Nebezpečné známosti 9. kapitola

Anotace: Tak tu je díl za včerejšek a za chvilku bude přidán i díl za dnešek. Doufám, že se vám toto dílo líbí, přijímám komentáře, připomínky, vzkazy. všeho s mírou :D Hezké čtení ;)

„P-promiň, ale Rachel s tebou potřebuje mluvit.“ Vyhrknu pro svou záchranu. Nahne se ke mně ještě blíže a jeho obličej je pár centimetrů od mého. Začne mi velmi rychle bít srdce a snad by mi i puklo, kdyby do toho nepřišla Rachel. „Jamesone! Děláš si srandu, ty ještě teď chrápeš, je po jedenácté a ty by sis měl připravovat řeč na tvůj večírek, večer máš tiskovou konferenci a večírek tvé knihy!“ sjede ho Rachel, jako kdyby to byla jeho máma. Ještě se mi chvíli kouká pevně do očí, pak se odvrátí a sleze ze mě. „Já nikam nejdu.“ Zaprotestuje chladně a podrbe se na jeho hnědých hustých vlasech. „Na to zapomeň hošánku, slíbil jsi mi to a navíc je to tvá povinnost.“ Sykne Rachel vzpurně, zřejmě si jde pevně za svým. „Hm“ vydá jednoduše ze sebe Jameson a vstane z postele. Já stále ležím na posteli, jak opařená a snažím se to rozdýchat, myslela jsem, že je po mně. Jameson odejde do koupelny a zůstanu tam sama s Rachel. „Vám to tak sluší, ale teď ho nemůžeš rušit Amber, musí pracovat, protože se neustále fláká!“ zvýší provokativně hlas, aby to slyšel i Jameson vedle. „J-já, ale my…no nic spolu nemáme.“ Opáčím a rychle vstanu z té postele pryč. Rachel na mě mrkne, jako kdyby mi to nevěřila a odejde taky z ložnice, zřejmě dál peskovat Jamesona. Vypakuji se odtamtud a jdu dolů do obýváku. Ještě teď jsem z toho rozhozená, fakt jsem myslela, že mě tam začne škrtit, nebo dusit polštářem, měla bych si nejdřív promyslet situaci, než něco udělám. „Amber nahlídni do těch tašek, to všechno je tvoje.“ Hlesne Rachel, která se opírá o zábradlí nahoře a čeká až Jameson vyleze z koupelny. Zamkl se tam. Kývnu ji na to a odeberu se k hromadě luxusních tašek plných oblečení. Z jedné tašky vyndám velmi pěkný žlutý svetr na tělo. „Ten ti bude určitě slušet, máš k tomu krásné hnědé vlasy a pěkné modré oči.“ Okomentuje to Rachel s úsměvem a pozoruje mě dál. Oplatím ji úsměv, ale spíše falešný. Nemám důvod se radovat nad něčím, z čeho nemám radost. Z té tašky vytáhnu další dva podobné svetříky, hnědý a tmavě modrý, jeden je až po kolena a ten druhý má i kapuci. V dalších taškách se ukrývají různá trička různých barev. Dvoje džíny, jedny tmavé a ty druhé světlé. Jedna černá značková mikina, dva pásky, černé lodičky, šedé kecky, chlupaté bačkory, různé barvy spodního prádla, nakoupila mi celý šatník. Udiveně na to všechno koukám a snad ani nechci vědět, kolik to všechno stálo, ale přesto se zeptám. „Kolik to pro boha stálo, muselo to být hodně drahé.“ Utrousím a koukám na ni, jak schází ze schodů. „S tím si nedělej starosti, protože to platil Jameson.“ Odpoví mi a míří ke mně. No tato odpověď je snad ještě horší. „A ještě něco jsem ti koupila, něco co prostě musíš mít!“ vyhrkne Rachel a zabrousí do své velké kožené kabelky. „Koupila jsem ti kartáček na zuby, nějaké líčení, abys furt nevypadala jako smrtka a takyyyy, hrníček na kafe!“ řekne radostně. Má z toho snad větší radost, než já. Jednoznačně. „Eh, no děkuji.“ Utrousím a převezmu od ní hrníček s kartáčkem a hodně líčení. Dám to do jedné z těch tašek a pousměji se na Rachel. „Koukala ses do té velké bílé tašky?“ zeptá se mě ještě. „Ne nekoukala.“ Odpovím a ono zakroutí nade mnou hlavou. Jakou chybu jsem zase udělala. Vezme tu tašku a podá mi ji. „Vytáhni to z ní.“ Řekne vážně.







Nakouknu do té tašky a vidím tam krásnou tmavě fialovou látku. Typuji to na ty společenské šaty, co říkal Jameson. „No tak vytáhni je.“ Hrkne opět Rachel nedočkavě. Opatrně je chytnu a vytáhnu je. Když je rozložím a přiložím k tělu. Tak musím přiznat, že jsou nádherné. Oslnivé. „Páni.“ Hlesnu zaskočeně. „Budou ti určitě slušet.“ Uzná Rachel. „Jo a pak tam máš ještě něco.“ Dodá a ušklíbne se. Když nahlédnu do té tašky, ani to snad nechci vytahovat. „Z toho bude určitě nadšený Jameson.“ Řekne s dalším, ušklíbnutím a já celkem znechuceně koukám na černé podvazky, punčochy a černý korzet. „Tohle si kupovat nemusela.“ Řeknu zcela vážně. Rachel nad tím mávne rukou a uslyší otevření dveří od koupelny, ihned naběhne na schody, aby doběhla Jamesona, který se chce zase zašít do ložnice. „Opovaž se ty zrádče!“ křikne na něj a já si přijdu, jak v blázinci. Vše to pouklidím, vezmu ty ne-lehké tašky a odnesu je k sobě do pokoje. Když ho zas opustím vidím Rachel, jak tahá Jamesona za ruku z ložnice. „Ráchel nech toho, musím spát.“ Utrousí Jameson nevrle. „Na to zapomeň, ihned půjdeš do kuchyně, Amber ti udělá snídani a kafe a budeme si připravovat tu řeč.“ Sykne na něj a na mě mrkne. Pochopím to tak, že mám jít připravit snídani a taky že jdu. Dám do kávovaru vodu i kafe a už se překapává. Uklohním něco rychlého a to se zrovna podaří Rachel posadit Jamesona na židli ke stolu. „Jsi strašný chlap Jamesone!“ ucedí naštvaně Rachel a posadí se naproti němu. Donesu tam obou kafe. Nechám je tam být, protože zřejmě tam budou mít hodně práce. Odeberu se do pokoje, vzít si něco čistého na sebe a ještě před tím se umýt. Asi kolem třetí odpoledne, vylezu z pokoje a vidím dole v obýváku, jak Rachel váže kravatu Jamesonovi. Sejdu schody a jdu se na ně podívat. Přemýšlela jsem o tom a když to tak vezmu, budu mít šanci to tady pořádně prošmejdit a přijít na to, jak odsud zdrhnout, nemíním se tu zdržovat. Já vím mlít o tom neustále dokola je otravné, ale co by jste dělali vy v mé situaci?! „Hey Amber, umíš vázat kravatu?“ hrkne na mě Rachel. Vzpomenu si na chvíle, kdy jsem neustále vázala kravatu Aronovi. Na pohřeb, na pracovní pohovor, k maturitě. Vždy jsem ji vázala já. „Jo umím.“ Přiznám se a přejdu k ním. „Stále mi to nejde.“ Utrousí Rachel, já se sní vyměním a rozvážu nesmyslný uzel na Jamesonově kravatě. Cítím, jak mě pozoruje, jak mě praží pohledem. Ani ne do půl minuty to mám hotové, krásné, vyhlazené, urovnané. „A je to.“ Obořím se a sednu si kousek od nich na sedačku. „No jo, je to přehledně svázané. Kde ses to naučila?“ zeptá se mě zvědavě Rachel. „Naučila mě to mamka, než zemřela.“ Odpovím ji a odvrátím pohled jinam. Nemíním se jim svěřovat. „Aha, to je mi líto.“ Utrousí tiše, ale pak nasadí opět svůj energický výraz a už peskuje Jamesona, aby se upravil a podobně. Když se nad tím tak zamyslím, Rachel je krásná žena, sice ho neustále peskuje, ale určitě má dost toho, co by na ní mohl milovat. Proč teda s ní není. Co když je to gey? Nechám teďka tyto myšlenky stranou a pozoruji je, jak se balí na odchod. „Doma budu tak v devět, v deset. Nečekej mě s večeří.“ Zmíní se Jameson, ale nepodívá se na mě. „OK.“ „Jo a abych nezapomněl, sehnal sem ti hlídání.“ Řekne vítězně a mě normální výraz padne na velmi, ale velmi znechucený. Mezi futry v kuchyni se objeví Siler, Jamesonův bratr. „Nazdar krásko.“ Neodpustí si svou poznámku a můj plán jde do kytek.