‘‘
Etienův výraz se mi nelíbil a Etien mi to vzápětí potvrdil. ,,Ty žárlíš!‘‘
Nezačala jsem se znovu čertit. ,,Asi jo,‘‘ přiznala jsem a nejradši bych Etienův úsměv neviděla.

Ani nevím, jak ten rodinný večer skončil, protože když Etien odjel domů a já se vrátila z verandy, všichni byli u sebe. Nastavila jsem si budíka na ranní shon a usnula, jako když ho do vody hodí.
Protože byla ráno po odchodu holek do školy ještě tma, vrátila jsem se do postele a znovu vstala až s Rowanem téměř v deset. O půl jedenácté jsme vkročili do stáje, kde byl typický dopolední klid, jen několik koní bylo na jízdárně.
Rowan mě zatahal za rukáv. ,,Pojedeme ven?‘‘
Můj ryzák byl zřejmě na pastvinách. ,,Vzal jsi Chapelierovi tu mrkev? Paráda, běž mu ji dát, přijdu pro tebe,‘‘ poslala jsem děcko do opačné části stáje a vesele zamířila k peršeronům.
,,Bonjour!‘‘ nakoukla jsem do boxu a hned se trochu zkrotila, kromě Etiena tam byl ještě nějaký kluk, nejspíš jeden ze stájníků. Společně se nakláněli nad mohutným kopytem, které kluk držel.
,,Pojď se podívat, Dito,‘‘ kývl na mě Etien.
Pohladila jsem koně po nose a protáhla se kolem jeho širokých boků. Ještě než jsem se na samotné kopyto podívala, uhodil mě do nosu nezaměnitelný odér hnití.
,,Uff…‘‘
Celé rohy střelky byly rozmáčklé do šedozelené kaše a hniloba se rozmáhala dál do kopyta.
,,Slušně zanedbaný kopyto,‘‘ uklouzlo mi. Kluk vypadal, že se hanbou propadne.
,,Všechno to shnilý odřízni a pak natři,‘‘ nařídil mu Etien a vyšel před box.
,,Teď jsi ho celkem slušně přede mnou ponížil,‘‘ zašeptala jsem s úsměvem. Etien ledabyle hodil okem přes rameno a ani se nenamáhal snížit hlas. ,,Vážně? Za tohle by si zasloužil mnohem víc. Copak už ti mladí nemají žádnou zodpovědnost?‘‘
,,A ty jsi starej dědek, že tak mluvíš?‘‘ natáhla jsem se a lípla mu pusu na zamračené čelo.
,,Jůůů!‘‘
Kousek od nás stál Rowan a potutelně si tiskl dlaň na ústa. ,,Milenci se milují!‘‘
Tohle nemuselo být.
,,Ale kuš, kiddo,‘‘ ohnal se Etien po Rowanovi, který bezpečně uhnul z jeho dosahu. ,,Milenci se milují!‘‘
Etien založil ruce. ,,Kiddo, já se ti taky nesmál, když ti Lízinka dala pusu. Tak proč se směješ, když dala Dita pusu mě?‘‘
Ani tenhle zoufalý pokus Rowana nezastavil. ,,Milenci se milují!‘‘
Etien se zatvářil unaveně. ,,Kolik máš času? Chtěl jsem jet do obchodu, ale vidím, že to budeme muset vzít ještě přes cukrárnu.‘‘
A tak jsme jeli.

Byla jsem ten den poprvé v prodejně s jezdeckými potřebami, ovšem hned mi bylo jasné, že mít vlastního koně, tak tu strávím hodiny nad vybíráním té nejlepší a nejhezčí uzdečky, sedla a naprosto mě uchvátila sedlová deka s potiskem dvou psích paciček, nad kterou si Etien zaťukal na čelo.
,,Dobrej. Mám tady objednané sedlo na jméno Richard.‘‘
Prodavač se líným krokem odšoural do skladu, ale ještě stihl střelit zlobným pohledem po Rowanovi, který skákal na houpacím koni a hlasitě u toho výskal.
Etien přešel do sekce s westernovým vybavením, vzal z háku černé sombrero a nasadil si ho na hlavu.
,,Jak vypadám?‘‘
Nakrčila jsem nos. ,,Nic moc.‘‘
,,Jak- nic moc?‘‘ stoupl si k zrcadlu. ,,Jsem kus. Představ si to. Já a Ariela- potřebuju černého koně, abych byl trochu stylový. Zaprášená prérie, sem tam kaktus a najednou ranč s takovou tou typickou verandou a na verandě stojí sexy kráska v červených šatech, která pochopitelně čeká jen a jen na mě.‘‘
,,Spadni dolů, chéri,‘‘ stáhla jsem mu klobouk do očí.
,,Tady je to sedlo,‘‘ přerušil nás prodavač otráveně a hodil na pult velkou bílou krabici.
,,Pro koho to sedlo je?‘‘ zajímalo mě na parkovišti, když krabici ukládal do kufru svého Peugeotu.
,,Pro Fantasmu. André jí nové sedlo pořizovat nechtěl, ale nakonec nebylo na výběr, přestože je moc hezky stavěná, tak má hřbet jako osel.‘‘
Rowan se rozhihňal a Etien obrátil oči v sloup. ,,Co jsi mu dnes přidala do snídaně?‘‘
,,Je v pubertě.‘‘
,,To brzo!‘‘ rozesmál se také a vzal mě kolem ramen.