Kdo ví - 7.díl

Anotace: po trochu delší pauze..doufám, že se bude líbit..děkuju za tipy a komentáře:)

Sbírka: Kdo ví

Nastal den D. Jak Kryštof tak Jana už čekali v obýváku, za to já jsem s mamkou kmmitala v kuchyni a netrpělivě vyčkávala příchod Ondry. Už jsem si tím nápadem nebyla tak jistá. Děsila mě ta představa, jak si hrajem na spořádanou rodinnou sešlost. Mamka vůbec nepochopila o co jde, když dodala:,,Neboj já ho neukousnu."
Na to jsem dokázala vykouzlit jen nějaký nepovedený škleb, čímž jsem máti opět rozesmála.
Zvonek zařinčel a já málem vyskočila z kůže. Nicméně jako správná dcera hostitelky, jsem šla otevřit. Ve dveřích stál Ondra, užasle jsem otevřela pusu. V mysli ho mám zafixovaného jako mladíčka s roztrhanýma džínama společně s nějakým bláznivým tričkem navíc s obrovským flekem od piva. Na místo toho tu teď stojí Ondra, který má do toho od oslavy daleko. Vlasy alá hnízdo vyměnil za mírně rozcuchané rovné vlasy, na sobě měl slušné kalhoty s košilí a celkově mu to děsně slušelo. V ruce navíc držel puget, který záhy předal mamce, která za námi přišla do chodby. Prý co nám tak trvá. Mile se na mě usmál a jen tak prohodil, že mi to sluší. Kompliment jsem mu oplatila a přitom ho vedla do miniaturního obýváčku. Proces seznamování proběhl poměrně v klidu, až na pár ne zrovna nadšených výrazů Kryštofa.
,,My jsme se asi viděli na té oslavě narozenin ne?"zeptal se Kryštof, když šla mamka krájet zákusek, a tak jsme zbyli v místnosti jen my 4.
,, Jo, Ben mě pozval, známe se už dost dlouho," prohodil nevzrušeně Ondra.
Bena jsem zase neznala já, jen od vidění, byl to ten druhý oslavenec společně s Kryštofem. Nenápadně jsem pozorovala Kryštofovu tvář, občas mu zacukal sval, tvářil se nějak zamyšleně, naproti ségra toho zase naplácala tolik, že i blbec si o ní musel myslet, že toho rozumu moc nepobrala. Teda aspoň já to tak viděla. Pořád se Ondry na něco vyptávala, až padla dlouhoočekávající otázka, i přesto jsem se málem zadusila bublinkami.
,, A to s Andreou chodíš už od té párty?"zeptala se z ničeho nic. Zoufale jsem se podívala na Ondru, který můj pohled opětoval, avšak v jeho očích nebyla zoufalost spíš lítost, to hned ale vyvrátil když řekl:,, No nějaký ten týden už to bude, Andy zprvu chtěla čas" řekl s naprostým klidem a zároveň se natáhl po mé ruce a začal ji hladit. Slovo překvapená by bylo v tu chvíli slabé, sice jsem se nechtěla ztrapnit před všemi a říct, že s Ondrou jsme jen kamarádi, ale tohle by vzalo dech. Pohled mi zklouzl přímo na Kryštofa, který spíše připomínal rozzuřeného býka. Za to ségra se jen přihlouple smála. Do toho vešla mamka a nechápala cekou situaci. Já překvapená, Kryštof na pokraji vybuchnutí, za to Ondra se naprosto klidně usmíval a do toho se ségra jančela.
Nakonec jsem ráda, že oslava skončila. Všichni se nakonec i pobavili kromě mě. To když máti vytáhla staré rodinné album, kde pózuji malá polonahá ve vaničce s retro kachničkou. Všichni do jednoho vyprskli smíchy a já rudá jako rak, chtěla utéct. Ségra dodala pár ztrapňujících poznámek o mé maličkosti, ale na to jsem už jen mávla rukou.
Když už jsme naši malou oslavu rozpustili, šla jsem doprovodit Ondru. Celou dobu nikdo nemluvil, až jsem se u domovních dveří zastavila a zeptala se:,, Proč jsi to řekl? Ani jsme se na ničem nedomluvili."
,,Viděl jsem jak se na tebe dívá, viděl jsem i tebe, jak ho pozoruješ, moc jsem chtěl, aby si se tak dívala i na mě. Nechtěl jsem, aby si ten blbeček myslel, že je kdo ví co. Promiň Andy, já jen..", to už nedořekl místo toho ke mně přistoupil a něžně mě políbil na ústa. Trošku jako paralizovaná jsem tam stála a čekala, co bude. Nebylo nic, otočil se, odešel.
Svět je zvláštně zamotané místo, občas bych chtěla některým lidem rozumnět. Z mých myšlenek mě probere otravný signál pro přijetí zprávy, rozklikla jsem a hleděla na těch pár písmenek: BYLAS KOČKA V TÉ VANIČCE:P DOBROU PRINCEZNO!
Ani se nemusím dívat na číslo, abych věděla, kdo ji psal. A teď je ta chvíle, kdy bych chtěla rozumnět lidem, aspoň tomu jednomu...