Předčasně dospělá 4-5

Anotace: .....

„Nechápu, na co ti Jitka hraje!“ řekne Alča, jen co vyjdeme ven ze školy a vydáme se někam si sednou a najíst se, protože máme polední pauzu.
„Já taky nevím Ali, nejlepší opravdu bude, když ji budeme ignorovat, protože ona už se nikdy nezmění“ zakroutím jen hlavou.
„To je fakt a kdyby se změnila, tak by se stal až moc velkej zázrak, což se nestane“
„To je prostě fakt“ přikývnu. Společně zamíříme do pizzerie, které se stala naši oblíbenou už před 4 roky, kdy jsme spolu nastoupili na střední. S Alčou jsme nebyli nejlepší kamarádky od základky nebo tak, ale stali jsme se jimi až tady, na střední škole v prváku. Jak se říká, na střední škole se najdou kamarádi a kamarádky na celý život a mě se zdá, že já tu svou kamarádku našla..našla jsem Alču..
„Tak jak se těšíš na maturitu? Už je za dveřmi“ zeptám se Alči, jen co si spolu objednáme na půl šunkovou pizzu, kterou ona tak miluje.
„Hej vůbec, to nedám prostě..“a už spustí tu svou, že ona maturitu neudělá, že se bojí, že vůbec neví kam půjde po střední na výšku a já mám o pár minut o zábavu postaráno a myšlenky jiné. Maturita..
Nemusím myslet na mámu, protože mi zaměstnává mysl Alča s maturitou. Nemusím ani na sestru, která je ve školce a já si až teď uvědomila, že jsem s ní možná měla zůstat ještě pár dní doma..na nic..jen poslouchám Alču, občas přikývnu a přidám i ten úsměv, aby neměla podezření..
Do školy se vrátíme jako poslední, no prostě jako vždycky se vrátíme až na začátku hodiny, kdy učitel už pomalu zapisuje kdo chybí a pokaždé nás jen sjede pohledem, který mluví za vše..no ostatně, jako pokaždé..
Poslední dvě hodiny jsou snad nejnudnější na škole. Dvě hodiny počítačů, to je za trest prostě..nic tam neděláme a já někdy přemýšlím nad tím, že prostě na tyhle dvě hodiny chodit nebudu, ale bohužel v téhle skupince je naše Jituška, takže ona by mě pokaždé napráskala..tak mě nechození do těchto hodin, ihned přešlo.
Naštěstí učitel je takovej, kterému je všechno jedno, jen prostě sedí za počítačem a něco si tam dělá pro sebe, takže když se ho na začátku hodiny zeptáme jestli bychom už mohli jít, v klídku nás pustí domů..
„Tak zítra a kdybys něco potřebovala, stačí říct“ zamává mi ještě Alča, která zamíří na opačnou stranu než já..na rozdíl ode mě ji vyzvedne taťka na náměstí, zatím co já jedu autobusem..někdy ji i závidím, ale zase na druhou stranu jsem ráda, když zapadnu na sedačku, pustím si písničky a nad něčím nepřemýšlím.
„Eriko?“ ozve se za mnou zrovna v tu chvíli, kdy si chci dát do uší sluchátka a vypnout mozek. Otočím se po hlase a překvapeně se dívám na Radima, který za mnou pospíchá.
„Radime? Jdeš na nádraží?“ zeptám se a on jen přikývne. Počkám než ke mně dojde a pak se společně vydáme směr nádraží.
„Slyšel jsem Jitku jak říkala o tvé mamce, je mi to líto“
„Díky“ řeknu jen.
„Co se stalo?“ zeptá se zvědavě, ale já jen zakroutím hlavou, že o tom nechci mluvit a on pochopí. Detaily toho, co se stalo té noci, jsem neřekla nikomu..ani Alči a to si říkáme všechno..tohle říct nemůžu nikomu..
„Proč jsi přešel na naši školu zrovna v maturitním ročníku?“ zeptám se po chvilce trapného ticha.
„Taťka se sem přestěhoval a já musel jít s ním. Chodil jsem na školu podobnou, takže je to docela v klidu“ pokrčí rameny.
„Proč jste se sem přestěhovali? Jste nebyli tam šťastní?“
„Ne, ale taťka se znovu oženil a tak jsme šli sem za ní. Je to docela otrava, když musím bydlet s Hankou a Terezou, její mladší dcerou..Ona Hanka má dost prostě přísný režim, prostě v tolik a v tolik doma, neustále se ptá co jsem dělal, kde jsem byl..takže otrava“ protočí jen oči.
„To věřím to musí být otrava jak něco..tak vypadni někam ven“ poradím mu, ale on jen zakroutí hlavou.
„Nikoho tu neznám, ani ty místa tady a s Jitkou fakt jít nechci“ na tohle nemám slova, takže se jen rozesměju. „to je vždycky taková?“
„Jo a ještě někdy horší“ přikývnu jen „záleží na tom, kdo se ji líbí a podle všeho, ty jsi u ní v první řadě, takže čekej že tě začne nabalovat, bude si hrát na nejhodnější“
„To říkáš, jak kdybys tohle u ní už zažila“
„A ne jednou“ usměju se na něj „poprvé balila Kamila, ten ji dal košem, jen co promluvila, pak byl na řadě Lukáš, ale dopadla stejně, tak to zkoušela na jiných a prostě vždycky zůstala sama“
„Tak děkuju žes mi řekla, co mě čeká a nemine“ zasměje se jen a já se k němu přidám. Na konec cesta s ním na nádraží uteče rychle a já se ani nenaději a už jsme tam..docela mě to zamrzí, protože Radim je docela dobrý společník a já se poprvé za dnešek zasmála od srdce.
„Takže zítra?“ zeptá se jen.
„Však spolu chodíme do třídy, tak určitě zítra“ usměju se na něj jen.
„Jezdíváš sem ráno?“ zeptá se najednou a já jen přikývnu. „počkám tě tu, ať si trochu rozveselíme den“ a mě nezbyde než souhlasit. Jak řekl, alespoň si trochu rozveselíme den.
„Tak zítra“ zamávám mu ještě a rozběhnu se k autobusu, který právě přijel na nástupiště. Nastoupím tam mezi posledními, zapadnu na sedadlo a už si dávám sluchátka do uší. Zavřu oči a přestanu vnímat svět. Jen poslouchám a na nic nemyslím.
„Eri!!“vykřikne Zuzanka a skočí mi přímo do náruče, že ji jen tak tak chytím. „tys nezapomněla“
„Proč bych měla zapomenou?“ nechápu a úsměvem poděkuju učitelce, že tu zůstala chvilku se Zuzkou, i když nemusela.
„Já nevím, ale bála jsem se toho“ přitiskne se ke mně ještě víc a nakonec takhle dojdeme až před školku, kde ji ale položím na zem, protože takhle by jsme asi domů jen tak rychle nedošli, ale Zuzka se mě asi jen tak nehodlá vzdát a chytí mě pro jistotu pevně za ruku. Jako by se snad bála toho, že ji opustím..
„Tak jak ses měla ve školce?“ zajímám se rychle, než ji napadnou otázky na mě a já bych musela lhát nebo předstírat. Takhle alespoň zaměstnám její mysl..
„Dneska jsme byli na procházce a paní učitelka říkala, že začne co nevidět sněžit, protože jsou tu vrány“ poučí mě.
„Tak to abychom se podívali na zimní věci co?“ usměju se na ni a ona jen přikývne. Už takhle je dost velká zima, i když mě to tak nepřijde a ani Zuzce, ale stejně si myslím, že je potřeba vytáhnout už zimní věci.
Jen co přijdeme domů, obě se převlékneme a zatím co Zuzka si začne kreslit, já si vezmu sešit do ekonomiky a zalezu do kuchyně, kde jednak začnu věřit večeři a přitom plánuji i něco uvařit. Zuzka je zvyklá na teplé jídlo večer, když je taková zima a já nechci jen tak měnit zvyky, protože si myslím, že si musí zvyknout na daleko horší věci.
„Zuzko, prosím tě běž tam“ zavolám na ni, jen co se ozve zvonek ode dveří. Fakt super jako, vůbec nic nestíhám a ještě ke všemu sem jde někdo na návštěvu. Potřebovala bych se snad rozdvojit, pomyslím si. Zatím co Zuzka utíká otevřít, já otočím na druhou stránku sešitu.
„Dobrý den“ pozdraví Zuzka někoho.
„Ahoj Zuzanko“ poznám hlas naší sousedky a mám nutkání protočit oči. „máš doma sestřičku?“
„Je doma, vaří..Eri!!“ ozve se její křik přes celý byt a já se radši vydám k nim, než se paní Nováková rozhodne, že nás navštíví.
„Dobrý den“pozdravím ji „mazej si kreslit“ zaženu Zuzku do pokoje, protože je mi jasné, že tenhle rozhovor s ní, bude až moc zajímavý.
„Eričko, jak jste na tom?“ zajímá se paní Nováková a začne se natahovat, aby mi viděla přes rameno do bytu.
„Jsme v pořádku, děkujeme a všechno zvládáme“ ujistím ji hned, jen co se začne nadechovat, aby se zeptala na další otázku.
„Tvoje maminka byla moc hodná a já ji měla ráda víš? Takže kdybys cokoliv potřebovala, stačí jen říct“
„Děkuju, ale já to všechno zvládnu“ ujistím ji a neujde mi, jak se mi pořád dívá přes rameno, jako by si snad myslela že tam někoho mám, nebo čeká, až zahlídne něco, kvůli čemu by musela jít dovnitř. „moc se omlouvám, ale já se mám ještě učit, tak na shledanou“ rozloučím se s ní rychle a zabouchnu ji dveře před nosem dřív, než stačí cokoliv říct dalšího.
Baba jedna, pomyslím si a vrátím se do kuchyně, kde jednak mám rozdělanou večeři a pak sešit s ekonomikou na učení.
Jak já tuhle babu nesnáším, pomyslím si. Mamka ráda neměla, pořád jen si stěžovala jak jsme se Zuzkou nevychované, že prý děláme po paneláku nepořádek, řveme a najednou doleze a začne mi podívat jak ji měla ráda. Tak na to jsem fakt tak akorát zvědavá..
„Eri?“ zeptá se mě večer Zuzka, jen co umyju nádobí a vrátím se k ní do pokoje, abych ji dala dobrou noc.
„Copak zlatíčko?“ posadím se k ní na postel.
„Zůstaneš tu semnou prosím?“ zadívá se na mě se slzičkami v očích a já jen přikývnu. Zuzanka se odsune na stranu, abych si za ní mohla lehnout. A jen co tak udělám, pevně se ke mně přitiskne a obě nás zakryje peřinou.
„Že mě neopustíš?“ zeptá se ještě a zavře očička.
„Nikdy Zuzanko, nikdy tě neopustím a teďka spinkej“ řeknu a dám ji pusu na čelo. Zuzka se jen zavrtá víc do peřin, přitiskne se ke mně víc a za chvilku už neví o světe.
Počkám a když mám jistotu, že sestra opravdu spinká, opatrně ji ze sebe sundám, zakryju a přemístím se do obýváku, kde mi právě pípal mobil.
AHOJKY, JAK TO VŠECHNO ZVLÁDÁŠ? NEPOTŘEBUJEŠ NĚCO? Ptá se mě Alice po sms. Docela brzo, pomyslím si a jen ji odepíšu, že všechno je v pořádku a že nic ani jedna nepotřebujeme.
Nakonec se převléknu do pyžama a místo toho, abych si šla lehnout do pokoje, přemístím se i s dekou do ložnice, kde si lehnu do postele, přitisknu si k sobě nohy a teprve tam se po dlouhém dni rozbrečím jako malá..