Prodána ve 21.stoletím

Anotace: 7.kapitola

Dny plynuli jako voda. Byla v tomto domě už měsíc a Michal, ten co sliboval, že s ní bude a vezme si dovolenou. Jako by se změnil, jezdil každý den do kanceláře a za celou dobu ji ani jednou nepolíbil. Když šli spát, odnesl ji do postele a dal pusu na čelo, nic. Celou dobu trávila s Marii v kuchyni, byla hodná a díky ní se o Michalovi dověděla spoustu věcí, které on neměl čas ji říct.


Žil sám s otcem už od svých tří let, kdy je opustila jeho matka a vydala se na dráhu herečky. Od té doby ji neviděl. Když mu bylo deset jeho otec se znovu oženil, ale děti spolu mít nemohli. Svou macechu neměl rád, a když zemřela na rakovinu, jemu to ani nevadilo. Ale jeho otec trpěl, dva roky po její smrti se odstěhoval a nechal vedení firmy na Michalovi. Během té doby se prý v jeho ložnici vystřídalo až moc ženských a kvůli tomu mu Marie několikrát i nadávala, ale vše se změnilo před 4 roky. Od té doby prý nebyli ženské návštěvy v domě tak časté a před rokem už dokonce žádné. Když se Marie ptala co se děje, jen ji řekl, že je to překvapení. Teď už to chápala, její Michal se zamilovat a oženil se.


Nikol jezdila pravidelně na kontroly v doprovodu Michala, jedině sem ji pravidelně doprovázel. Stále ji nohu zdobila sádra a to už to bylo víc jak měsíc. Nemoha se dočkat až ji konečně nebude mít. Venku už opadalo listí a dny se zkracovali, blížila se zima a Vánoce. Nebýt Marie nepromluvila by s nikým ani slovo. Michal se vracel domů pozdě a neřekl ji pomalu ani Bééé, netušila co se sním děje, proč je najednou takový? Co jsem mu provedla? Dva týdny před Vánocemi měla poslední kontrolu, konečně ji sundají sádru na ten den se těšila, jak malé dítě.

Michal pro ni přijel jako vždy a jeli do nemocnice. Odnesl ji do budovy a i do ordinace doktora. Položil ji na lehátko a šel čekat ven.
„Tak Nikol, jak se těšíte?“
„Nemůžu se dočkat, doktore.“ Vzal do pilku a rozřezával ji sádru, když byl u konce pomalu ji rozevřel a vytáhl ji nu ven. Byla neskutečně hubená a bez barvy.
„Zkuste s ní pohnout!“ Moc ji to nešlo a pohnula nenápadně prsty. Noha byla neskutečně těžká a jako by ji ani nepatřila.
„To půjde, musíte jen cvičit.“ Usmál se na ni a prohmatával ji nohu.
„Mám pro Vás nabídku, co takhle léčebný pobyt v lázních?“
„To bych ráda doktore, ale nevím co na to bude říkat Michal.“ A proč by mu to mělo vadit, stejně si ji nevšímá, je mu spíš na obtíž. Podívala se na doktora a pevným hlasem řekla:
„Pojedu!“
„To je výborné, zavolám Michala vyplníme papíry.“ Vyšel na chodbu a zavolal na Michala, společně vstoupili do pokoje.
„Tak co jak to vypadá?“ Zeptal se.
„Já myslím, že po cvičení to bude v pořádku a z toho důvodu jsme se domluvili s Nikol že ji pošlu do lázní asi tak na měsíc.“
„To si děláte srandu ne? Tak s tím ani nepočítejte, ty si moje žena a měla ses mě zeptat.“ Křičel na ni a ji začali pálit slzy.
„Proč ti to vadí, je to jen měsíc a potom budu zase doma.“
„Ty nikam nepojedeš a už vůbec ne beze mě, jste se oba zbláznili nebo co?“
„Michale uklidni se, byl to jen nápad jak pomoc Nikol.“
„Chceš se rekreovat? OK jak chceš, počkejte tu na mě!“ A s tím vyšel v ordinace, nechápavě za nim koukali a Nikol se rozbrečela jak malí dítě.
„To bude v pořádku, on to tak nemyslí. Určitě si to rozmyslí.“ Pohladil ji po vlasech a objal ji, utěšoval a z dáli slyšeli Michalův hlas, asi s někým volal. Za 15 minut se otevřeli dveře a vešel Michal, s úsměvem na rtech.
„Tak a je to zařízené zítra odlétáme do Španělska.“ Zůstala na něj koukat s otevřenou pusou.
„No výborně to je lepší než lázně, u moře si odpočineš lépe.“ S úsměvem se podíval na Nikol, která za celou dobu neřekla ni žble. Co si tím libuj? Celé dva měsíce ji zanedbával a teď si myslí, že ji to vynahradí tím že ji vezme na dovolenou? Tak to se hodně spletl. Chtěla se postavit na zem, ale Micham byl rychlejší a vzal ji znovu do náruče, pokolíbáte za tu dobu už? Nikdy ji nedovolil udělat žádný krok, ale divil by se, co dělala když nebyl doma. Rozloučili se s doktorem, který jim popřál šťastnou cestu a odešli z nemocnice. Nasedli do auta a rozjeli se, ale ne směrem domů ale k Nákupnímu středisku.
„Co tu budeme dělat?“ zeptala se Nikol.
„Potřebuješ plavky a také oblečení.“
„To tu jedeme jenom kvůli mně?“
„No když už tady budeme, tak si taky něco koupím.“ Usmál se na ni a zaparkoval co nejblíže ke vchodu. Pomohl ji z auta, ale už ji nechytl do náruče. Šel pro vozík a Nikol se kulhala za ním do obchodu. Byla jako ve snu, milovala nákupy, asi jako každá ženská. Ale tohle nikdy neviděla dvoupatrový obchod velký jako fotbalové hřiště a nacpaný vším možným oblečením. Od stropu vyseli šipky s nápisy kde co najde, skvělý nápad jinak by se tu asi ztratila. Michala už neměla v dohledu a tak si vzala svůj košíček. Přece toho nebude potřebovat tolik. Chodila po obchodě a zjistila že jeden košík bude málo. U plavek narazila do Michala a ten ji přendal věci do vozíku. Měl ho skoro plný, je to vůbec chlap? V nakupování se spíš podobal ženě.
„To je všechno? Myslíš, že ti to bude stačit na tři týdny u moře a tepla?“
„No já nevím v New Yorku byla pořád zima a u jiného moře jsme nebyla.“
„Tak pojď, něco ještě vybereme.“ Táhl ji za sebou a ukazoval ji na věci, když kývla hlavou, jen je hodil do vozíku a šli dál. Měli už nacpaný vozík oblečení, když šli k pokladně. Nechtěla vědět kolik to všechno muselo stát. Prodavačka jim to skládal do tašek a Nikol si nemohla nevšinout, jak se na Michala dívá, sem tam sjela pohledem i ji a né jednou zakroutila hlavou. Věděla že není krásná a kdo by byl? Venku zima a ona se dneska ani nenamalovala. Měla na sobě černou dlouhou bundu , světlé rifle a bíle botasky. Kolem krku ovázanou šálu a vypadala jako buřt, za to nemohla, to ta pitomá bunda. Zato Michal vypadal zase jako z časopisu. Dlouhý černý kabát až na zem, společenské kalhoty a černá rolák a ve stejné barvě i šál. Vypadal fantasticky. Prodavačka s ním koketovala a Nikol se na to nemohla už dál dívat. Vyšla z ochodu a čekala u auta, z nebe padali velké vločky. Opodál viděla ženu, jak kouří cigaretu, oblak dýmu vyšel s jejich úst a plul dál. Opatrně se k ni kulhala.
„Promiňte, mohla bych vás požádat o jednu cigaretu a oheň?“ žena ji sjela pohledem a odpověděla
„Ale jistě.“ A už ji podávala cigaretu i se zapalovačem. Bylo to už dlouho, co nekouřila a teď na to dostala zase chuť, musí si pospíšit, než vyjde Michal. Zapálila cigaretu a stoupla si vedle ženy.
„Děkuji.“ Po očku koukala ke dveřím až vyjde Michal, vychutnávala si cigaretu.
„Čekáte na někoho?“ zeptala se ji žena
„Ano na manžela,ještě má platit.“
„On neví že kouříte?“
„Jak jste to poznala?“
„No jak se obezřetně díváte ke dveřím.“ Žena se na ni usmála a Nikol ji úsměv oplatila. Stáli mlčky a kouřili. Chyběla ji asi čtvrtka cigarety, když ze dveří vyšel Michal. Rychle ji zahodila a kvapně se rozloučila se ženou. Šla k autu.
„Kde jsi byla?“
„Ale jen sem se byla trochu projít a co ty, pokecal sis dobře.“ A s tím nastoupila a do auta. Nechápal to, co se sni děje? Nastoupil též do auta a nastartoval, něco tady páchlo.
„Ty si kouřila?“ Změřil si ji ostrým pohledem a Nikol se mu podívala zpříma do očí.
„Já? To ani náhodou, víš že už tři roky nekouřím.“
„To nechápu, přísahal bych, že tady někdo kouřil.“
„A nebyla to jedna z tvých dalších ženských?“ Švihla po něm pohled a odvrátila od něj obličej. Nevěděl, co na to má říct, rozjel se pomalu směrem k domu. Když dojeli domů přikázal Marii aby odnesla všechny tašky a zabalila jim kufry, že zítra ráno hned odjíždí. Zavřel se v pracovně a Nikol pomohla Marii s balením věcí, nechtělo se ji od Marie, byla hodná a měla i ráda. Když zabalili kufry, Nikol se šla umýt a nachystala si věci na zítra. Po koupeli si lehla do postele a usnula. Michal ji vzbudil lehkým zatřesením, venku byla ještě tma a ona se ze zalepenýma očima oblékla a najedla. Nasedli do auta a jeli do Prahy. Cesta jim trvala si 4 hodiny, které Nikol prospala. Vzbudila se až na letišti, Michal zaparkoval auto v podzemní garáži a výtahem vyjeli do haly. Prošli kontrolou, předložili pasy a po dalších prohlídkách se po hodině ocitli v první třídě letadla. Jen co se z hučením zvedlo ze země Nikol opět usla klidným spánkem.