Prodána ve 21.století

Anotace: 2.kapitola, doufám že se to bude líbit, komentáře příjmu ráda

Nikol nebyla schopna jediného slova. Jen stála opřena o dveře a nepřítomným pohledem koukala na neznámého muže. Asi po 1 minutě ticha se na něj podívala s úsměvem na tváři a veselím hlase prohodila:
„Kde máte tu skrytou kameru, málem se Vám povedlo mě dostat a začala se smát“.
„Žádna kamera tu není, tohle je už domluveno 4 roky mezi mnou a tvojí tetou. Jestli tu něco potřebuješ běž se zabalit já tu zatím počkám“ jeho tón hlasu byl klidný a chladný.
„Ne tohle není možné j o ničem nevím, s tím nesouhlasím. Tohle nemůžete jsem přece dospělá“ nepřipouštěla si daný fakt Nikol.
„Ale můžeme, teta ti to dala podepsat už před půl rokem a tys to svým podpisem stvrdila, ale pokud nechceš já tě nutit nebudu. Ale počítej s tím že si podepsala i to že pokud si to rozmyslíš vystavuješ se tomu že mi splatíš tu část peněz která je tma uvedená“. S úsměvem se na ni podíval.
„Já jsme ochotna ti to klidně zaplatit, ale vdávat se rozhodně nebudu, obzvlášť za někoho koho vůbec neznám“ vykřikla Nikol a myslela si že má vyhráno.
„Dobře jak chceš ta je 1 000 000kč. Tak kdy mi to zaplatíš drahá Nikol“ neskrýval jeho pobavení
Už to nemohla vydržet nohy ji vypověděli službu a ona se pomalu sunula na zem. Rukama si zakryla obličej aby neviděl že má slzy na krajíčku.
Dřepl si naproti ni chytl ji za ruce a tichým konejšivým hlasem ji řekl
„Nebuď jak malá, tohle může být výhodné nejen pro tebe ale i pro tvou tetu, já nejsem žádný chudák ze kterým by ses musela bát že tě neuživí a tvá teta za to dostane také svůj podíl. Starala se o tebe už od malé holky a ty ji chceš upřít krásný zbytek života? Nebuď přece sobecká Nikol“
„tak že jsme sobecká a co vy když rozhodujete o tom co mám udělat ze svým životem, to není sobecké“ zvýšila na něj hlas, pořád nemohla uvěřit tomu že by ji teta něco takového udělala, jak jen mohla.
„ ty si s tím souhlasila Nikol ať vědomě či ne ten papír si podepsala a teď se zvedej půjdeme“ chytil ji za ruku a pomohl ji vstát
„počkej ještě něco mi řekni, jak si se o mě vůbec dověděl a jak víš že NEKUPUJEŠ zajíce v pytli“ myslela že tím ho dostane, přece nebude chtít někoho koho nezná a neví co před ním tají.
„Nikol já o tobě vím naprosto vše, nikdy bych NEKOUPIL použité zboží“ a s tím ji táhl ke dveřím.
Nemohla tomu uvěřit jak ji to nazval zboží? To není nic jiného jen věc? Chtěla ještě vidět tetu, ale nikde ji už nezahlídla jen viděla jak Michal dává něco na stůl, byl to malý papír. V ten moment ji to docvaklo on ji tam dal šek, za ni. Jednou rukou chytl její kufr a druhou neustále držel tu její za zápěstí tak pevně že měla pocit že se ji už neprokrvuje. Vyšel s ním před panelák a jediným pohybem ji vtlačil do toho krásného auta, co ještě před chvílí obdivovala a teď ho silně nenáviděla. Sedla si co nejpohodlněji do auta a začala přemýšlet jak z toho ven. Co kdyby utekla? Dobře to tu zná a on by ji nenašel. Chytla za kliku u dveří, ale byli zamčené, sakra co má tohle být. Vždyť je 21.století tohle by se nemělo stávat. Po tvářích ji pomalu začínali téct slzy.
Asi jsme na ni neměl být tak tvrdý, měl jsme ji dát čas. Ale ten právě už nemáme. Pomyslel si Michal když dával do auta její věci. Všiml si že je ostřihaná a to mělo za následek i to že byl pěkně naštvaný, vždyť ty vlasy na ni zbožňoval a ona udělá tohle. Vzal do ruky mobil a zavolal Monice.
„ahoj, jo to jsem já, věci se mění má krátké vlasy tak s tím budeš něco muset udělat. Jo díky“ zavěsil a šel pomalým krokem do auta. Věděl že se pokusí utéct a proto si to raději pojistil a zamkl dveře. Kdyby jen tušila co všechno by pro ni udělal, tak by se nechovala takto, vždyť on ji miloval už celé 4 roky a ona o něm vůbec nic netušila. Pamatoval si to jako do teď když viděl poprvé, seděla ve své lavici ve škole a on procházel kolem, byla neuvěřitelně krásná, okamžitě ho očarovala. Za ty 4 roky dělal vše nemožné aby se k ni nikdo nepřiblížil a taky se mu to povedlo.
Otevřel dveře od auta a sedl si za volant.


Nevěděla jak dlouho jeli, ale to příšerné ticho ji už lezlo na mozek. Celou dobu se na ni ani nepodíval, bylo ji špatně z toho že ji jediná příbuzná kterou měla ráda jako matku ji dokázala takhle podvést. Byla skoro tma když před sebou uviděla krásný zámeček. Dojeli před něj a Michal vy stoupil z auta. Všimla si že přede dveřmi na něj někdo čeká. Byl to muž a žena, vysoká blondýnka se skvělým oblečením a krásná jako princezna, chvíli si spolu povídala a ona měla pocit že na ni zapomněli, kéžby. Asi po 15 minutách kdy byla sama v autě ji pomalu klesala hlava únavou, kterou měla opřenou o okýnko, ale zrovna když pomalu usínala někdo otevřel dveře a prudkým trhnutím ji vyndal z auta tak že málem spadla. Byl to Michal, táhl ji do zámečku, prošli velkými dveřmi a ocitli se v krásné chodbě osvětlené svíčkami na každé straně byli pokoje, mohlo jich být tak 5, víc rozhodně ne. Strčil ji do prvního a hned za ni zabouchl těžké dveře. Oslepená přívalem světla skoro nic neviděla, někdo se k ni přibližoval, byla to žena opatrně ji vzala za ruku a posadila k velkému zrcadlu.
„Ahoj já jsem Monika a postarám se o to abys byla ta nejkrásnější nevěsta pod sluncem“