Předčasně dospělá 3

Anotace: ....prosím moc o komentáře..děkujíí

„Dobrý den třído, chci vám představit vašeho nového spolužáka Radima Sobotku, který ode dneška bude s vámi chodit do třídy.“představí nám kluka. Je docela pěknej, pomyslím si a začnu si ho prohlížet a to samé udělá většina holek. Je vysoký, má sportovní postavu, hnědé vlasy, které mu trčí do všech stran. Vypadal jako andílek, když se nejistě díval na všechny.
„Radime, sedni si kam chceš a já bych byla docela ráda, kdyby se ho někdo ujal a vysvětlil mu jak to tu chodí, kde co je.“
„Já mu to tu ráda ukážu“ přihlásí se hned Jitka a my s Alicí jen protočíme oči. To nám bylo jasné, že se nabídne ona. Kdo taky jiný. Radim jen přikývne a posadí se za Jirkou, čímž naštve Jitku, protože po něm hodí vražedný pohled. Asi si krasavice myslela, že si vybere ji a posadí se za ní, aby pak mohl celou hodinu poslouchat s tou a s tím se nebav, já jsem ta nejlepší..
„Vypadá dobře co?“ drcne do mě Alice a já jen přikývnu. Jo tenhle kluk vypadá fakt dobře, ale já mám bohužel teďka jiné starosti.
„Tak dobře, můžu si ještě půjčit Eriku?“kývne na mě a já se s ní odevzdaně vydám na chodbu, kde vím co mě čeká. Nepříjemný rozhovor na téma máma.
„Eriko, je mi to moc líto co se vám stalo“řekne mi nejprve „jak to všechno zvládáte doma se sestrou? Nepotřebujete pomoc? Uvolnit ze školy?“
„Doma se to nějak dá zvládnou, sice k nám mají přijít ze sociálky, ale to se snad zvládne a děkuju, ale nepotřebuju nic. My to se sestrou zvládneme a kdyby, tak něco vymyslím“ pokrčím rameny.
„Opravdu Eriko, kdybys cokoliv potřebovala..“přejde do tykání. Vždycky když jsme spolu sami dvě, tak mi tyká.
„Já to zvládnu, ale moc děkuju“ usměju se na ni a ona jen přikývne, což je pro mě pokyn, abych se vrátila do třídy, kde právě češtinářka zkouší Jitušku. Krásný pohled, jak se naše třídní kráska potí u tabule a nedokáže říct ani jednu souvislou větu. Kdybych neměla náladu pod psa, tak bych se snad i smála.
„Takže za pět“ nemá s ní slitování učitelka, přičemž Jitka se nafoukle posadí zpátky do lavice.
„Tak koho dále přivítáme u tabule?“ zajímá se učitelka. Vždycky zkouší dva, to už je její tradice prostě, takže je mi jasné, že ještě někoho dneska vytáhne.
„Takže slečno Málková, vy se necháte příště vyvolat“ podívá se na mě a já jen přikývnu.
„To teda pěkně nefér, jen kvůli tomu že ji umřela matka, tak bude mít takové výhody?!“ ozve se Jitka a tentokrát se už já neudržím a dřív než stačí něco podotknou učitelka, ozvu se já.
„Co kdybys radši držela tu svou hubu do které si nevidíš?! Jestli ti to udělá radost, já si klidně nechám napsat pětku hned, ale u mě to je zbytečné, protože já to umím, na rozdíl od blondýnky, která si myslí, že když její tatínek má peníze, tak si zaplatí všechno a nemusí nic dělat“ při čemž se zvednu a jdu si stoupnout k tabuli s tím, že jsem zkoušená.
„Alespoň od někoho mám rodiče“ neodpustí si.
„Nemyslíš si, že to přeháníš?!“ozve se už i Alice. „Erika má pravdu, máš jen bohatý rodiče, ty sama jsi rozmazlená a myslíš si, že penězi si koupíš všechno, takže teďka radši drž svou pusu, než ti po ní někdo dá!“
„Dámy, co kdybys jste si tohle vyřešili mimo moji hodinu a mimo školu? A vy slečno,“ zadívá se na Jitušku „to pořádně přeháníte a měla by jste se nad sebou zamyslet“
Bezvadné divadélko před novým spolužákem, pomyslím si a jen se na něj podívám, jestli celou tuhle hádku sledoval nebo se tvářil a dělal, že tu vůbec není. Zachytil můj pohled, protože se na mě jen mile usmál, ale já mu nedokázala úsměv vrátit a proto jsem se rychle otočila zpátky k učitelce, která právě listovala v učebnici, aby mi položila nějakou otázku.